zájem o antiku byl v tomto období oživen tzv. požadavkem vzdělání čistě „lidského“ (=humánního), nikoliv vzdělání teologického - teologie ustupuje ⇒ humanismus
do té doby zkoumání věcí božských střídá zájem o vše lidské
charakteristický rys humanismu: vyzdvižení lidské důstojnosti
za „otce humanismu (prvního humanistu)“ bývá označován Francesco Petrarca (1304-1374) - odmítá středověké pohrdání pozemským světem, požaduje nezávislost na „hloupých“ aristotelicích a jejich názorech
Giovanni Boccacio - autor Dekameronu
zaalpský humanismus - Franicois Rabelais - zastánce volného způsobu života, citát: „Dělej co chceš“
Erasmus Rotterdamský (1466-1536) - v mládí získal důkladné všeobecné vzdělání, pohrdá scholastikou, odsuzuje amorálnost církve, která něco jiného hlásá než dělá
považován za nejvýznamnějšího učence své doby
jediná cesta k záchraně a reformaci církve je návrat k původním hodnotám a k učení církevních otců
spis: Chvála bláznovství - satirický spis, který obnažuje amorálnost církve a jejích představitelů
jeho přítel Thomas Moor
1516 připravil k vydání 1. řecký text Nového zákona
položil základ protestanské reformace („Erasmus snese vejce, které poté Luther vyseděl.“)
Johannes Reuchlin
Michelle de Montaigne
šlehctic, vyrůstal na rodinném statku
znalosti získal zahraničními cestami
díla: „Eseje“, „Cestovní deník“
častým námětem jeho děl je otázka života a smrti, řešení smyslu života
řada jeho myšlenek nastoluje podobná témata, kterými se později zabývá existencionalismus
Česká reformace
Jan Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova, Tomáš Štítný ze Štítného
14. stol. - požadavek mravní nápravy církve
Jan Hus (asi 1371-1415)
počátek 16. stol. je charakterizován voláním po reformě katilocké církve ( představitelé církve byli zadluženi - př. papež Lev X. měl dluh 125 tisíc dukátů, velké dluhy bylo třeba vyrovnat - prostředek: kupování odpustků = vyplacení se z hříchů - nejsilněji na to upozornil profesor Písma svatého (teologie) Martin Luther(1483-1546) ve Wittenbergu dne 31.10.1517 podle legendy připevnil na zámecké dveře dokument 95 tézí o odpustcích (ve skutečnosti je poslal bavorskému arcibiskupovi→ papež Lev X.: Luther je spitý Němec, jsou vytištěny a dostávají se do rukou běžných němců)
*Eislewen, studuje práva, vstupuje do Augustiánského kláštera v Ehrfurtu, věnuje se studiu teologie, je pilný student, ale je zžírán předsudkem, že je málo věřící, že ho Bůh zavrhl, proto celé dny věnuje modlitbám a postění se
seznamuje se s Augustinovými spisy, postupně začíná stále více věřit ve vlastní síly, mění své původní názory
stává se hrdinou po tom, co je jeho 95 tézí o odpustcích bez vědomí papeže vytištěny a rozšířeny do celého Německa - psáno jednoduchým jazykem→přístupné i nevzdělaným
spis: „Křesťanským rytířům německého národa“ - oficiální výzva vládcům Německa, aby zreformovali církve
spis: „O svobodě křesťana“ - určen teologům, křesťanům; řádného křesťana Bůh spasí nikoliv za jeho skutky (př. odpustky), ale za opravdovou víru
názory se nelíbí církvi
