kostra (skelet) — pasivní pohybový aparát („věšák na svaly“) — soubor jednotlivých kostí
něco přes 100 kostí — rozdíly i mezi jedinci a v průběhu vývinu (př. kost čelní, pánevní, …)
kosti dlouhé (př. kosti končetin)
kosti ploché (př. lopatka, kost četlní, …)
kosti krátké (př. obratle)
kosti drobné (XXX)
kost (os) je pevná forma pojivové tkáně, která tvoří většinu kostry obratlovců
u všech ostatních obratlovců kostra v embryonálním stadiu chrupavčitá, časem téměř celá kostnatí (X připojení žeber ke kosti hrudní, spona stydká, meziobratlové ploténky — pozůstatky struny hřbetní)
kostní tkáň
základní hmota — nebuněčná — bílkoviny, anorganická složka (hydroxyapatit Ca3(PO4)2, Mg3(PO4)2, CaCO3, NaCl)
u starších osob převládá anorg. složka → křehnutí kostí
kostní buňky — vyskytují se v několika generacích
na povrchu živá blána — okostice (perios) — obsahuje cévy, nervy
kostitvorné buňky — umožňují hojení zlomenin
kost hutná (kompaktní; substantia compacta)
hustě uspořádaná kostní tkáň — lamely kruhovitě uspořádány kolem Haversových kanálků obsahujících cévy
tvořena tenkými trámečky vytvářejícími architektoniku kosti vytvářející se v závislosti na mechanickém namáhání kosti
většina kostí vzniká z chrupavek, menšina kostnatěním vaziva (kosti lební klenby — čelní, tmení, týlní, spánkové,…, část kosti klíční)
proces přeměny těchto tkání — kostnatění (osifikace)
do chrupavky vnikají cévy a podél nich se dostávají kostitvorné buňky
→ vytvoření tzv. osifikačních center
dlouhé kosti osifikují uprostřed těla a v hlavicích → tři části, mezi nimi epifizální štěrbiny se zachovanou chrupavčitou tkání schopnou růstu — kostnatí jako poslední — spolu s tím končí růst (~18 let)
podle stupně osifikace kostí lze určit přibližné stáří člověka — takzvaný kostní věk
Klouby
chce to obrázek