SEPTIMA

• dutý sval z příčně pruhované svaloviny se schodovitými můstky (to patří k hladké svalovině) ⇒ svalovina srdeční
• stahy - rytmické (smrštění = systola, ochabnutí = diastola)
• mezi pravou a levou plící za kostí hrudní
• povrch srdce - vazivová blána epitard (?) = přísrdečník, pod ním myokard - svalovina, perikard = osrdečník (zaobaluje celé srdce), endokard = vnitřní blána srdeční
• 4 díly - 2 síně, 2 komory - odděleny přepážkou ⇒ nemísí se krev
• pravá síň (atrium dextrum), levá síň (atrium sinistrum), pravá komora (ventriculus dexter), levá komora (ventriculus sinister), trojcípá chlopeň (valva tricuspidalis, mezi PS a PK), dvojcípá chlopeň (valva nitralis/bicuspidalis, mezi LS a LK)
• mezi komorami a síněmi jsou otvory uzavřené chlopněmi
• na PS napojena horní dutá žíla (vena cava superior, přívod odkysličené krve z horní části těla) a dolní dutá žíla (vena cava inferior, přívod z dolní části těla)
• do LS přitéká okysličená krev 4 pláními žílami (vene pulmonales) z plic
• z PK vychází kmen plicní (truncus pulmonalis) = plicní tepna
• z LK vychází nejsilnější tepna lidského těla = srdečnice (aorta)

• celé srdce je v diastole = ochablé ⇒ přítok (chlopně uzavřeny) krve do PS (od) a LS (ok)⇒pak obě síně v systole = smrštění (otevření cípatých chlopní)⇒komory plné
• minutový objem srdeční: 5-6 litrů
• při zátěži: 5-8x větší
• převodní systém srdeční ( obrázek, uzlík vícesíňový, Hisův můstek, Tavarova raménka, Purkyňova vlákna, uzlíček síňový (pace-maker)
• poloměsíčité chlopně (uzavírají se) v plicní a v aortě

• věncovité (koronární) tepny

• údery srdečního hrotu
• srdeční ozvy - zvukové projevy otevírání a zavírání chlopní
• akční srdeční potenciály - Elektrokardiogram = EKG (zaznamenává puls)
• tep=puls

.R

                            .
                           . .
          P               -  .  
         .-              -   .                 T
      .--  ---          -    .                .--.
  .----      ---        -    .               -    -
.-              -      -     .              -      ----
                 .     -     .         -----           --
                 .    -      .       --                 
                 .    -      .      -
                  .   -      -     -
                  .  -        .   .
                   .-         .  .
                   Q          . .
                              . .
                              ..
                              .S
* -P = systola síní, dochází k depolarizaci síní (mění se náboj na povrchu jejich membrán)
* P-Q = převodník vzruchu můstku, depolarizace komor
* Q,R,S,T = systola komor
* T- = repolarizace

• tepny (artérie)
  • vedou od srdce
  • vysoký tlak
  • silné stěny
  • středně silné tepny mají ve svých stěnách hladké svalstvo
• vlásečnice (kapiláry)
  • mezi systémy tepen a žil
  • jednovrstevné stěny umožnující výměnu látek mezi tkání a krví
  • část tepenní - látky z krve do tkání
  • část žilní - látky do žil
• žíly (vény)
  • vedou krev z žilní části vlásečnic k srdci
  • tenčí stěny
  • velké žíly v obl. dolních konč., obsahují kapsičkovité chlopně zabraňující zpětnému chodu krve
• rychlost v tepnách - 40m/s
• rychlost ve vlásečnicích - 0,1-0,5 mm/s
• v aortě - 0,4 m/s

• vzniká tak, že úzké tepny a tepénky kladou krvi odpor ⇒ tím vzniká tlak na stěny
• systolický a diastolický (cca 100-120 / 60-80 mmHg = 14-16/8-11 kPa)
• vyšší tlak - hypertenze (nemoc, porucha oběh. soustavy)
  • způsobený např přílišným solením, špatným životním stylem apod, tabákem.
• měření pomocí tonometru
  • rtuťový - poměrně přesný
  • na levé paži se zaškrtí tepna a postupně se uvolňuje
  • fonendoskopem se poslouchá tep v lokti
  • když doktor uslyší tep, odečte syst. tlak, když ho slyšet přestane, odečte diastol. tlak

• začíná v levé komoře srdečnicí=aortou resp. její částí aortou vzestupnou (aorta ascendens)

pr. podkl. tp.↑  ↑ pravá společná krkavice
               \/ ↑ levá společná krkavice
kmen hlavopažní \ |   ↑
                /----→\/  levá podkličková tepna
               /       \
               ↑       ↓
               |       |  aorta sestupná (hrudní)
                     --|-- (bránice)
                       | aorta břišní
                       | (ve výšce obratle L4)
                      / \
p. spol. tp. kyčelní ↓   ↓ levá spol. tp. kyčelní

• žíly vystupující z konč. vytvoří pravou a levou spol. žílu kyčelní a ta se spojuje v dolní dutou žílu v břišní dutině
• z levé končetiny: pravá žíla hrdelní
• z pravé končetiny: pravá podklíčková žíla - do síně (konec oběhu)

• pravá síň
• kmen plicní (plicní tepna - jediná která vede odkys. krev pod tlakem)
• vlásečnice - plicní sklípky
• 4 plicní žíly
• levá síň

• vede krev se vstřeb. živinami do jater
• vrátnicová žila (vena portae)

• tlaková vlna šířící se z aorty
• normálně 60-70tepů za minutu
• při zátěži 110/120 tepů/min

• aorta - 0,4m/s
• vlásečnice 0,5mm/s

• vracejí krev do srdce
• tlak je podstatně nižší - nestačí k návratu
• napomáhají i kosterní svaly

• reflexně i pomocí hormonů
• centrum pro řízení srdce a cév je v prodloužené míše

• ateroskleróza - ukládání v cévách látek, které souvisí s metabolismem cholesterolu
  • sedlina v žíle se utrhne, krev ji unáší řečištěm, dojde k ucpání v užším místě ⇒ ohrožení života
  • příslušná část těla ztrácí přísun kyslíku a živin
• infarkt myokardu - může způsobit ucpání tepny - např. věnčitá tepna → infarkt myocardu nebo cévní mozková příhoda
• cévní mozková příhoda - mozková mrtvice, ucpání cév vyživujících mozek, při nedostatku živin v šedé kůře mozkové, ochrnutí na jistou část těla, ohrožení i vegetativních fcí
• varixy - křečové žíly - hlavně dolní končetiny, pokud stěny velkých žil křehké, tvoří se při jednostranném namáhání výdutě - zůstává zde žilní krev
• krev se nevrací do srdce
• dědičné
• 10% lídí nad 18 let
• prevence: nezatěžování dolních končetin (jízda na kole, číšnictví, tanec)

• podstatná část extracelulárních tělních tekutin, mezi buňkami, zajišťuje životní podmínky tkáňových buněk, umožňuje látkovou výměnu
• zprostředkovatel mezi krví a tkání
• z vlásečnic živiny difundují do tkáňového moku a z něj do buněk a naopak
• 10-16% hmotnosti těla, 12 litrů tkáňového oku
• složení: - stejné jako plazma, akorát bez bílkovin - ultrafiltrát krevní plazmy

• pouze obratlovci
• vzniká z tkáň. moku
• obíhá v systému, který se nazývá mízní soustava - mízní cévy
• přenos zplodin látkové přeměny a zažitin
• 2x méně bílkovin než v plazmě, složení podobné jako krevní plazma, 40x10na9 l Lymfocytů (?)
• tkáňový mok - ultrafiltrát krevní plazmy
• přenáší zplodiny metabolismu
• klky

• sítě ve všech orgánech kromě CNS, chrupavce a očních bulvách

• síťovitě upravené tenkostěnné trubice

• mízovou hrudní (ductus thoracius) - ústí na soutoku levé žíly hrdelní a levé podklíčkové žíly, sbírá mízu z dolních částí těla, dutiny břišní a hrudní
• pravostranný kmen mízní (ductus lymphaticus dexter) - sbírá mízu z hlavy, krku a horních končetin, ústí do soutoku pravé žíly hrdelní a pravé podklíčkové žíly
• krevní peristaltiky, tlak stoků napomáhá vysávání mízy

• nakupení lymfatické tkáně
• míza se filtruje, zachycení patogenních mikroorganismů, toxinů a jiných částic
• nachází se v okolí ušního boltce, podél obou stran krku, oblasti krkovice, dolní okraj dolní čelisti, podpažní jamky, břišní aorta, tříselná krajina

• osteoporóza (řídnutí kostí)
  •  ztráta minerální hmoty kostní tkáně
  • způsobena např. nedostatkem vápníku
  • vzniká též ve vyšším věku, zvláště u žen
  • zvýšená lámavost kostí
• vady páteře
  • plochá záda
    • nedostatečné prohnutí páteře
    • příčina — ochablost svalů
  • kulatá záda
    • hrudní a krční páteř vytváří viditelný oblouk
    • příčina — ochablost šíjového svalstva, věk
  • bočitost páteře (scholióza)
    • abnormální vybočení páteře na jednu stranu
    • příčina — jednostranné zatížení páteře
  • prohnutá záda
    • abnormální lordóza
  • vyhřeznutí ploténky (ischias)
• revmatoidní artritida
  • zánětlivé onemocnění kloubů
  • autoimunitní choroba
  • velice bolestivé
• artróza
  • degenerace kloubů a onemocnění kloubních chrupavek
  • bolest kloubů, obtížnější pohyb
  • ve vyšším věku
• zlomenina (fraktura)
  • porušení celistvosti kosti
  • dost nepříjemné — zlomeniny otevřené, zlomeniny šroubovité
• podvrtnutí (distorze)
  • nejčastěji postihuje hlezenní kloub
•  vykloubení (luxace)
• dna, též podagra
  • metabolické onemocnění — porucha dusíkatého metabolismu
  • v kloubech se hromadí kyselina močová a její soli
  • otoky, bolestivé záchvaty obzvlášť při konzumaci některých potravin (vnitřnosti, maso, káva, čokoláda, …)
•  plochá noha
  • zborcení nožní klenby

• porušení celistvosti šlach a svalů — velmi bolestivá zranění

• okysličování krve,, zajišťuje přívod kyslíku, výměna dýchacích plynů mezi organismem a prostředím
• dýchání:
  • zevní (plicní) - výměna O2 a CO2 v plicích mezi krví a atmosférou
  • vnitřní (tkáňové) - výměna O2 a CO2 mezi krví a tkáněmi spolu s oxidačním ději v buňkách a tkáních
• množství O2 se řídí parc. tlakem 02:
• když A02 roste, převažuje reakce O2+Hb→HbO2
• když AO2 klesá, převažuje opačná
• v plicích je A02 cca 60Torr, v tkáních 40Torr

• ústí do nosohltanu
• přepůlena kostní přepážkou
• od dutiny ústní oddělena tvrdým a měkkým patrem, hlenové žlázky a hlenový epitel
• bohatě prokrvená

• propojené vlastní dutinou nosní
• rezonátory hlasu

• Eustachovy trubice do něj ústí
• ústní část hltanu - překřížení cest dýchacích a cest trávicích

• reflexivně se sklápí přes hltan, když polykáme sousto
• křečovitě stažené dýchací trubice - vykašlávací reflex

• chrupavčitý (epiglotis) - štítná, ohryzek, prstencová, hlasivkové - spojené klouby, vazy a svaly

• hlasové vazy
• vydechovaný vzduch z plic rozechvívá hlas. vazy - výška zvuku (velikost hrtanu, délka a napětí hlas. vazů a rychlost proudícího vzduchu a velikost hlasové štěrbiny)

• 15 až 20 podkovovitých chrupavek, které jsou vzadu spojeny vazivem a hladkou svalovinou
• 12-13 cm dlouhá, 1,5-1,8 cm široká
• vnitřek vystlán sliznicí - tvořena řasinkovým epitelem - očistná fce
• větví se na 2 průdušky (bronchi, mn. bronchus) - pravá a levá, vyztužený a vystlány jako průdušnice, zanořují a vstupují do plic 2 laloky