papež Lev X. 15.6. 1520 vydává bulu, kde vyzývá Luthera, aby odvolal své názory, jinak bude odsouzen jako kacíř, Luther bulu na veřejném místě pálí na veřejném místě ve Wittenburgu → papež r. 1521 uvrhuje Luthera do klatby, vypovídá ho z Wittenbergu, ale protože má Luther řadu stoupenců, je mu umožněn bezproblémový přejezd na hrad Warburg, kde se pouští do překladu Bible do němčiny, což dokončuje r. 1534 - tento překlad pokládá základy spisovného německého jazyka
Luther odmítá celibát, sám se žení s jeptiškou, má s ní děti
ostře vystupuje proti selskému povstání 1524-1525, což posiluje moc německých knížat, knížata na sněmu ve Špíru 1529 vyjadřují protest proti císaři a kat. knížatům → protestanství, německá knížata tvoří Šmalkaldskou ligu, která zahájila reformační hnutí, které se šířilo celou Evropou
Jan Kalvín (1509-1564)
narozen v Lyonu
studoval v Paříži, Orleansu a Bruggy
1532 zažíná studovat teologii
1533 připojuje se k reformačním hnutí
byl stoupencem reformace → je pronásledován → prchá z Paříže do Bazileje, de píše spis „Zásady křesťanského náboženství“ - základní pramen protestanského náboženství, obrovský úspěch, 4krát vydán za jeho života
svérázný a neústupný, přísný člověk; měl řadu nepřátel
když projížděl Ženevou, zastavil se v hostinci a svými názory natolik upoutal místní představitele, že mu bylo nabídnuto, aby zde setrval a vytvořil zásady, na základě kterých by se Ženeva stala ideálním městem - „Městem božím“ → zpracoval dokument „Církevní řády“ (-jednotné oblékání, odsouzení tance,zákaz hostinců - požadoval vývařovny bez alkoholu…) - byl nucen Ženevu opustit
jeho učení = _kalvinismus_ - učení o omezeném vykoupení, které radikalizuje
Kristus se neobětoval na kříži pro každého, ale jen pro vyvolené
vychází s názorů sv. Augustina, ale jde dále: Každý jedinec je hříšná duše a zaslouží si Boží trest, spasení je jen uk
Ukázka Boží dobroty, Boží spravedlnost nelze chápat lidským rozumem a člověku nezbývá než ji respektovat
Jaký stát je ideální?
Jací jsou lidé, kteří v něm žijí?
sociální utopisté
Th.Morus - „Utopie“
Th. Companella - „Sluneční stát“
Jean Bodin - stát typu konst. monarchie
Th. Hobbes - „Válka všech proti všem“ - řešení: silný stát
„Leviathan“
bouřlivé procesy,o kterých jsme hovořili na konci 15. a počátku 16. stol. našly také odezvu v sociálně-politickém a právním myšlení
nešlo jen o to definovat, co to je ideální stát, ale zároveň se zamyslet nad tím, jak lidé žijí, jak jednají, jak se chovají, jací skutečně jsou
zakladatelem nové vědní disciplíny, která se vyděluje z filosofie je Niccolo Machiavelli
Niccolo Machiavelli (1469-1527)
zakladatel nového směru - politologie
byl do značné míry svérázný, radikální výroky: „V lásce a ve válce je dovoleno vše“ , „Účel světí prostředky“
myšlenka sjednocení Itálie
mnozí s jeho názory nesouhlasili, odmítali je (porušuje mravní zásady či víru náboženskou)
PRAGMATISMUS - jediným kritériem je praktický prospěch, užitek
MACHIAVELILISMUS
extrémní a šokující názory, označován za člověka který se spolčil s ďáblem
„Moc musí budit respekt“
„Nepopulární věci je nutno realizovat naráz, populární po dávkách“
„Vladař musí být liškou i lvem zároveň“
„Účel světí prostředky“
„Je lépe být obáván, než milován“
„Lidem je nutno lichotit a nebo je zničit, nebo se budou moci za malé bezpráví mstít, z hrobu se nemůže mstít nikdo“
*Florencie
vyrůstal ve zlatém období Florencie
propagátor myšlenky sjednocení Itálie pod vedením Fl.
2. kancléř Florentské republiky
1520 - přijat Medicejskými - požádán o napsání historie Florencie
Hugo Grotius (1583-1645)
v tomto období - i představitelé Utopického socialismu
není def. 1 konkrétní směr
filozofie vystupuje definitivně jako samostatná věda nezávislá na teologii
bouřlivý rozvoj věd(přírodní vědy)
ideál poznání- matematika
filozofická odlišnost:
racionalismus - kontinentální (Francie, Německo); za veškerý zdroj poznání považuje lidský rozum (racio)
empirismus - ostrovní (Británie); za základ všeho poznání považuje zkušenost (empíria)
(sensualismus - za základ všeho poznání jsou považovány smysly (senusus))
racionalisté - Rene Descartes,Benediktus Spinosa,Leibnitz
empiristé - Bacon, John Locke (Angličan, zakladatel přirozeného práva), George Berkley (Ir), David Hume (Skot)
(lat. Cartesius) (1596-1650)
významný franc. matematik, fyzik a filosof
považován za otce moderního racionalismu
narozen ve významné rodině právníka
studoval na prestižní jezuitské koleji La Fleche, kde se důkladně seznamuje s aristotelovskou filosofií
cestuje po Evropě, jako poručík se zúčastnil třicetileté války, několik dní pobýval i v Praze
odchází do Holandska, píše zde svá stěžejní díla
přijal pozvání švédské královny Kristýny (je pyšna, že bude mít na dvoře takového filosofa), odcestoval do Stockholmu, kde po čase umírá na zápal plic (lékař k němu má negativní vztah), jeho lebka léta zdobila královnin stůl, nyní je v muzeu v Paříži
kritik scholastiky
pro fil. hledá pevný bod (axiom), na kterém by vybudoval nespochybnitelný filosofický systém, který by připomínal geometrický systém, nachází ho v pochybování
premisy:
jestliže pochybuji, tedy myslím
jestliže myslím, tedy jsem → „Cogito, ergo sum“ = „Myslím, tedy jsem“
dílo: „Rozprava o metodě“ - 4 pravidla, jejíchž prostřednictvím dosáhneme spolehlivého a nezpochybnitelného poznání
Nepřijímej za pravdivé nic, pokud se o pravdivosti jasně a zřetelně nepřesvědčíš.
Každou zkoumanou věc podrob co největšímu počtu otázek.
Jednotlivé myšlenky vyvozuj ve správném pořadí - od nejjednodušší k nejsložitější.
O každé problému si dělej zápisky, aby si na nic nezapomněl.
dílo: „Meditace o první filosofii“ - koncipuje torii DUALISMU - existují 2 různé formy skutečnosti (dvě substance: duchovní substance (zákl. vlastností je myšlení), hmotná substance (rozprostírá se v prostoru, zákl. vlastností je rozlehlost)→ absolutní oddělení rozumu od těla, duše člověka nezabírá žádné místo v prostoru, proto ji nemůžeme dělit na menší části; tělo je v prostoru rozprozstřené, zaujímá nějaké místo - lze ho tedy dělit na menší části
stejně jako Platón uznává koncepci vrozených idejí (Nikdy jsme neviděli Boha, ale jsme s ním ztotožňováni, nikdy jsme neviděli ideální kruh, přesto ho uvažujeme - tyto vrozené ideje jedinec v sobě objevuje prostřednictvím rozumu (racia) → představitel racionalismu
umírá ve Stockholmu-zápal plic
subjekt
objektový rozměr
nositel svých vlastností světa = jak vnímá okolní svět
na okolní svět působí, spoluvytváří ho, budovaný svět se promítá v jeho mysli
významný matematik a fyzik - tvůrce analytické geometrie (Kartézská soustava)
formuloval zákon lomu světla, zavádí do matematiky proměnnou
názory ovlivněné dualismem
vzbudil velký zájem × snadný terč kritiky
otázka: Jak dvě oddělené substance (duše, tělo), tyto odlišné podstaty, na sebe vzájemně působí, aby vytvořily lidskou bytost?