• párový orgán (pulmo dexter - pravá, 3 laloky; pulmo sinister - levá, 2 laloky kvůli srdci)
• vlastní orgány zevního dýchní
• vyplňují téměř celý prostor dutiny hrudní, odděleny ve své střední rovině mezihrudní přepážkou (mediastinum)
• laloky plicní se dělá na segmenty - každý má vlastní průdušku a svou vlastní cévu - odděleny od sebe vazivem
• průdušky (tepny a nervy) do plic vstupuje plicní brankou - místo vstupu a výstupu (žíly a cévy)
• povrch plic kryt tenkou vazivovou blánou = poplicnice - v místě branky přechází v pohrudnici - vystýlá vnitřní povrch hrudníku
• pohrudniční štěrbina - mezi poplicnicí a pohrudnicí, prostor, kde kloužou po sobě, je vyplněn vazkou tekutinou - surfaktant - usnadňuje dýchací pohyby
• vnitřní stavba plic - postupně se větví v plicích průdušky (strom) = bronchální strom, na průdušinky (bronchioli, cca d=1mm, nemají chrupavčitou výztuž), větví v plicní lalůčky - 1á-20 váčků, větví ve váčky, vytváří plicní sklípky (alveoly) = výdutě, stěna tvořena 1 vrstevným respiračním epitelem - difúze dýchacích plynů
• součet všech povrchů útvarů plic: 80-130 mna2 (kůže na těle 1,6-1,8 mna2)

• plicní ventilace - výměna dýchacích plynů mezi krví a vnitřním prostředím
• dýchací pohyby - vdech (inspirium, plíce se rozpínají, aktivní děj, pracují dýchací svaly), výdech (exspirium, plíce se zmenšují)
• dýchací svaly
  • bránice (oddělujeme dutinou břišní a hrudní), vdech, směřuje dolů, táhne plíce dolů, zvětší se (jako píst)
  • mezi žeberní svaly - způsobí vystoupení žeber
• kolem plic je podtlak (nitrohrudní) - snadné rozpínání a lepší příjem vzduchu

• porušení plicní blány
• negativní vnitrohrudní tlak se vyrovná s vnějším, plíce se smrští a je konec

• pasivní děj, bránice se vrací na své místo, žebra poklesnou, z plic se vypustí vzduch
• vdech=!výdech, v klidu 500ml vzduchu se vymění
• dechová frekvence 14-18 dechl/min
• za minutu, minutový dechový objem 7-9 litrů vzduchu
• v klidu protéká plícemi cca 4l/min
• při zátěži: 25-30 l krve/min

• pro dýchání - pomocné dýchací svaly (prsní, zadní, břišní), prohloubení dýchání, částečné ovlivnění dýchání vůlí
• 2 typy dýchání
  • kostální = žeberní - charakteristické pro ženy
  • abdominální = břišní - pro muže
• spirometr = měří vitální kapacitu plic
• celková kapacita plic - veličina složená z vitální kapacity (aktivně vyfouklý vzduch z plic), reziduální (zbytkový objem, to, co zbyde v plicích, nesmí tam zbýt jen vakuum)
• vitální kapacita (VC) = inspirační rezervní objem (IRO), dechový (respirační) objem (RO), exspirační rezervní objem (ERO)
• průměrná hodnota VC = 5l (u mužů), 3,5l (u žen)
• při zvýšené frekvenci dýchání: minutový objem = až 150l

• vazba 02 na hemoglobin je labilní, množství závisí na parciálním (=částečnému) tlaku O2 alveolárního vzduchu
• parc. tlak v O2 má:
  • stoupající tendenci - Hb+O2 → HbO2 (roste v plicích, tlak 8O Torr)
  • klesající tendenci - HbO2 → Hb+ O2 (ve tkáních, tlak 30 Torr)

• O2 14%
• CO2 5,5%
• N 80,3%

• O2 16%
• CO2 4%

• 02 21%
• N2 79%
• CO2 0,03%

• nervové
  • z prodloužené míchy (zde je dýchací centrum, rytmické podvědomé dýchání) nebo z koncového a středního mozku (vůle), lze regulovat frekvenci a hloubku dýchání
  • vnitřní proprioreceptory v dých svalech a trubicích - reakce na podněty (kašlání), tlumí či stimulují fci centra v prodloužené míše
• látkové
  • chemoreceptory v cévách a dýchacím centru - reagují na změny CO2 a pH v krvi, regulují rychlost frekvence dechu
• na frekvenci dýchání vliv mají i emoce

• astma (astma bronchiale) - postihuje průdušky a průdušinky,
  • alergická reakce (na zvýšenou námahu, léky, infekci…) → křečovité stahy dých. svalů průdušinek → dušnost, kašel, můžou selhat plíce
• TBC
  • bakteriální onemocnění (Micobacteria tuberculosis), vniká do plicní tkáně, lze léčit
• Záněty horních cest dýchacích (KHCDú
  • virová onemocnění
  • průvodní jev např. rýma, často zaviněno chřipkou
• infekční zánět průdušek (branchitida)
• rakovina
• pneumotorax - proděravění hrudní stěny, smrštění plic díky vyrovnání tělesného tlaku s vnějším
• šíření infekce - kapénková infekce (kejchání, kašlání, …)
  • např. rýma, chřipka, dětské choroby jako plané neštovice, TBC

TODO

• neurosekreční buňky
• vylučují
  1. hormony, které se hromadí v zadním laloku hypofýzy
  2. spouštěče (liberiny) a inhibitory (statiny)
     • nejsou hormony v pravém slova smyslu
     • nutné pro činnost předního laloku hypofýzy

• spojena s hypotalamem stopkou
• nachází se v tureckém sedle (vyhloubenina k. klínové)

• růstový (somatotropní) hormon STH
  • bílkovinná povaha
  • podporuje syntézu a využití bílkovin → růst těla (prodlužovací růst kostí, hojení ran, etc.)
  • nadměrná produkce → gigantismus (~2,40m)
  • nedostatek → nanismus (<1m)
  • po uzavření epifyzálních štěrbin kostí (~18 let) se při nadprodukci zvětšují jen chrupavčité části těla (nos, ušní boltec, …) — akromegalie
• glandotropní hormony
  • bílkoviny
  • ovlivňují činnost dalších žláz
  • thyreotropní hormon TSH
    • řídí činnost štítné žlázy
  • adenokortikotropní hormon ACTH
    • řídí sekreci hormonů kůry nadledvin
  • folikulostimulační hormon FSH
    • stimuluje spermatogenezi a zrání Graffových folikulů ve vaječnících
  • intersticiální buňky stimulující hormon ICSH (=luteinizační h. LH)
    • stimuluje vmezeřenou tkáň pohlavních žláz
    • vliv na sekreci testosteronu a ženských pohlavních hormonů
    • spolu s FSH urychlují zrání folikulů a tvorbu tzv. žlutého tělíska
  • luteotropní hormon LTH = prolaktin
    • vliv na mléčné žlázy a mateřské instinkty
• β-endorfin
  • „vnitřní opiát“
  • ovlivňuje centrum emocí

• u člověka redukovaný, nevytváří hormony
• u nižších obratlovců melanoforový h. — ovlivňuje barvoměnu

• není endokrinní tkání
• hromadí hormony hypotalamu
• oxytocin
  • bílkovina
  • ovlivňuje kontrakce buněk hladké svaloviny
  • význam při porodu a vypuzování mléka
• vasopresin (antidiuretický h.) ADH
  • zvyšuje zpětnou resorbci vody v ledvinách

• výběžek stropu mezimozku
• melatonin
  • množství závisí na intenzitě světla
  • řídí cirkadiální biorytmus („biologické hodiny“ založené na střídání dne a noci)
  • brzdí tvorbu pohlavních hormonů

• ve tkáni váčky (folikuly), uvnitř bílkovinná substance — thyreoglobulin — její součástí hormon thyroxin a trijódthyronin
• pro činnost štítné žlázy potřeba jódu
• účinkem thyreotropního h. se hormony dostávájí do krve

 * celkový vliv na metabolismus a jeho intenzitu

• termoregulační funkce (zvýšení tvorby tepla)
• zvyšují tvorbu bílkovin — nepřímo podporuje růst
• hyperfunkce — Basedova choroba
  • vyšší úroveň metabolismu
  • trvale zvýšená tělesná teplota
  • vystouplé oči (exorbitismus)
• hypofunkce
  • v dětství a mládí — celkově opožděý fyzický a duševní vývoj = kretenismus
    • může být vyvoláno nedostatkem jódu v tomto období
  • v dospělosti — snížení metabolismu, únava, ospalost = myxedém

•  čtyři malé útvary na zadní straně štítné žlázy
• parathormon PTH
  • zvyšuje propustnost buňek pro Ca⁺ a PO₃
  • působí na ledviny — snižuje resorbci fosforu, zvyšuje resorbci vápníku
  • z kostí uvolňuje Ca → demineralizace
  • ve střevech zvyšuje vstřebávání vápníku z potravy za přítomnosti vitamínu D
  • v oční čočce zabraňuje ukládání
• hyperfunkce
  • nižší hladina Ca
  • zvýšená dráždivost svalů
  • může vzniknout zákal oční čočky

• žláza s vnitřní i vnější sekrecí
• endokrinní tkáň — Langerhansovy ostrůvky
• α-buňky → inzulin
• β-buňky → glukagon
• inzulin
  • zvyšuje propustnost buň. membrán pro glukosu a pro aminokyseliny
  • reguluje využití glukosy v buňkách
  • hypofunkce — cukrovka (diabetes) 1. typu
    • hladina cukru zůstává vysoká
    • 2. typ — normální vylučování inzulinu, ale buňky na něj nereagují
• glukagon
  • antagonista inzulinu
  • zvyšuje odbourávání (jaterního) glykogenu

• nacházejí se u předního konce ledvin

• produkuje steroidní hormony — ()kortikoidy
• aldosteron
  • zvyšuje resorbci Na⁺ v ledvinách
  • podporuje vylučování draselných kationtů
• glukokortikoidy
  • kortizol
    • podporuje syntézu sacharidů z nesacharid. látek (glukoneogenezi)
    • zvýšené uvolňování při zátěži org.
    • protizánětlivý, protialergický
    • hypofunkce — vyčerpanost, zažívací obtíže, hubnutí, hnědé zbarvení kůže (Addisonova nemoc)
• androgeny — mužské pohl. hormony
• estrogeny + gastrogeny — ženské pohlav. hormony

• epidermální původ — modifikovaná ganglia
• stresové hormony — adrenalin, noradrenalin — příprava na zátěž
• adrenalin
  • aktivizuje štěpení glykogenu
  • rozšíření (dilatace) cév ve svalech
  • zvyšuje systoly srdce → zvýšení krevního tlaku
  • rozšiřuje průdušky
• noradrenalin
  • zúžení některých cév → omezení průtoku krve v „méně potřebných“ oblastech (např. TS)
  • zpomalení střevní peristaltiky

• androgeny = mužské pohlavní hormony
  • v intersticiálních buňkách
  • steroidní hormony
  • testosteron
    • ovlivňuje vývoj mužských pohlavních orgánů a druhotných pohlavních znaků
    • vliv na „mužský“ druh chování
    • druhotný anabolický účinek (nárůst svalové hmoty)

• estrogeny = ženské pohlavní hormony
  • estradiol, estron, estriol
  • ovlivňují vývoj ženských pohlavních orgánů a druhotných pohlavních znaků
  • ovlivňují vývoj sexuálního chování ženského typu
  • řídí zrání folikulů ve vaječnících
  • stimulují vývoj děloží sliznice (periodicky)
  • vedlejší účinky — zadržení vody v těle, dispozice Ca v kostech, osifikace, srážení krve
• progesteron
  • ve žlutém tělísku
  • brzdí dozrávání dalších folikulů
  • brzdí přechod děložní sliznice ze stádia
  • ovlivňuje graviditu

• placenta
  • choriogonadotropin
    • udržuje v činnosti žluté tělísko
    • blokuje dozrávání dalších folikulů v době těhotenství
• dříve za endokrinní žlázu považován brzlík — jakýsi antagonista pohlavních hormonů (činný jen v dětství) — nepotvrdilo se
• tzv. tkáňové hormony

• odděluje vnitřní a vnější prostředí těla
• 1.6 až 1.8 mm²
• tloušťka 1-4mm, nejsilnější na zádech, nejtenčí — oční víčka
• celková hmotnost 4-4.5 kg