jansenisté - jeho francouzští stoupenci, vůdce: Cornelius Jansen
v Itálii: karteziánská škola v Neapoli
vztah „duše - tělo“ řeší tzv. okkasionalisté (lat. occasio - příležitost)
tento vztah je možný při zvláštní příležitosti (prostřednictvím Boha - zázrak)
stoupenci - fr. filosofové Nicolas de Malebranche, Arnold Geulincx
vědec Blaise Pascal - současník Descarta - zahajuje vědecké a matematické objevy × přesvědčení, že racionalistické a matematické myšlení neuspokojuje skrytá zákoutí lidské duše
jedinec neví odkud a kam směřuje a dokládá to citátem:
„Srdce má své důvody, o kterých rozum neví.“
(1632-1677)
vrcholná postava kartezianismu
osud vyděděnců→tuberkulóza
hl. dílo: „Etika“
ztotožnění Boha a přírody→monismus - jediná substance Bůh
etika - přitakání přirozené nutnosti
nejvyšší stav = duchovní láska k Bohu
základ zachování státu = svoboda myšlení a názoru
jeho filosofie představuje vrchol karteziánství
narozen v Amsterodamu jako syn židovských emigrantů ze Španělska, přáním otce bylo, aby se stal rabínem
talentový, dobré studijní výsledky
radikální názory → vyloučen (exkomunikován) z židovské komunity
vyučil se brusičem čoček - inhaloval částečky skla → onemocněl tuberkulózou, umírá mladý
dílo: „Etika (vyložená způsobem užívaným v geometrii)“ - cíl: nezpochybnitelný základ filosofie, matematická jednoznačnost filosofie
koncepce Boha jako příčiny sebe sama, nás i okolního světa - je podobná PANTEISMU Giordana Bruna, podobně Spinóza podobně ztotožňuje Boha s přírodou
Decartův dualimus nahrazen MONISMEM - existuje jedna jediná substance, která je sama sebe příčinou, touto
jedinou substancí rozumíme BOHA - 2 základní vlastnosti (atributy): myšlení, nekonečná rozlehlost (rozprostraněnost)
vychází z tvrzení, že příčinou všech věcí, které nás obklopují a veškerého dění je Bůh
věci, které vnímáme smysly nastávají z vnějších příčin - vnější příčina = KAUZÁLNÍ (PŘÍČINNÁ) NUTNOST prostřednictvím které vše, co nás obklopuje, vzniká, touto příčinou jsou přírodní zákony
veškeré lidské chování vychází z této příčinné nutnosti - člověk jedná jako kámen vržený do vzduchu, který si myslí, že „svobodně“ padá dolů
Je-li vše předem dáno, v čem spočívá lidská etika? - Spinóza: PŘITAKÁNÍ PŘIROZENÉ NUTNOSTI
životním cílem člověka je duchovní láska k Bohu (= amor Dei intelektualis)
tuto svou koncepci přenáší i na fungování společnosti - stát má vést lidi k rozumnému životu, aby svůj život nepromrhal v nějakém klamu, omylu či
nejdůležitější ve státě je: zajistit svobodu myšlení svobodnou prezentaci vlastních názorů - duchovní základ budoucího osvíceneckého hnutí
(1646-1716)
narozen v Lipsku, záhy osiřel, již v dětství rozsáhlé znalosti, v 16 vstupuje na univerzitu, ve 20 letech doktorát z filosofie na univerzitě v Altdorfu
zakladatel novodobé klasické německé filosofie, která je v Evropě prioritní
podniká několik cest po Evropě, navštěvuje Řím, Vídeň, Berlín, Paříž, kde nezávisle ne Newtonovi formuluje principy diferenciálního počtu v matematice
úzký vztah s Petrem Velikým - nejvýznamější ruský panovník
jeden ze zakladatelů berlínské Akademie věd - 1700 (1701)
polemizuje s fil. názory Reného Descartesa, veškeré fungování přírodních jevů vysvětluje působením tzv. MONÁD (převzato od G. Bruna; monády = duchovní atomy, které jsou nedělitelné a neprostorové a z nichž se skládá organický i anorganický svět, jejich typickou vlastností je jejich neustálá změna(proměnlivost), vnitřní aktivita, vzájmemná nezávislost; vznikají tím, že jsou vyzařovány Božstvem, jsou nositely síly, vývoje a myšlení, NEpodléhají příčinnosti - odporuje teorii Spinozy)
idea „předzjezdnané harmonie“, která je zajišťována Božstvem, je uchována v monádě při jejím zrodu → rozpor: Jak je tedy možné, že ve světě vzniká zlo? - problém theodiceje (Bůh stvořil ten nejlepší z možných světů a přestože připustíme existenci zla ve světě, součet dobra a zla ve světě je jednoznačně ve prospěch dobra),
připouští 3 druhy zla:
metafyzické - Bůh musel stvořit i něco méně dokonalého, než je on sám
fyzické - všechny lidské bytosti mohou být jen nedokonalé (dokonalý je pouze Bůh), jejich pocity musí být také méně dokonalé (bol, utrpení, žal…)
morální - stvořená nedokonalá bytost musí ve své nedokonalosti chybovat a hřešit obzvlášť poté, co dostala dar svobody a volby
proti dualismu Descarta a monismu Spinozy je zastáncem PLURALISMU - odmítá jednu či dvě substance, přichází s koncpecí nekonečného množství substancí; vše je výsledkem nekonečného množství pluralismu substancí
ideálem je sloučení víry a rozumu (vědění s náboženstvím) - 2 druhy náboženství: rozumové (založené na rozumových pravdách), zjevené (založené na faktických pravdách
konec filosofie scholastiky, vše závisí na zkušenosti
odvětví empirické filosofie, které zdůrazňuje vnímání smyslů=sensualismus
lidské vědémí je čistá deska - „tabula rasa“, poznatky se do ní ukládají zkušenostním poznáním pomocí smyslů
(1561-1626)
podrobil ostré kritice tehdejší stav vědy
formuloval, co je posláním vědy a jaké hlavní úkoly by měla věda ve společnosti plnit
věda je nejdůležitější podmínkou rozvoje každé společnosti (citát: „Vědění je moc.“)
položil ideový základ budoucí průmyslové revoluce
současník Shakespeara (Bacon je považován za autora některých jeho děl)
narozen v Londýně v rodině nižšího šlechtice, jeho otec-strážce pečeti Alžběty I.
studoval Cambridge, prošel řadou státních funkcí
za vlády Jakuba I. mu byl propůjčen šlechtický titul Lord z Verulamu
obviněn z přijímání úplatků, titul mu byl odebrán, odsouzen k vysokě pokutě a k uvěznění v Toweru (v Londýně - dnes korunovační klenoty), ale dostal milost, začíná se věnovat vědě
natolik se nachladil při jednom vědeckém pokusu, že zemřel na zápal plic
projekt „Veliké obnovy věd“ - pokus o rozčlenění všech dosavadních vědeckých poznatků a vytyčení úkolů pro tato vědecká odvětví do budoucna - nedokončil, jediná dokončená část: Nové Organon (termín pochází od Aristotela)-správný návod, jak ovládnout přírodu
Nová Atlantida - koncepce ideálního státu, vize ideálního ostrova v Tichém oceánu, kde jsou shroážděni nejvýznamnější vynálezci, ostrov představuje špičkovou laboratoř
společnost by měli řídit technicky nejvyspělejší lidé, své objevy by měli šířit do celého světa
„idoly“ - překážky, které brání ideálnímu zevrubnému poznání
4 skupiny idolů:
rodu - přirozený idol
jeskyně - přirozený idol
tržiště - získaný idol
divadlo - získaný idol
(1632-1704)
angličan
filosof, teoretik státu a práva, lékař, učitel, vychovatel
cílem jeho filosofie bylo vysvětlit jakým způsobem a jakou cestou dospívá rozum k pojmu věcí a určit stupeň jistoty našeho poznání
*nedaleko Bristolu v rodině právníka, v puritánském prostředí
studoval v Oxforu medicínu a chemii
jeho život zásadně změněn během lázeňského pobytu, kdy se setkal s Lordem Ashleyem, pro kterého začíná pracovat a jeho mu zbytek života přítelem
následoval lorda do Holandska, kam Ashley musel uprchnout
po návratu z Holandska, kdy na trůn astoupil Vilém Oranžský, začíná zastávat vysoké státní funkce, věnuje se literární činnosti
umírá na statku lorda Ashleyho
dílo „Zkoumání o lidském rozumu“