• Funkce
  • ochrana před mechanickými, chemickými a tepelnými vlivy
  • ochrana před vnějšími mikroorganismy
  • termoregulační funkce
  • obsahuje různá čidla
  • zásobní orgán — podkožní tuk, krev
  • přeměna provitamínu D za pomoci UV na vitamín D
  • vylučovací a vstřebávací schopnost

• svrchní vrstva kůže
• mnohovrstevný dlaždicovitý epitel
• svrchní vrstvy odumírají, rohovatí a průběžně se olupují (při rohovatění se ukládá keratin=rohovina)
• v hlubší vrstvě melanocyty
  • obsahují kožní barvivo melanin
  • ochrana před UV
  • různé množství podle věku, rasy

• pevná, pružná vazivová vrstva
• směrem k pokožce vybíhá v papily
  • k výživě a intervaci pokožky
  • patrné na bříšcích prstů, dlaních, chodidlech → papilární linie (dermatoglyfy)
• četná kolagenní a elastická vlákna, s věkem elasticity ubývá

• síť kolagenních a elastických vláken
• umožňuje posun kůže

• chlupy, vlasy, obočí, řasy
• vyrůstají z vlasového váčku v oblasti škáry
• na dně každého váčku vlas. cibulka zásobená cévami a nervy — jediná živá část
• zbytek tvořen převážně rohovinou
• do vlasového váčku ústí mazová žláza

• pigmentovány melaniny
  • eumelanin — tmavě hnědý
  • feomelanin — červenohnědý
  • v různém množství a poměru tvoří všechny barvy vlasů

• stavba (v průřezu) — ve středu dřeň, kolem ní kůra
• pokud se mezi dření a kůrou objeví vzduch, vzniká stříbřité zbarvení

• vlasy
  • silnější, delší
  • vyrůstají v oblasti hlavy
  • plochý, mírně roztřepený konec (od zastřižení)
  • prům. 80-100 tisíc vlasů
• chlupy
  • kratší, slabší, do špičky
  • na ostat. částech kromě hlavy
• obočí — v oblasti nadobočních oblouků
• řasy — 200–250/víčko
• nehty
  • mechanická ochrana prstů
  • zrohovatělá destička v obl. posledního prstního článku
  • vyrůstá z nehtového lůžka u nehtového kořene

1. primární ochlupení
   • pokrývá povrch těla v průběhu nitroděložního vývoje
   • opadává před narozením
2. sekundární ochlupení
   • před a po narození¹⁾
   • disperzní chlupy (předloktí, bérec, …)
   • nehty, řasy, obočí
3. terciální ochlupení
   • v období puberty
   • podpaždí, stydká krajina, vnější genitálie, zevní zvukovod, nosní vchod, vousy
   • rychlost růstu vousů — 0.3–0.45 mm/den

• mazové žlázy
  • produkují maz (nenasycené mastné kys., bílkoviny, soli) — 1–2 g/den
  • chrání chlupy a kůži před vysycháním, před nabobtnáváním ve vodě, baktericitní účinky
• potní žlázy
  • 2.5 mil., nerovnoměrně rozloženy
  • dlaně, chodidla, čelo, podpaží, nos
  • vylučují pot
    • vzniká z tkáňového moku
    • voda, NaCl, mastné kys., močovina, k. močová, volné aminokyseliny, k. mléčná
    • 100ml–10l za den
  • termoregulační funkce
  • 
• pachové (apokrinní) žlázy
  • podpaží, genitálie, nosní vchod
• mléčné žlázy
  • párová, laločnatá žláza
  • 15-20 laloků
  • v tukovém vazivu
  • vývody — mlékovody — v obl. prsní bradavky — okolo tmavě pigmentovaný prsní dvorec
  • v oblasti mléčné lišty (táhnoucí se od podpažních jamek k tříslům)
  • 

• ekzémy
  • nenakažlivé
  • alergická odezva
  • atopický ekzém
• lupénka (psoriáza)
• poruchy pigmentace — oheň (nahromadění kožních cévek)
• bradavice — rohovatění
• vředy
• ztráta pigmentace — vznik bělavých flíčků
• rakovina kůže (melanom)
• akné

• NS člověka je trubicovitá
• ovládá, řídí a kontroluje činnost všech částí organismu
• umožňuje reakce na změny vnitřního a vnějšího prostředí
• místo vyšší nervové a psychické činnosti

• nervová buňka (neuron) - viz obrázek →
  • vysoce specializovaný typ buňky
  • základní morfologická a funkční jednotka NS
  • uskutečňuje své funkce pouze v rámci určitého množství neuronů spolu s dalšími tělesnými buňkami (sama je k ničemu)

• gliové buňky (neuroglie)
  • tvoří oporný a výživný systém NS
  • spotřebují 20% glukosy v těle

• tady něco chybí

• šedá hmota — tvořena těly neuronů
• bílá hmota — tvořena výběžky neuronů

• činnost neuronů = rychlé změny ve vlsatnostech cytoplazmatické membrány a přesuny iontů = podráždění

• membrána neuronu
  • vnitřní strana nabyta kladně a naopak = membránový potenciál
  • uvnitř plasmatické membrány je vysoký obsah K+, nízký obsah Na+
  • membrána je propustná pro K+,Cl-+ málo propustná pro Na+ a nepropustná pro fosfáty (P,ATP,ADP) a bílkoviny nad 5 uhlíků
• nervový vzruch
  • vlna elekt. negativity
  • rychlost šíření 1-120 ms^-1
  1. prahový podnět - podnět o min. velikosti, který vyvolává akční potenciál:
  2. depolarizace náboje - vymění se vnitřní a vnější náboj, což vede k propustnosti pro Na+
  3. repolarizace - K+ pronikají ven
  4. vrácení do předchozího stavu

• synaptický knoflík
  • obsahuje krom mitochondrií váčky s mediátorem
  • obalen presynaptickou membránou
  • oddělen synaptickou štěrbinou od postsynaptické membrány
• synapse = funkční spojení neuronů
  • nedochází k fůzi buněčného obsahu!
  • excitační/inhibiční
• vzruch = akční potenciál
• reflex
  • funkční jednotka nervového řízení
  • odpověď org. na změny vnitřního/vnějšího prostředí
• reflexní oblouk
  • čidlo(receptor) –dostředívá dráha–> centrum –odstředivá dráha–> efektor - vytváří odpověď.

• NS
  • CNS
    • mícha
    • mozek
  • obvodové = periferní nervy - zajišťují spojení mezi CNS a obvodovou NS
    • mozkové nervy - 12 párů (trojklanný nerv, lícní nerv, sluchově rovnovážný n.)
    • míšní nervy - 31 párů
    • útrobní nervy

• 40-45cm dlouhý provazec nervové tkáně
• uložena v páteřním kanálu
• silná zhruba jako malíček

• spojovací článek mezi mozkem a ostatními částmi těla
• centrum jednodušších reflexů
  • udržování napětí cévních stěn
  • vyprazdňování močového měchýře, konečníku
  • vylučování potu

• vycházejí z jader v šedé hmotě zadních sloupců
• převádějí vzruchy vyvolané bolestí, teplem, chladem a tlakem do příslušné korové oblasti
• vedou vzruchy ze svalových, šlachových a kloubních tělísek (proprioreceptorů v nich) — zpětná vazba, kontroluje, jestli se sval napne, jak má, jestli se šlacha nenatáhne příliš, etc.

• motorické (hybné) dráhy, vedou do kosterních svalů
• vychází z šedé hmoty mozku přes přední a postranní míšní provazce do motorických buněk předních míšních sloupců
• pyramidová dráha
  • kříží se v obl. prodloužené míchy (z pravé poloviny mozku do levé poloviny míchy a naopak)
  • dráha práce — inervuje jemné svaly ruky
  • dráha řeči
  • přívod impulzů z mozku k volním pohybům příčně prohovaných svalů
• extrapyramidová dráha
  • udržování svalového napětí
  • automatické a poloautomatické mimovolní pohyby (nemusíme myslet např. na taneční kroky)

• tvrdá plena = podlebice (dura mater)
  • vazivová blána
  • pod vnitřní plochou lebečních kostí — nejsvrchnější obal mozku
• měkká plena vnější = pavučnice (arachnoidea)
  • pod tvrdou plenou
  • jemná pojivová blána
• měkká plena vnitřní = omozečnice (pia mater)
  • hodně prokrvená
• štěrbinovitý prostor mezi obaly vyplněn mozkomíšním mokem
  • čirá bezbarvá tekutina
  • hlavní složkou voda
  • malé množství bílkovin, glukosy, lipidů
  • Na⁺, Cl^-, Mg²⁺, Ca²⁺
  • mozek v něm „plave“ → tlumí nárazyvyživovací, dopravní (distribuční) funkce

OBRÁZEK

• centrální kanál míšní
  • prochází středem šedé hmoty míšní
• IV. komora mozková
  • v prodloužené míše
  • nepárová
• kanálek Sylviův
• III. komora mozková
  • nepárová
• komory postranní
  • v obou polokoulích
  • podkovovitý tvar
  • spojeny kanálky s III. komorou

• uložen v mozkovně
• průměrná hmotnost 1,5 kg
• velký žrout energie (u novorozenců spotřebuje 60% O₂, u dospělých 20-25%)
• spotřeba glukosy 5.5 g/h

• prodloužená mícha
• Varolův most
• mozeček
• střední mozek
• mezimozek
• koncový mozek

• centrum životně důležitých obranných nepodmíněných reflexů
  • mrkací, slzení, vykašlávací, kýchací, zvracecí
• potravové reflexy
  • sání, slinění, polykání, sekrece žaludečních šťáv
• dýchací centrum

• před prodlouženou míchou jako příčný val
• spojovací útvar mezi mozkovou kůrou a mozečkem

• vyplňuje zadní jámu lební
• na povrchu mozešková kůra z šedé hmoty
• uvnitř bílá hmota — vytváří rozvětvenou kresbu („strom života“)
• oboustraně propojen se zbytkem mozku a míchou
• ovlivňuje napětí kosterních svalů, reguluje rovnováhu, koordinace pohybů

• nejmenší oddíl mozku
• průchodiště vzestupných a sestupných drah
• čtverohrbolí
  • výběžky typické pro savce
  • zprostředkovává pohybové reakce očí, hlavy a celého těla
  • jednnoduché zrakové a sluchové reflexy — stažení/roztažení zornice, mrkání, koordinace pohybů
• ručí za činnost bazálních ganglií — nervové uzliny na spodině mozku

• překrytý koncovým mozkem

• hrbol mezimozkový (talamus)
  • nadřazené centrum pro soustředění informací ze všech smyslových orgánů vyjma čichového
  • centrum emocí
• podhrbolí (hypotalamus)
  • nadřazené centrum pro vegetativní (základní životní) funkce
  • termoregulace, osmoregulace (ADH), krevní tlak, spánek, sytost a hlad
  • místo setkání nervové a hormonální regulace
• „přepojovací centrum“ dostředivých a odstředivých drah mezi koncovým mozkem a vývojově staršími částmi

• složen ze dvou polokoulí (hemisfér) oddělených podélnou štěrbinou
• v její hloubce se nechází vazník (corpus callosum, kalózní těleso), který je spojuje
• na povrchu plášť (pallium) z šedé hmoty, vnitřek z bílé
• dva typy povrchových útvarů — závity (gyrus, -i), brázdy (sulcus, -i)

• čelní lalok (lobus frontalis)
• temenní lalok
• spánkový lalok (lobus temporalis)
• týlní lalok (lobus occipitalis)

• bohatě gyrifikována
• povrch 2200 cm²
• >14 miliard neuronů
• řízení veškeré činnosti organismu
• sídlo vyšší nervové činnosti
• schopna registrace, analýzy, syntézy vzruchů a odpovědi na ně
• korová centra
  • menší části kůry, většinou párové
  • projekce informací z různých částí těla
  • Brocovo řečové centrum
    • nepárové (většina praváků v levé hemisféře)
    • pravý dolní roh čelního laloku
  • motorické centrum
    • praváci lépe vyvinuté v levé hemisféře a naopak → lateralita
    • v čelním laloku před centrální brázdou (sulcus centralis) — na zadní straně
  • centrum kožní citlivosti
    • při předním konci temenního laloku těsně za centrální brázdou
    • veškeré hmatové podněty z povrchu těla
  • zrakové centrum
    • na vnitřní straně týlního laloku
  • sluchové centrum primární
    • spánkový lalok
    • jen registruje akustický podnět, bez porozumění
  • sluchové centrum sekundární
    • část spánkového aloku
    • porozumění řeči
  • chuťové centrum
    • nad postranní jámou za zadním centrálním závitem
  • čichové centrum
    • na spodině čelního laloku

• oboustrané propojení CNS s orgány a tkáněmi celého těla

• vystupují ze spodiny mozku
• 12 párů (přes jendnotné číslo „nerv“ máme na mysli vždy celý pár)
• některé pouze senzorické, jiné senzitivní nebo pouze motorické
• I. nerv čichový (nervus olfactorius)
  • číchová sliznice → čichové centrum
  • senzorický
• II. nerv zrakový (nervus opticus)
  • sítnice → zrakové centrum
• III. nerv okohybný (nervus oculomotorius)
  • motorický
  • inervuje okohybné svaly
• IV. nerv kladkový
  • okohybné svaly
• V. nerv trojklanný (nervus trigenius)
  • dvě větve senzorické (ze sliznice dutiny nosní a ústní, bolestivé počitky ze zubů a kůže obličeje)
  • jedna větev smíšená
• VI. nerv odtahovací (nervus abducens)
  • okohybné svaly
• VII. nerv lícní (nervus facialis)
  • smíšený
  • motorická vlákna — mimické svaly
  • sekreční vlákna — podčelistní slinná žláza
• VIII. nerv předsíňohlemýžďový (nervus vestibulocochlearis)
  • senzorický
  • informace z vestibulárního ústrojí (statokynetické čidlo — ústrojí rovnováhy) a středního ucha
• IX. nerv jazykohltanový (n. glossopharyngeus)
  • smíšený
  • dostředivá vlákna — informace z chuťových čidel
  • odstředivá vlákna — svaly hltanu, příušní slinná žláza
• X. nerv bloudivý (n. vagus)
  • smíšený
  • senzitivní vlákna — dolní cesty dýchací, plíce, aorta
  • sekretorická vlákna — slizniční žlázy DS a TS
  • odstředivá vlákna — parasympatikus — inervuje srdce, hladké svalstvo TS, slinivku břišní, slezinu, ledviny, nadledviny
• XI. nerv přídatný (n. accesorius)
  • motorický
  • zdvihače hlavy, trapézový sval
• XII. nerv podjazykový
  • motorický
  • svaly jazyka

• vystupují z postranních rýh jako tzv. přední (motorické) a zadní (senzorické) míšní kořeny, v páteřním kanálu se spojují, dále smíšené
• 8 párů krčních
• 12 párů hrudních
• 5 párů bederních
• 5 párů křížových
• 1 pár kostrční
• (31 párů celkem)

• Legenda:
  • máte někdo lepší obrázek?
  • 1. mozek
  • 2. hrudní a bederní mícha
  • 3. křížová mícha
  • 4. vegetativní motoneurony v CNS
  • 5. parasympatická ganglia
  • 6. sympatická ganglia
  • 7. sympatické nervy

• zajišťují koordinovanou činnost útrobních org., hladkého svalstva, srdečního svalu, žlaz
• řízení nezávislé na vědomí a vůli
• reflexy probíhají autonomně
• odstředivá část reflex. oblouku přerušena v nervovém uzlu (gangliu), kde se odpojuje vegetativní nervstvo od CNS
• stimulace/inhibice činnosti výkonných orgánů

• sympatikus
  • vychází z buněk v bederní a hrudní míše
  • zprvu společný průběh s míšními nervy
  • pak odbočuje → párový provazec ganglií — sympatický kmen — uložený podél páteře
  • zde začínají další vlákna do jednotlivých útrobních orgánů
  • v okolí organů vytváří nervové pleteně
• parasympatikus
  • vychází z mozkus spolu s některými mozkovými nervy a z křížové míchy spolu s míšními nervy
  • parasympatická ganglia

• každý vnitřní orgán má inervaci sympatickou i parasympatickou
• působení sympatiku a parasympatiku je protichůdné

• sympatikus
  • podporuje katabolické procesy (uvolňování energie)
  • povzbuzuje srdeční činnost, zrychluje krevní oběh
  • zpomaluje trávicí procesy
  • rozšíření očních zornic
  • zvýšená sekrece potu, u zvířat vzpřimování chlupů
  • příprava organismu na zátěž
  • mediátory — adrenalin, noradrenalin (→ adrenervní vlákna)
• parasympatikus
  • antagonista sympatiku
  • podporuje anabolismus
  • povzbuzuje činnost TS
  • mediátor — acetylcholin (→ cholinervní vlákna)

• soubor funkcí CNS umožňující CNS umožňující organismu kontakt s vnějším prostředím
• základní fyziologická jednotka nervové činnosti je reflex — odpověď organismu na podněty z vnějšího i vnitřního prostředí pomocí NS
• reflex může probíhat jen po určité dráze — reflexním oblouku

                 ___________       
                |           |
 dostředivá  _->|  centrum  |-\  odstředivá 
     dráha  /   |___________|  |  dráha
     ______|_____          ____v______
    |            |        |           |
    |  receptor  |        |  efektor  |  
    |____________|        |___________|
       (čidlo)             (výkonný org.)

• reflexy nepodmíněné
  • vrozené, dědičné, trvají po celý život
  • na týž podnět vždy stejná reakce
  • vždy po stejné dráze
  • centra: šedá hmota všech částí CNS vyjma koncového mozku
  • složitější soustava/řetězec nepodmíněných reflexů = instinkt
• reflexy podmíněné
  • získané v průběhu individuálního života
  • na týž podnět se mohou vybavit různé odpovědi
  • podstata vzniku — dočasné spojení mezi ohnisky podráždnění v mozkové kůře
  • vznikají a, nejsou-li upevňovány, zanikají
  • centra v mozkové kůře

• nervová činnost
  • nižší — prostřednictvím nepodmíněných reflexů
  • vyšší — prostřednictvím podmíněných reflexů
• individuální zkušenost se v mozkové kůře ukládá v podobě paměťových stop
• paměť
  • krátkodobá (primární) — několik vteřin
  • dlouhodobá (sekundrární) — nejspíš vyvolává i morfologické změny ve struktuře nervových buněk — příliš neprobádáno
• paměť
  • senzorická — uchovává informace získané smyslovými org.
  • symbolická — uchovává informace v podobě symbolů (číselné, slovní, …)
• učení
  • vtiskování (imprinting)
    • sociální forma učení
    • v raných vývojových stádiích
  • přivykání (habituace)
    • spíše u zvířat
    • ochočování — postupné snížení citlivosti vůči určitým opakovaným podnětům
  • tradice
    • přenos naučeného chování z jedince na jedince, z generace na generaci
  • učení vhledem
    • pochopení vztahů a souvislostí mezi jednotlivými podněty

• podnětem podmíněného reflexu u člověka může být i tzv. signál
• souhrnem těchto signálů je signální soustava
  • 1. signální soustava
    • signály jsou odrazem reality
    • vyšší živočichové a člověk
    • umožuje reakce na aktuální životní situace
    • u člověka záklaní formou učení brzy po narození
    • základ konkrétního myšlení
  • 2. signální soustava
    • signály — abstraktní podněty, symboly zastupující realitu
    • základ myšlení, řeči a práce
    • pouze člověk

• kostra (skelet) — pasivní pohybový aparát („věšák na svaly“) — soubor jednotlivých kostí
• něco přes 100 kostí — rozdíly i mezi jedinci a v průběhu vývinu (př. kost čelní, pánevní, …)

• kosti dlouhé (př. kosti končetin)
• kosti ploché (př. lopatka, kost četlní, …)
• kosti krátké (př. obratle)
• kosti drobné (XXX)

• kost (os) je pevná forma pojivové tkáně, která tvoří většinu kostry obratlovců
• u všech ostatních obratlovců kostra v embryonálním stadiu chrupavčitá, časem téměř celá kostnatí (X připojení žeber ke kosti hrudní, spona stydká, meziobratlové ploténky — pozůstatky struny hřbetní)
• kostní tkáň
  • základní hmota — nebuněčná — bílkoviny, anorganická složka (hydroxyapatit Ca₃(PO₄)₂, Mg₃(PO₄)₂, CaCO₃, NaCl)
  • u starších osob převládá anorg. složka → křehnutí kostí
  • kostní buňky — vyskytují se v několika generacích
    • osteoblasty (kostitvorné b.) — nediferencované
    • osteocyty (kostní b.)

• na povrchu živá blána — okostice (perios) — obsahuje cévy, nervy
• kostitvorné buňky — umožňují hojení zlomenin
• kost hutná (kompaktní; substantia compacta)

hustě uspořádaná kostní tkáň — lamely kruhovitě uspořádány kolem Haversových kanálků obsahujících cévy

• kost houbovitá (substantia spongiosa)

tvořena tenkými trámečky vytvářejícími architektoniku kosti vytvářející se v závislosti na mechanickém namáhání kosti

• dutina vyplněná kostní dření (medula osium) — červená, krvetvorná tkáň — časem se většina přemění na nažloutlou tukovitou tkáň — morek

• většina kostí vzniká z chrupavek, menšina kostnatěním vaziva (kosti lební klenby — čelní, tmení, týlní, spánkové,…, část kosti klíční)
• proces přeměny těchto tkání — kostnatění (osifikace)
  • do chrupavky vnikají cévy a podél nich se dostávají kostitvorné buňky
  • → vytvoření tzv. osifikačních center
  • dlouhé kosti osifikují uprostřed těla a v hlavicích → tři části, mezi nimi epifizální štěrbiny se zachovanou chrupavčitou tkání schopnou růstu — kostnatí jako poslední — spolu s tím končí růst (~18 let)
  • podle stupně osifikace kostí lze určit přibližné stáří člověka — takzvaný kostní věk

• pevně
  • chrupavkou (žebra ke kosti hrudní, spona stydká v obl. pánve)
  • vazivem (lebeční kosti)
  • srůstem kostí (kost pánevní z kyčelní, sedací a stydké)
• kloubně — dotykem dvou nebo více kostí

• hlavice
• jamka
• kloubní plochy (povrch hlavice a jamky) kryty sklovitou (hyalinní) chrupavkou
• kloubní dutina krytá kloubním pouzdrem — u větších kloubů vyplněna kloubním mazem

Klouby

• kulovité (př. ramenní — jeden z nejpohyblivějších)
• sedlovité
• závěsové

chce to obrázek

• základní stavební plán: pletenec, kostra volné končetiny

• uspůsobena k uchopování a k práci
• velmi pohyblivé kloby

• kost klíční (clavicula)
  • párová
  • esovitě prohnutá kost
  • povrchové uložení
  • „lžičkovitá“ část otočena k ramenu
• lopatka (scapula)
  • plochá kost trojúhelníkovitého tvaru
  • hřeben (spina scapule)
  • výběžek nadpažkový (acromion) — „tvrdá boule v rameni“; jejich vzdálenost určuje šířku ramen
  • výběžek hákovitý (processus coracoideus) — pozůstatek kosti krkavčí

• kloub ramenní (articulatio humeri) — velký rozsah, hlavice ~ 1/3 koule

• kost pažní (humerus)
  • dlouhá kost
  • orientace: hlavice směřuje k tělu, jamka musí být vzadu
  • v dolní části velký a malý hrbolek — do jámy mezi nimi zapadá kost loketní
• kloub loketní (articulatio cubiti)
  • flexe (přitažení), extenze (natažení), supinace (otočení dlaně nahoru), pronace(otočení dlaně dolů)

• kost vřetenní (radius)
  • ori: když je předloktí s dlaní nahoru (supinace), jdou rovnoběžně — kost vřetenní na straně palce, kost loketní na straně malíku
  • horní epifýza — válcovitá hlavička
  • dolní epifýza — koulbní plošky pro zápěstní kůstky, bodcovitý výběžek (hmatná boule na zápěstí)
• kost loketní (ulna)
  • dlouhá kost
  • horní epifýza zapadá do jámy k. vřetení

• horní kloub ruční = kloub vřetenozápěstní (articulatio radiocarpea)

• kosti zápěstní (ossa carpi)
  • krátké kosti, kloubně spojeny
  • uspořádány do dvou řad po čtyřech
  • kost loďkovitá (os scaphoideum), kost poloměsíčitá (os lunatum), kost trojhranná (os triquetrum), kost hráškovitá (os pissiforme)
  • kost trapézová (os trapezium), kost trapézovitá (os trapezoideum), kost hlavatá (os capitatum), kost hákovitá (os hamatum)
  • kosti záprstní (ossa metacarpalia)
    • tvoří kostěný podklad dlaně
    • = záprstí
• články prstů (phalanges)
  • dlouhé články spojené klouby
  • celkem 14
  • palec 2 články, ostatní prsty tři