problematika původu a hranic lidského poznání
odmítá Descartesův názor o vrozených idejích, podle Locka jsou vrozené pouze schopnosti a vloh, veškeré poznání je získané
duše představuje nepopsaný list (white paper), na který své poznatky zapisuje zkušenost
!! pouze zkušenost je základem každého poznání
2 druhy zkušenosti:
vnější zkušenost (získáváme prostřednictvím smyslů) → výslekem jsou počitky
vnitřní zkušenost (výsledek činnosti duše) → výsledkem jsou duševní úkony, pocity
!! nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech
2 druhy vlastností hmotných těles:
primární = reálné - skutečně existují, s tělesy nerozlučně spjaty (velikost, tvar, pevnost)
sekundární = relativní - existují pouze v naší představě, jsou výtvorem naší psychiky, jsou relativní (chuť, barva, vůně, tepelný vjem)
ještě větší význam mají jeho státoprávní (politologické názory)
dílo: „Dvě rozpravy o vládě“
zdůraznění, že přirozeným stavem každého jedince je stav svobody
vznikem společnosti člověk svobodu nepozbývá, pouze část svých svobod může předat panovníkovi (vládě), který má zajistit patřičné fungování společnosti
panovník je povinnen přijaté zákony respektovat, nikoli je vyhlašovat, to je povinností legislativy (parlamentu), pokud panovník zákon nerespektuje, má lid právo ho svrhnout a nahradit
tyto názory se staly ideovým základem Velké fr. revoluce
(1711-1776)
Skot
socha v Edinburghu
syn významného edinburghského právníka a statkáře, matka ortodoxní kalvinistka
v 11 letech začal na Edinburghské univerzitě studovat právo
později se více věnuje studiu filosofie
toužil se stát na univerzitě profeorem filosofie, čehož nedosáhl, byl pouze jmenován knihovníkem edinburghské univerzity
v 26 letech ve Francii píše stěžejní dílo „Pojednání o lidské přirozenosti (povaze)“ - nebylo přijato s nadšením
6-dílné „Dějiny Anglie“ - získává prestiž, ekonomické zabezpečení
jmenován tajemníkem britského velvyslance ve Francii, později se stává státním podsekretářem
Hume tvoří vrchol anglické empirické filosofie
skeptik; NIC (lat. nihil) → NIHILISMUS - nic nemůže poznat, ani okolní svět, ani sebe
2 základní fil. pojmy:
substance - souvisí s Humovým názorem, že nejsme schopni vnímat substanci (věc), ale pouze její vlastnosti
kauzalita = příčinnost - zkušenost nám potvrzuje, že jedinec je schopen pouze vnímat sled událostí a jevů, ale nikoliv jejich vnitřní pouto či vztah → jedinec není schope vnímat kauzalitu; kauzalita není nic jiného než určitý zvyk, odmítá teorie kauzality (příčiny a následku)
lid. poznání dělí na:
dojmy (imprese)- získáváme prostřednictvím smyslů
ideje (vzpomínky) - nejasné obrazy dojmů, které v myšlení a uvažování jedinec skládá dohromady a tvoří tak myšlenkový celek
souhlasí s názory Johna Locka - jedinec nikdy nemůže reálně poznat to, co se odehrává mimo nás
přesvědčen o tom, že v možnostech Boha je vykoávat zázraky, na které se často odvolává v okamžiku, kdy jsou některé teoretické koncepce jsou těžko vysvětlitelné
Humé - názor na Boha a zázraky
Ir
filosof, teolog
silně věřící v boha
rozvoj vědy a tehdejší filosofie podporují ateismus
syn v prestižní rodině, v 15 letech - studuje Trinity colleague(studuje teologii) →magistr→učí hebrejštinu, řečtinu
ve 20 letech - publikuje 1. spis
v 25 - Pojednání o základech lidského poznání
1724 - děkan ve městě Derri
+manželka - odjezd na Bermudy - Rhode Island - zakládá misionářské centrum - neúspěch, vrací se zpět
1734 - biskup, věnuje se teologické činnosti
1753 - umírá v Oxfordu
zpočátku vychází z Johna Locka
„Existovat znamená být vnímán“
koncepce společnosti