• tvořený kostmi pánevními
• kost pánevní (os coxae)
  • srůstá ze tří kostí: kyčelní (os ilium), sedací (os ischii) a stydké (os pubis)
  • všechny se stýkají v oblasti jámy kyčelního kloubu
• pravá + levá kost pánevní + kost křížová = pánev (pelvis)
  • mísovitá
  • velká pánev (pelvis major) — „prostor uvnitř nahoře“ — ohraničená lopatami kyčelních kostí)
  • malá pánev (pelvis minor) — „prostor uvnitř dole“ — ohraničená křížovou, sedacími a stydkými kostmi
• spona stydká (symphysia pubis) - spojení pánevních kostí
• kloub kyčelní (articulatio coxae)
  • pohyby: rotace

• analogie: stehno ≘ paže, bérec ≘ předloktí, noha ≘ ruka

• kost stehenní (femur)
  • největší kost
  • lehce prohnutá
  • horní epifýza - obloukovitá hlavice, připojena k diafýze úzkým krčkem pod úhlem 125°
  • výběžky: velký a malý chocholík (trochanter major/minor)
  • na dolní epifýze dva mohutné hrboly
  • orientace: hlavicí k tělu a chocholíky umístěny vzadu (jsou na ně upnuty hýžďové svaly)

• kloub kolenní (articulatio genus)
  • menisky = kompenzační chrupavky po stranách kolene
  • pohyby: flexe, extenze
•  čéška (patella)

• kost holenní (tibia)
  • horní epifýza má 2 komplementární kloubní hrboly
  • diafýza typicky trojboký tvar
  • ostrá hrana pokryta jen kůží
  • dolní epifýza — výběžek tvořící základ vnitřního kotníku
  • vždy na vnitřní (palcové) straně
• kost lýtková (fibula)
  • na vnjěší (malíkové) strně
  • na dolní epifýze výběžek→ vnější kotník

• kosti zánártní (ossa tarsi), zánártí = tarsus
  • celkem 7 kostí
  • kost patní (calcaneus)
  • kost hlezenní (talus)
    • kloubní plocha hlezenního kloubu
  • kost loďkovitá (os naviculare)
  • kost krychlová (os cuboideum)
  • 3x kost klínová (os cuneiforme)
• kloub hlezenní
  • snadno se podvrtne
• kosti nártní (ossa metatarsalia)
• články prstů (phalanges)
  • palec ze 2, ostatní ze 3 článků

• mozková část = neurocranium
• obličejová část =splanchnocranium
• n > s
• vše spojeno pomocí švů, jen dolní čelist kloubně
• pohlavní rozdíly:
  • velikost (m>ž)
  • nadoboční oblouky (m>ž)
  • muži mají větší prohlubeň nad nosem
  • zuby žen svírají úhel což tvoří klešťovitý skus a dosedají na sebe
  • horní zuby mužů jsou předsunuté a skus je nůžkovitý
  • brada je u mužů výraznější
  • muži mají delši bradavkovité výběžky - pokud se položí bez dolní čelisti na stůl dotýkají se ho

• „kostěné pouzdro na mozek“
• lební klenba(calva)
• spodina lební (basis)

• kost týlní (os occipitale)
  • nepárová
  • uprostřed dolní části velký otvor týlní (foramen magnum)
  • zevní hrbol týlní, od něj vybíhají 3 páry nuchálních čas
• kost klínová (os sphenoidale)
  • nepárová, tvoří lební bázi
  • složitý tvar („motýl“ nebo „netopýr“)
  • tělo, do stran velká a malá křídla
• kost temenní (os parientale)
  • párová, tvoří vrchol lební klenby
• kost čichová (os ethmoindale)
  • nepárová
  • dírkovaná ploténka — prochází čichový nerv
  • svislá ploténka — horní část nosní přepážky
  • nosní skořepy
• kost spánková (os temporale)
  • párová
  • šupina — na boční straně lebky
  • lícní výběžek — polovina jařmového oblouku
  • bodcovitý výběžek — zavěšena na něm jazylka
  • bradavkový výběžek — upíná se na něj velký zdvihač hlavy
• kost skalní (os petrosum)
  • 100% komptaktní, nejtvrdší kost těla
  • obsahuje kostěný labyrint vnitřního ucha
• kost bubínková (os tympanicum)
  • kostěný podklad zevního zvukovodu
• jazylka (oshyoideum)
  • na ní zavěšen hrtan

• Věncový(korunový)
  • mezi čelní a temenní kostí
  • Sutura coronalis
• sutura sagitallis
  • mezi temenními kostmi
• sutura lambdoidea
  • mezi týlní a temenní
• sutura squamoza
  • mezi temenní a šupinou spánkovou
• 5-8% obyvatel
  • sutura metopica
  • uprostřed kosti čelní

• horní čelist (maxilla)
  • párová
  • 4 výběžky
    • výběžek čelní(processus frontalis)
    • výběžek lícni(processus zygomaticus)
• kosti patrové (ossa palatina)
• kost lícní (os zygomatikum)
  • spánkový výběžek — polovina jařmového oblouku

  spánkový výběžek k. lícní + lícní výběžek k. spánkové = jařmový oblouk(arcus zyggomatikus)

• kosti nosní (ossa nasalia)
  • párová, určují tvar nosu
• kost slzní (os lacimale)
• kost radličná (vomer)
  • dolní součást kostěné nosní přepážky
• dolní čelist (mandibula)
  • připojena čelistním kloubem ke kosti spánkové
  • bradový výběžek(protuberantia mentalis)

• v oblasti čelistí podkovovité dásňové výběžky, se zubními lůžky (alveoli dentales)

• plocha báze lebeční do dutiny lebeční

• páteř (columna vertebralis), hrudník

• 7 krčních obratlů (vertebrae cervicales) C
• 12 hrudních obratlů (vertebrae thoracicaes) Th
• 5 bederních obratlů (vertebrae lumbales) L
• 5 křížových obratlů (vertebrae sacrales) Sc, srostlých v kost křížovou (os sacrum)
• 4-5 kostrčních obratlů (vertebrae coccygae) Co, zakrnělých a srostlých v kost kostrční (os coccygis) = kostrč

    |    krční lordóza
     \
      |  hrudní kyfóza
      |
     /
    |    břišní l.
     \
       | křížová k.

• tělo
• oblouk
• výběžky
  • nepárový trnový (dozadu)
  • jeden pár příčných (do stran)
  • dva páry kloubních (nahoru a dolů)

• mezi těla obratlů vloženy chrupavčité meziobratlové ploténky — tlumí náraz, zvětšují pohyblivost

bez obrázku ani ránu

• C₁ nosič (atlas)
  • chybí tělo
  • umožňuje kývavé pohyby hlavy
• C₂ čepovec (axis)
  • tělo zakrnělé
  • nahoru vybíhá výčnělek („zub“ — dens axis)
  • umožňuje otáčivé pohyby hlavy

• C₃-C₇
  • malé tělo
  • v příčných výběžcích otvory pro cévy
  • trnový výběžek vidličnatě rozvětven
  • C₇ = vertebra prominens

• dlouhé trnové výběžky sklopené šikmo dolů
• kloubní plošky pro připojení žeber

• nejmohutnější, nesou tíhu horní části těla
• výrazné postranní výběžky (pozůstatky břišních žeber)

• srostlé v kost křížovou (os sacrum)

• zbytky ocasu srostlé v kostrč

Žebra (costae)

• 12 párů
• protáhlé, oploštělé, obloukovitě ohnuté kosti
• vpředu připojené ke kosti hrudní chrupavkou a vzadu kloubně

• 1.-7. pár — žebra pravá — každé přirůstá ke k. hrudní vlastní chrupavkou
• 8.-10. pár — žebra nepravá — spojena navzájem a nejhornější připojeno k chrupavce 7. páru
• 11. a 12. pár — žebra volná (plovoucí) — bez předního uchycení

Kost hrudní (sternum)

• rukojeť, tělo, měčíkovitý výběžek (processus xipheidens)

obrázek

  hrudník = hrudní obratle + kost hrudní + žebra

• základ — sval (musculus, -i)
• ~ 40% hmotnosti těla, nejobjemnější soustava
• ~ 600 svalů
• většinou párové, často v několika vrstvách

• svaly hladké
  • tvoří stěny vnitřních orgánů (trávicí trubice, velké cévy, močovody, děloha)
  • dlouhé vřetenovité buňky nápadným jádrem
  •  silné stahy probíhající a odeznívající pomalu
  • neunavitelné, neovladatelné vůli
• svaly příčně pruhované
  • podstata kosterních svalů
  • stahy probíhají rychle a rychle odeznívají, jsou silné
  • unavitelné, ovladatelné vůlí
•  srdeční sval (myocard)
  • činnost probíhá rychle
  • neřízen vůlí, pracuje jako celek

• do svalové soustavy počítáme jen svaly příčně pruhované — s kostrou tvoří funkční celek — opěrnou a pohybovou soustavu

• dlouhé
• ploché (sval čelní)
• krátké (oblast krku, svaly prstů, obličeje)
• kruhové (kruhový sval oční, ústní)
• paprsčité (velký sval prsní)

• ohybače (flexory)
• natahovače (extensory)
• přitahovače (adduktory)
• odtahovače (abduktory)
• svěrače (sfingtery)
• rozvěrače (dilatátory)

• sval dvojhlavý (musculus biceps)
• sval trojhlavý (musculus triceps)
• sval čtyřhlavý (musculus kvadriceps)

• přímé (m. rectus)
• šikmé (m. obligus)
• příčné (m. transversus)

• svaly prsní, hýžďové, břišní, …

• zajišťují lokomoci (pohyb z místa na místo)
• zajišťují polohu těla, jeho částí a vnitřních orgánů
• tvorba tepla (~ 2/3 podíl)

• vlákna příčně pruhované svaloviny vznikají splynutím několika buněk → soubuní (syncitium) — několik jader
• ve svalovém vlákně se střídají světlé a tmavé úseky — různé vláknité bílkoviny — myosin a aktin
• svalové buňky → svalová vlákna (myofibrily) → svalové snopečky → svalové snopce → svalové bříško
• na povrchu tenká vazivová blána — svalová ovázka
• svalové šlachy — upnutí ke kosti
•  do svalů vedou cévy a nervy
•  všechny svaly vykazují i v klidu určité napětí — tonus
• svyly jsou dráždivé — elektricky, chemicky
• svalový stah
  • stah izotonický — zkrácení ve směru podélné osy
  • stah izometrický — vzrůst napětí, ale sval se již nezkracuje

• v oblasti obličeje
• upnuty ke kostem i do kůže
• tvoří mimiku obličeje — typicky lidský znak
• vazivová blána (galea aponeurotica) kryje lebku a srůstá s kůží, ne které rostou vlasy
• sval čelní (musculus occipitofrontalis, venter frontalis)
  • svrašťování čela
  • vytahování obočí
• sval týlní (musculus occipitofrontalis, venter occipitalis)
  • vyrovnává vrásky na čele
• kruhový sval oční (m. orbicularis oculi)
  • svěrač, který obepíná oční dutinu
  • tvoří podklad víček
  • uzavírá oční štěrbinu

• kruhový sval ústní (m. orbicularis oris)
  • svalový podklad rtů
  • uzavírá ústní štěrbinu
• sval tvářový (m. buccinator)
  • masitý podklad tváře
  • přitlačuje tváře k zubům, význam pro žvýkání
• velký sval lícní (m. zygomaticus maior)
  • zdvíhá ústní koutek
  • „sval smíchu“
• zdvihač horního rtu a nosního křídla (m. levator labii superioris alaeque nasi)
• stahovač ústního koutku (m. depressor angluli oris)
• stahovač dolního rtu (m. depressor labii inferioris)

• pohybují dolní čelistí
• zevní sval žvýkací (m. masseter)
• sval spánkový (m. temporalis)

• před krční páteří, mezi lebkou a hrudníkem
• uloženy ve vrstvách

• podkožní sval krční (m. platysma)
•  málo vyvinutý
• zdvihač hlavy
• bradavkový výběžek k. spánkové ↔ k. hrudní
• celkem dva
• svaly nadjazylkové (musculi suprahyoidei) a podjazylkové (mi. infrahyoidei)
• tvoří dno dutiny ústní
• nadjazylkové — zvedají hrtan a stahují dolní čelist
•  podjazylkové — stahují hrtan a jazylku dolů
• svaly kloněné (mi. scaleni)
• při krční páteři
• umožňují pohyby hlavy
• dlouhý sval krku a hlavy (m. longus colii et capiti)
• spojuje krční a hrudní obatle
• umožňuje držení a pohyby krční páteře

• sval ležící na části bližší trupu pohybuje částí vzdálenější

• sval deltový (m. deltoideus)
  • klíční kost, nadpažek, lopatka ↔ drsnatina k. pažní
  • upažení, předpažení, zapažení, rotace paže
  •  masitý reliéf ramene
• dvojhlavý sval pažní (m. biceps brachii)
  • dutina ramenního kloubu, hákovitý výběžek lopatky ↔ drsnatina k. vřetenní pod loketním kloubem
  • ohyb paže v loket. kloubu, podíl na supinaci předloktí
• hluboký sval pažní (m. brachialis)
  • kost pažní ↔ k. loketní
  • ohýbá paži v lokti
• trojhlavý sval pažní (m. triceps brachii)
  • na zadní straně paže
  • lopatka, 2x kost pažní ↔ k. loketní
  • natahuje paži

• dlouhé, složité

 * větší počet svalů v několika vrstvách

• začínají na kosti pažní nebo předloktí, končí na předloktí nebo ruce
• pronatory, jemná motorika prstů
• pohyby předloktí, ruky, prstů

• pouze na dlaňové straně
• většinou krátké svaly
• tvoří palcový a malíkový val

• začínají na pánvy
• uloženy v několika vrstvách

• sval bedrokyčlostehenní (m. iliopsoas)
  • ohýbá a vytáčí stehno ven
  •  předklání trup
• napínač povázky stehenní (m. tenzor fascie latae)
  • ohyb, přitažení a vnitřní rotace stehna
• čtyřhlavý sval stehenní (m. quadriceps femoris)
  • pánev, 3x kost stehenní ↔ k. holenní
  • na dolním konci mohutná šlacha uzavírající čéšku
  • natahuje koleno, při přednožení přitahuje stehno k břichu
• sval krejčovský (m. sartorius)
  • nejdelší sval těla
  • ohýbá, přitahuje a zevně rotuje v kyčelním kloubu
  • pánev ↔ vnitřní strana kolena („úhlopříčně“)
• velký, střední a malý sval hýžďový (m. gluteus maximus, medius, minimus)
  • kyčelní kost ↔ velký chocholík a drsnatina k. stehenní
  • vzpřímují postavu, stoupání do schodů, skákání
  • pohyb dolní končetiny v kyčelním kloubu
• dvojhlavý sval stehenní (m. biceps femoris)
  •  kost sedací, k. stehenní ↔ k. lýtková
  •  rotace v kyč. kloubu, ohyb a rotace kolena
• sval poloblanitý (m semimembranosus) a pološlašitý (m. semitendinosus)
  • ohyb a rotace kolena

• na přední straně
  • přední sval holenní (m. tibialis anterior)
  • dlouhý natahovač prstů (m. extensor digitorum longus)
  • dlouhý natahovač palce (m. extensor halucis longus)
  • natahují nohu
• na zadní straně
  • trojhlavý sval lýtkový (m. triceps surae)
    • masitý podklad lýtka
    • chůze, vzpřímený postoj
    • ohýbá bérec v koleni, ohýbá chodidlo
    • jeden z úponů Achylovou šlachou ke kosti patní
  • sval chodidlový (m. plantaris)
    • upíná se k Achylově šlaše
  •  ohybače prstů a palce
    •  zajišťují podélnou klenbu nohy
  • pronující svaly
    • zajišťují pronaci, podélnou a příčnou klenbu nohy

• na hřbetní straně natahovače prstů a palce
• na chodidlové straně přitahovače, ohybače a odtahovače prstů

• uloženy ve vrstvách

• velký sval prsní
  • kost hrudní ↔ hrana hrbolu k. pažní
  • přitahuje paži k hrudníku
  • pomocný dýchací sval — zdvihá žebra
• pod ním malý sval prsní
  • předpažení, pomocný dýchací sval
• sval podkličkový
  • klíční kost ↔ 1. žebro
  • přitahuje a stlačuje ramena
• přední sval pilovitý
  • žebra ↔ lopatka
  • oddaluje lopatku, stáčí paži nahoru (→ upažení, předpažení, vzpažení)
  •  zdvihá žebra
• vnější a vnitřní mezižeberní svaly (mi. intercostales externi et interni)
  •  vnitřní — zdvih, vnější — pokles
• bránice (diaphragma)
  • plochý sval
  • odděluje dutinu hrudní a břišní — typicky savčí znak
  • otvory pro aortu, žíly a jícen
  • hlavní dýchací sval

• uloženy ve vrstvách
• přímý sval břišní (m. rectus abdominis)
  •  podélně rozdělen vazivovou přepážkou, vodorovně třemi šlachovými přepážkami
  • umožňuje předklon a břišní lis
•  zevní a vnitřní šikmý sval břišní (m. obliqus abdominus externus et internus)
  • účastní se břišního lisu, předklonu a rotace trupu
• příčný sval břišní (m. transversus abdominis)
  • v nejhlubší vrstvě
  • břišní lis
• čtyřhranný sval bederní (m. quadratus lumborum)
  • podél páteře
  • napřimuje páteř, uklání trup

• podélně rozsáhlé, taškovitě přes sebe
• sval trapézový (m. trapezius)
  • kost týlní ↔ trnové výběžky krčních obratlů, k. klíční
  • zajišťuje polohu lopatky, otáčení hlavy
• pod ním sval rhombický (m. rhomboideus)
  • přitahuje lopatku k tělu
• široký sval zádový (m. latissimus dorsi)
  • na bederní obratle, k. křížovou, hřeben kosti kyčelní, kost pažní
  • rotace paže dovnitř, zapažení a připažení
• zadní sval pilovitý horní a dolní (m. sertus posterior superior inferior)
  • vnitřní vrstva
  • podpora dýchacích pohybů
• vzpřimovač páteře (m. erector spinae)
  •  napřimuje páteř
  • umožňuje rotaci trupu
• zdvihač řitní (m. levator anii)
  • tvoří pánevní dno (spodek dutiny břišní)
  • prochází jím močová trubice, vagína
  • část tvoří svěrač konečníku

• pro zajištění metabolismu je nutný stálý přísun živin v tekutině, která zprostředkovává spojení mezi organismem a vnějším prostředím
• dynamická rovnováha = homeostáza
• základem všech tělních tekutin a vnitřního prostředí je voda
• různý podíl vody v různém věku
• dospělý 50-60%
• dítě 80%
• dělení:
• nitrobuněčná (intracelulární)
• mimobuněčná (extracelulární)
  • krev
  • cirkuluje v uzavřené cévní soustavě
  • zprostředkovává přenos dýchacích plynů mezi vnějším a vnitřním prostředím
  • tkáňový mok
  • přenáší látky mezi krví a buňkami
  • míza = lymfa
  • vzniká filtrací tkáňového moku
  • přenáší zažitiny (rozložené ztrávené látky)
  • cirkuluje v mízních cévách, které ústí do cévní soustavy

• neprůhledná vazská tekutina červené barvy
• na dospělého člověka 5-6 litrů, což je 6-8% hmotnosti
• neustále se obnovuje a zaniká
• 54ml krve/den → za rok se obnoví 3x
• život je ohrožen při náhlé ztrátě 1,5l krve, nebo pomalé ztrátě 2,5l
• transportuje kyslík, CO2, živiny, metabolity, hormony i teplo
• udržuje pH (tzn. acidobazickou rovnováhu) cca 7,4 (lehce alkalický)
• obranné reakce imunitního systému

• tekutou složku vytváří plasma (na rozdíl od fyziky v ženském rodě)
• zaujímá 3-3,5l (cca 3/5 krve)
• průhledná nažloutlá tekutila
• stálé složení
  • 91% je voda
  • 8% organické látky
  • plasmatické bílkoviny (globuliny, fibrinogen, albuminy, protrombin)
    • na bílkoviny se vážou minerály, hormony, tuky, voda
    • některé imunitní reakce (globulin)
    • fibrinogen se srází na fibrin a zastavuje krvácení (=hemostáze)
  • glukóza
    • pohotový zdroj energie, neustále je odebírán buňkami
    • hladina glukózy = glykemie (0,8-1,1g/l)
    • hypo/hyperglykemie
  • lipidy
  • kys. mléčná
  • cholesterol
    • bývá vázán na lipopreteiny
    • HDL (high density lipoprotein) - „hodný“
    • LDL (low density lipoprotein) - „zlý“
  • barviva
  • hormony
  • 1% anorganické látky
  • K+, Na+, Ca2+
  • HCO3-, Cl- 3 2
  • osmoticky aktivní - udržují tlak (a pH)
  • 9/10 vodní roztok NaCl se používá jako imitace plasmy
• červené krvinky (erytrocyty)
  • zralé savčí červené krvinky jsou bezjaderné
  • tvar „promáčklé lentilky“ (shora kruhová, z boku činkovitá) aby měla větší povrch
  • průměr 7,4 mikrometru, tloušťka 2,1 mikrometru
  • hemoglobin - červené krevní barvivo
  • v 1l krve u mužů 0,46l červených krvinek, u žen 0,41l červených krvinek
  • hematokryt = (oběm červených krvinek)/(oběm ve kterém měříme)
  • v 1l u mužů 5*10¹², u žen 4,5*10¹² kusů
  • vážou se na hemoglobin: hem Fe²⁺ + globin
  • Hb |+ O₂ →(vratná reakce) HbO₂ = oxyhemoglobin
  • Hb +CO₂ →(vratná reakce) HbCO₂ = karbominhemoglobin
  • Hb +CO →(!!!nevratná reakce!!!) HbCO = karboxyhemoglobin (nevratná, proto hemoglobin vyřazen z transportní činnosti)
  • červená krvinka žije 90-120 dní
  • erytropoéza=tvorba červených krvinek, která probíhá v kostní dřeni
  • v embryonálním vývoji vznikají z mezodermu a později se tvorba přesune do červené kostní dřeni
  • k tvorbě krvinek je potřeba zásoba železa (10-15mg denně)
  • hemolýza = zánik červených krvinek, probíhá ve slezině, v játrech, hemoglobin se rozpadne na Fe + bilirubin(žlučové barvivo)
  • sedimentace krve - u mužů 2-5 mm/hod, u žen 3-8 mm/hod

• krevní destičky (trombocyty)
  • bezjaderné elementy nepravidelného tvaru
  • stálý počet 250.109/l
  • význam pro hemostázu — zástava krvácení
  • při zranění zúžení cév, hromadění destiček, srážení krve
  • fibrinogen → fibrin — opora pro nahromaděné krevní destičky → vzniká krevní koláč (sraženina, trombus)
  • hemofylie — vrozená krvácivost, malá srážlivost krve
  • embolie — sraženina v krevním řečišti

• bílé krvinky (leukocyty)
  • jaderné buňky
  • v krvi, lymfě, mízních uzlinách, brzlíku, slezině ← tkáních
  • množství kolísá 4–9.1/l, nejméně ráno po probuzení, počet stoupá po jídle, námaze, zánětlivém onemocnění
  • žijí hodiny až celý život
  • dělení podle přítomnosti granul
    • granulocyty – mají granuly
      • neutrofilní granulocyty – barveny neutrální látkou, nejpočetnější
      •  bazofilní granulocyty
      • eosinofilní granulocyty – barví se eonsinem na červeno
    • agranulocyty – nemají granuly
      • lymfocyty
      • monocyty
  • schopnost bránit se proti antigenům (patogenním organismům, cizorodým látkám) = imunita – chrání stabilitu vnitřního prostředí organismu
    • imunita nespecifická (vrozená)
      • obrana proti bakteriím — granulocyty, monocyty — ve styku s cizí buňkou se zvětší, pohltí ji a zničí
    • imunita specifická
      • uplatňují se lymfocyty
      •  B-lymfocyty — spouští tvorbu imunoglobulinu, vážou antigeny na sebe
      • T-lymfocyty — buněčná obrana, rozpoznají vlastní buňky, ostatní zničí tvorbou cytotoxických látek
  • podpora imunity (imunizace)
    • aktivní imunizace = očkování s malým množstvím viru, na který org. vytvoří protilátky
    • pasivní imunizace = očkování s hotovými protilátkami
  • protilátky se můžou vytvářet i proti vysokomolekulárním substancím, které vnikly do těla dýcháním nebo požitím → alergická reakce
    • vdechnuté → astma
    • požité → ekzém
  • při obranné reakci obranná látka naváže alergen a vyplaví se histamin, na který tělo reaguje otokem (edémem), což je stav ohrožující život (anafylaktický šok)
  • alergeny: pyly, prach, srst, roztoči, jahody

• krev má antigenní vlastnosti
• antigeny:
• antigeny/aglutinogeny - glykoproteiny, schlukovatelné, na plasmatické membráně erytrocytů
• aglutininy = protilátky, bílkoviny v krevní plasmě
• v krevní plasmě jedince chybí aglutininy proti vlastním aglutinogenům
• členěno podle soustavy AB0

• poikilotermní živočichové - studenokrevní - bezobratlí, paryby, ryby, obojživelníci, plazi
• homoiotermní živočichové - teplokrevní - ptáci, savci
• termolegurace spočívá v
  1. Tvorba tepla
     1. chemická termolegurace
        • transformace chemické energie → část energie se uvolňuje v podobě tepla
        • 2/3 Q se vyrobí v koster. svalech, 1/3 v srdci, játrech, ledvinách
     2. svalový třes
        • reflexní stahy kosterní svaloviny, krátkodobé záškuby, automaticky ustává při zahřání
     3. netřesová termogeneze
        • odbourávání hnědé tukové tkáně
        • pouze u novorozenců
  2. Výdej tepla - fyzikální termoregulace
     1. sáláním a vyzařováním (55%)
        • pokud teplota prostřední je nižší než teplota těla
        • umožněno rozšířením kožních cév
     2. vedením (1%)
        • přímý kontakt s chladnějším prostředním
     3. prouděním (15%)
        • vítr, proud vody, který se pohybuje kolem těla
     4. vypařováním (18%, ale nejúčinnější)
        • při vyšší teplotě prostředí a při nižší vlhkosti vzduchu
        • pomocí dýchacích cest a potních žlaz
     • výdej tepla snížíme izolací kožního povrchu pomocí oblečení nebo kontrakcí kožních cév
• průměrná tělesná teplota 36,5°C
• v průběhu dne teplota kolísá mezi 36°C - 37°C
• tělesná teplota řízena
  1. nervově - termoregulační centrum v prodloužené míše a v hypotalamu - reaguje na teplotu protékající krve
  2. hormonálně - hormony štítné žlázy a nadledvin (adrenalin a nonadrenalin)
• stav tepelné pohody - člověk nepociťuje pocit tepla ani chladu (oblečený člověk 20°C, slečený 29°C)
• hypertermie - přehřátí - využíváno jako obraná reakce (horečka)
  • pyrogeny - látky, které ovlivňujé termoregulační centrum v mozku
  • maximálně 42°C - ohrožuje život
  • subjektivní pocit zimy - zimnice - kontrakce podkožních cév (nepř. pod vlivem ethanolu)
• hypotermie - podchlazení
  • krátkodobě snese člověk 25°C
  • je možné umělé podchlazení - využívá se při chirurgických výkonech
• dospělý zdravý člověk snese +70°C, v suché sauně i 100°C
• úžeh - přímé sluneční paprsky na hlavu → překrvení omozečnice → vyšší teplota, mdloba, nevolnost, apod.
• nejteplejší (teplotní jádro) — játra, hluboko uložené svaly, srdce, ledviny
• nejchladnější — špička nosu, ušní boltce (22°C - 24°C)

• ústní otvor ohraničen rty (podklad: kruhový s. ústní)
  • fce: mimika, mluvení
  • krycí epitel rtů mírně zrohovatělý, bez pigmentace → prosvítá červené zabarvení krve — typicky lidský znak
• po straně jsou tváře (podklad: s. tvářový) - přidržují sousta při žvýkání
• patro — odděluje ústní d. od nosní d.
  • tvrdé patro - kostěný podklad - horní čelist a kosti patrové
  • měkké patro - vazivové, na zadním okraji je čípek a po jeho stranách mandle patrové („krční mandle“) — lymfoidní tkáň, zduřují
• jazyk (lingua)
  • z příčně pruh. svaloviny
  • vzadu kořen, tělo, vpředu hrot
  • pohyblivý
  • horní strana je pokryta sliznicí, jejíž součástí jsou papily (bradavky) s chuťovými pohárky
• zuby (dentes)
  • vytvářejí dvě řady - horní a dolní čelist
  • 2 generace - mléčný a „trvalý“ chrup
  • řezáky I, špičáky C, třenové z. P, stoličky M
  • zubní vzorec mléčného chrupu:

        | 2 1 2
       -|-------
        | 2 1 2

  • trvalý chrup:

        | 2 1 2 3
       -|----------
        | 2 1 2 3

  • typy zubů
    • řezáky - korunka dlátovitého tvaru, 1 kořen, kousání soust
    • špičáky - hrotovitá k., 1 dlouhý kořen, uchopování a oddělování soust
    • třenové z. - na korunce 2 hrboly, 1 kořen, rozmělňování
    • stoličky - na korunce 4-5 hrbolů, 2-3 kořeny, rozmělňování
  • první zub (zpravidla dolní řezák) v 6ti měsicích, dokončení 30 měsíců → 1. dentice
  • první zub vypadává v 6ti letech a je nahrazen trvalým → začíná 2. dentice
  • v 25 letech je výměna hotova

|\--   --/| korunka
|   '-'   | 
|         |
|  |---|  | krček
|  |dř |  |  
 | | eň| |------------ dáseň
|  |---|  |
|  |   |  | 
 \ |   | /
 / /    \\
 |||   ||| kořen
 |||   |||
  -     - vstup a výstup cév a nervů

• dentin (zubovina)
• email (sklovina)
• kořen je zapuštěn v ozubici (parodont)
• mezi nimi je zubní cement
• http://commons.wikimedia.org/wiki/File:ToothSection.jpg

• malé slinné žlázy
  • roztroušeny v dutině ústní
  • neustále produkují husté sliny
•  velké slinné žlázy
  • řidší sliny na podnět (jídlo v ústech)
  • příušní žlázy
    • nad 2. hodní stoličkou
  • podčelistní žl.
    • pod jazykem v oblasti uzdičky
  • podjazykové žl.

• sliny:
  • bezbarvá vazká tekutina
  • pH 7-8
  • 99% H2O
  • org. látky
    • mucin (vazkost)
    • ptyalin (trávicí enzym)
    • thiocyanát (desinf. účinky)
  • soli Ca²⁺, Na⁺, K⁺; F^-, PO₄^3-
  • celkem přes 1l/den

• příčně pruhovaná svalovina+sliznice
• 12-14cm
• 3 oddíly
  • nosohltan
    • vyúsťují choany, Eustachovy trubice
    • za zadní straně lymfoidní tkáň — nosohltanová mandle
  •  ústní část — křížení TS a DS
  • hrtanová část — ve výšce C₆

• 25-28cm
• část krční, hrudní, břišní-pod bránicí

• sliznice
• svalovina (horní třetina z příčně pruhované, zbytek z hladké)
• podslizniční vazivo
• vazivový obal

• sousta dopravována aktivními pohyby — *peristaltikou

 * vakovitý tvar, V=1-2 l

• části
  • česlo — vstup jícnu
  • žaludeční dno
  • tělo žaludku
  • vrátník — zúžená část →dvanáctník
• stěna
  • sliznice vytvářející řasy
  • různé žlázy
  • hladká svalovina ve 3 vrstvách — peristaltické pohyby
• šťáva
  • pH 1-2
  • 99% voda
  • org. látky
    • pepsinogen (→pepsin — štěpí bílkoviny)
    • lipasa (štěpí mléčné tuky)
    • chymosin (sráží mléko na tvarohovitou sraženinu)
    • mucin (ochranný film na žaludeční sliznici)
  • HCl → pH (+desinfikuje potravu, pH zamezí kvasné procesy → ničí organismy)
• potrava bohatá na cukry/tuky/bílkoviny zůstane v žaludku 2/4/8 hodin

• dvanáctník (duodenum)
  • 25-30 cm (12 palců)
  • podkovovitý tvar
• lačník (jejinum)
  • místo nejintenzivnějšího trávení a vstřebávání
  • 3/5 celkové délky
  • „věčně prázdný“
  • rovnoběžné kličky
• kyčelník (ileum)
  • 2/5 délky
  • podélné kličky

• stěna — sliznice vylučující střevní šťávu:
  • tekutina nažloutlá lehce alkalická — neutralizuje kyselou tráveninu
  • sacharáza, laktáza, maltáza — štěpí cukry
  • erepsin, střev. lypáza — štěpí tuky
  • hlenovité látky — ochraná funkce
  • 1-3 l/den
• vychlípeniny — klky - 0,2-1mm; 5-10 mil.; 20-40/mm²
  • pohyblivé
  • pokryté resorbčním epitelem
  • nervy, krevní a mízní vlásečnice
  • zvětšují plochu střeva, vstřebávají rozložené živiny
  • další výběžky — mikroklky — tvarově upravené buňky na povrchu klků
• podslizniční vazivo
• hladká svalovina — peristaltické a kývavé pohyby
• vazivová blána

• kličky tenkého střeva jsou zavěšeny na okruží (část pobřišnice — vazivová blána v břišní dutině)

• délka 1.5 m, šířka 5-8 cm
• slepé střevo (caecum)
  • rudiment; význam má u bíložravců
  •  v pravé kyčelní jámě
  • ústí do něj kyčelník tenkého s.

• červovitý přívěsek (appendix vermiformis)
  • obsahuje lymfoidní tkáň
  • někdy vznikne zánět — appendicitida
    • může vést až k protržení (perforaci)
    •  důležitá je včasná diagnóza
    • diagnóza: lehnout na záda, pokrčit nohy, uvolnit břišní svaly, stlačit McBurneyův bod (střed úsečky spojující hřeben kyčelní kosti a pupek), pokud bolestivě zatrne, appendicitida
•  vzestupný tračník (colon ascendens)
• příčný tračník (c. transversum)
• sestupný tračník (c. descendens)
• esovitý tračník = esovitá klička (c. sigmoideum)
• konečník (rectum) - na konci řitní otvor uzavřený kruhovými svěrači; sliznice je citlivá na tlak

• příčné zúženiny se střídají s polokruhovými výpuky
• málo hladké svaloviny
• žádné klky, ale slepé záhyby - krypty
• četné žlázky uvolňující hlen
• k peristaltickým pohybům dochází jen několikrát denně
• obydleno střevní mikroforou -
  • bakterie vytvářející vytamín B12 a K
  • kvasí a rozkládají tráveninu
  • vytvářejí scatol, indol, metan, sulfan, kys. mléčnou, NH₃ a CO₂
• tvorba stolice
  • nerozložitelné zbytky potravy
    • vláknina — nerozložitelné polysacharidy (např. celulóza) — význam pro peristaltiku
  • odloupané epitelové b. z různých částí TS
  • voda, anorg. látky
  • produkty rozkladu žlučových barviv
  • odumřelé bakterie a jejich metabolity

• vyprázdnění = defekace
  • reflexní děj částečně ovlivněn vůlí
  • centrum v obl. bederní míchy
  • obvykle 1/den

• největší žláza těla, 1.5 kg
• v pravém podžebří v brániční klenbě

• jaterní jamka - vstup vrátnicové žíly (funkční oběh) a tepny jaterní (výživa jater) do jater
• dva laloky, pravý &gt; levý
•  složeny z jaterních lalůčků (~ 100 000)
• lálůčky z trámečků — 2 řady jaterních buněk

  │ │       │ │       │ │
  │ ├───────┤3├───────┤ │  1. jaterní b.
  │ │       │ │       │ │      a - kervní pól
  │ │a  1  b│ │b  1  a│ │      b - žlučový pól
  │2│       │ │       │ │  2. krevní vlásečnice
  │ ├───────┤ ├───────┤ │  3. štěrbina
  │ │       │ │       │ │
  │ │       │ │       │2│
  │ │       │ │       │ │

•  metabolismus všech tří živin
• NEtvoří trávicí enzymy
• syntéza plazmatických bílkovin
• vznik močoviny

  NH₂
  |
  C=O
  |
  NH₂

• glukoneogeneze — (v malé míře) tvorba glukózy
• přeměna přebytečných sacharidů v tuky
• zásobárna Fe a vytaminů A, D, B₁₂

• tvoří se neustále (~1l/den) v jaterních b.

• Složení
  • 97% vody
  • soli žlučových kyselin (př. k. cholová)
  • žlučová barviva (bilirubin)
  • cholesterol — steroidní povaha
  • anorg. soli, mastné kyseliny, tuky

• Funkce
  • hromadí se ve žlučníku, vylučována do dvanáctníku
  •  neutralizuje kyselou tráveninu žaludku
  • emulguje tuky
  • umožňuje vstřebávání tuku a vitaminů rozpustných v tucích (A,D,E,K)
  • stupňuje střev. peristaltiku
  • k odvádění některých škodlivin

• žlučové cesty
  • pravý a levý žlučovod
  •  → společný vývod jaterní
  • → žlučník (50-80 ml, hromadění a zahuštění)
  •  → žlučovod
  • → dvanáctník (společně s vývodem slinivky břišní)

• nezbytná
• uložena v ohybu dvanáctníku
• protáhlý tvar, 14-18 cm
• tvořena lalůčky → vývodné kanálky → hlavní vývod → dvanáctník
• žláza s vnitřní i vnější (pankreatická šťáva → TS) sekrecí
• pankreatická šťáva
  • pH = 7-8
  • 0.5-1 l/den

• voda
• org. látky — trávicí enzymy
  • trypsin — štěpí bílkoviny
  • amylasy — štěpí polysacharidy
  • lipasy — štěpí tuky
• anorg. látky — NaHCO₃ → zásaditá povaha

 * vystálna pobřišnicí (peritaneum)

• vazivová blána
• vytváří řasy
  • okruží střeva (meseuterium)
  •  velká předstěra (omentum maius)
  • malá předstěra (omentum minus) — před žaludkem

• zubní kaz
  • nedostatečná hygiena
  •  nedostatek minerálů ve výživě
• paradontóza
  • zuby se začínají uvolňovat
  • chronický zánět závěsného aparátu zubu
• peptický vřed
  • postihuje žaludek i dvanáctník
  • zánět sliznice žaludku/dvanáctníku
  • mnoho příčin - např. Helicobacter pylori (bakterie)
• cirrhóza jater
  • nevratné poškození, tkáň jater nahrazena nefunkčním vazivem
  • příčina může být nadměrná konzumace alkoholu, léků, …
• nádory
  • zejména vlivem kouření nebo škodlivinami v potravě
  • např. rakovina tlustého střeva
• průjem
  • původ infekční, nádorový, zkažená potrava nebo momentální psychický stav
• zácpa
  • může způsobovat nedostatek vlákniny v potravě nebo nedostatek pohybu
• žlučové kameny
  • ve žlučových cestách se vysráží některé složky žluči → ucpání
  • podobné projevy jako při žloutence, ale není infekční
  • často silné bolesti

• hl. funkce - odvádění odpadových, nadbytečných a toxických látek z těla
• udržování fyziologické rovnováhy = homeostázy

• párový orgán fazolovitého tvaru
• nachází se na zadní straně těla ve výši 1. až 3. bederního obratle, v břišní dutině
• branka ledvinová(hinalis renalis) - místem vstupu cév a nervů, místem výstupu močových cest a mízních cév
• na povrchu - kompaktní tkáň - kůra → pod tím - dřeň
• uvnitř - duté prostory - kalichy ledvinové (calices renalis), pánvička ledvinová (palsis renalis) (centrální prostor)
• v ledivnové tkáni - nefrony - základní stavební a funkční jednotka ledviny

• Bowmanův váček - krev přiváděna tepénkou
• uvnitř Bowmanova váček - klubíčko vlásečnic (glomenulur) → vychází z něj odvodná tepénka
• na Bowmanův váček navazuje vinutý kanálek 1. řádu - kanálek se zanořuje do ledvinové dřeně; ohbí kanálku - Henleova klička, další záhyby - vinutý kanálek 2. řádu
• konec nefronu - sběrný kanálek - ústi do kalichů
• v každé ledvině až 1 mil. nefronů

• produkt vylučování kapalných splodin
• vzniká filtrací krve v glomerulech
• ultrafiltrát - primární moč, 120ml za minutu ⇒ 127l za den
  • hlavní složka je voda,dusíkaté zplodiny (močovina),glukóza,ionty,barviva
  • několika stupňová filtrace a resorbce
  • poté se vztřbává glukóza, některé minerální látky, popř. voda
• → sekundární moč (definitivní moč) - hypertonický roztok (vysoký osmotický tlak)
  • složení: voda, močovina, barviva, ionty
  • 0,5-1,5l za den = diuréza = množství vyloučené množství sekundární moči za den
  • dizuréza < 0,5l/den ⇒ oligurie - ohrožuje život
• v ledvinách se nesmí filtrovat bílkoviny krevní plazmy a krevní elementy

• nepřetržitá činnost nezbytná pro život
• 3-5 dnů po selhání ledvin dochází k rozvratu a člověk umírá
• nadbytek vody - vylučuje se větší množství méně koncentrované moči
• nedostatek vode - menší množství koncentrované moči
• řízena
  1. hormonálně
     • antidiuretický hormon (ADH) - vylučován do krve pomocí zadního laloku hypofýzy - citlivý na osmotický tlak tělních tekutin (zabraňuje nadměrnému vylučování při nedostatku vody)
     • aldosteron - ovlivňuje hospodaření s minerály s Na+ a K+
  2. nervová

• dlouhý asi 30 cm, průměr 5-7mm
• zevnitř sliznice, pod ní hladká svalovina

• opatřena dvěma svěrači - svaly z příčně pruhované svaloviny
• člověk se naučí ovládat asi ve 2 letech
• svěrač řízen centrem v bederní míše
• ženy 3-5cm; muži 12-20cm

• močové kameny
• soli, které můžou ucpávat močové trubice
• dají se drtit ultrazvukem
• záněty
• mohou postupně stoupat z moč. trubice do měchýře, popřípadě močovodů až ledvin
• nádory

•  zákon stejných zkamenělin: geologické vrstvy obsahující stejné zkameněliny mají stejné stáří (musí být dost jedinců, musí podléhat fosilizaci; obratlovci — kostěná kostra podléhající zkamenění, bezobratlí — pevná schránka; musí se vyskytovat v krátkém časovém období)
  • vůdčí zkameněliny — př. trilobiti z prvohor
• základní stratigrafický zákon: v tektonicky neporušeném prostředí je vrstva podloží starší než vrstva nadloží

• radiouhlíková metoda

      14     1       14   *   1
       7 N + 0 n  ->  6 C   + 1 p

• v průběhu života se udržuje stálá hladina C14
• po smrti odpojení od oběhu CO2
• radioaktivní C14 se rozpadá → snižování množství
• poločas rozpadu = 5730 let
• spolehlivé pro mladší 30000 let

• kreacionismus - vše živé je výtvorem stvořitele; Ussher: svět údajně vznikl v Neděli 23.října 4004 př.n.l v 9 hodin dopoledne.
• evolucionismus - život vznikl evoluční cestou
• eternismus - život trvá od věčnosti do věčnosti (aeternus = věčný)
• teorie samoplození - živé vzniklo z neživého (švábi ze špíny apod.)
• teorie panspermie - vesmírem putují zárodky života a jestliže doputují do planetární soustavy kde jsou v hodné podmínky, „infikují“ kosmické těleso
• evoluční abiogeneze - teorie o postupném a zákonitém rozvoji org. sloučenin:
• HCN + 2H_2O –> HCOOH + NH_3
• HCOOH –+2H–> HCHO + H_2O
• Al_4C_3+12H_2O –> 3CH_4 + 4Al(OH)_3
• CaC_2 + 2H_2O –> C_2H_2 + Ca(OH)_2
• reakce s cyklotronem provozované Calvinem r. 1951 vyrábí z CO_2+H_2O
• třeba HCOOH, CH_3COOH, HOOC-COOH, HOOC-CH_2-CH_2-COOH

• primární praatmosféra byla odváta slunečním větrem a zbyla sekundární
• atm. byla ovlivňována ionizujícím/kosmickým/ultrafialovým zářením a díky tomu vznikaly látky jako H_2S, NH_3, CH_4, H_2O, H_2, N_2, CO_2
• vzájemnými reakcemi (abiotické syntézy v atmosféře) vznikaly další látky
• jako HCN, C_2H_4, C_2H_6, H_2O
• pára se uvolňovala díky sop. činnosti a horkých pramenů
• do vodních ploch se dostávaly látky jako aminokys. puriny, pyrimidiny,
• cukry,lipidy, … a vytvořili „prapolévku“ (proteiny a nukleonové kyseliny)
• vznikli tzv. eobionti, kteří se podobali prokariotické buňce před 3miliardami let a později z nich vznikly buňky eukarikotické
• pravděpodobným předkem chloroplastů jsou aerobní jedinci kteři začali žit v symbióze
• před 600mil. lety už existovala celá řada mnohobuněčných organismů z eukariotických buněk
• autotrofie vznikla omylem tím, že na povrchu schromaždovali barvivo na obranu před zářením a to se pak excitovalo

• cca před 8-5M let oddělení vývojové linie člověka a šimpanze
• šimpanz je blízký člověku
• člověk, gorily, šimpanzy mají společného předka
• společný předek-kotníkochodec, uzpůsoben pro šplh, mozkovna menší neý obličejová část lebky
  1. žili v tlupách
• velké špičáky
• pohlavní dimorphismus
• přechod k chůzi, zvětšování mozkovny
• Nejstarší nálezy - Afrika
• Australopithecus - cca 155 samec 130 samice
  1. pohyb po dvou, mozek 380-450
• Rod Homo-H. rudolfensis
  1. H. habilis
  2. H. ergaster
  3. H. erectus- vyšší rozsah působení
  4. H. heidelbergensis
  5. H. neanderthalensis - nepřispěl do gen. výbavy H.s.s

(zatím hrubé a neupravené — opravím až budu mít sílu)

• Země vznikla ~ před 4,5 až 4,75 mld let
• trv. 1–1,5 mld let — předgeologické (kosmologické, astrální) období
  • Země zpočátku téměř homogení
• přechod ke geologickému odbobí — koncentrace nejhustších látek u středu Země
• geologické období — v plastickém plášti vznikají tzv. konvekční proudy ⇒ magnetické pole
• pořadí vnziku sfér: zemské jádro, plášť, prvotní atmosféra, kůra, litosféra, hydrosféra, biosféra
• v nitru Země stoupá teplo a tlak v důsledku zbytkové energie radioaktivních dějů
• odplynění (degazace) zemské hmoty → prav. vznik původní atmosféry
  • velmi hustá, bezkyslíkatá, redukční
  • voda, C02, CO, H2, NH3, NH4Cl, HCl, H2S, SO2
• postupné snižování teploty → tuhnutí vrchní vrstvy pláště
• vlivou změny objemových poměrů „popraskala“
• při dalším snížení teploty zkapalňuje voda v atmosféře → vznik hydrosféry
• dopadající děšť zchlazuje povrch, část se ohřívá a znovu vypařuje
• část zůstává na povrchu → první vodní toky

• se vznikem hydrosféry začínají geologické dějiny Země (možnost eroze)
• geologické období — spojujeme s vývojem litosféry
• ze sledu geologických vrstev odhadujeme jejich historický vývoj

• jakmile poklesla teplota litosféry pod 1375 °C vznikl na povrchu Země „krunýř“
• s jeho tuhnutím dochází k praskání
• nejprve vznikají mělké zlomy, které se postupně rozšiřují do hloubky → rozdělení litosféry do základních bloků
• ~ před 2 mld let vznikají centra konsolidace (zklidnění) → centra zpevněný pevninských bloků (kratony) — základy budoucích kontinentů
• zatím nejstarší údaje — J-AF 2,8 mld let

• život vznikl pp před > 3,5mld let ⇒ malá možnost zachování zkamenělin
• nejstarší mikrofosilie — 3,5–2,5 mld let — anaerobní prokaryotické org. (cyanobakterie)
• sférolity — mikroskopické kuličkovité útvary (zkamenělé buň. stěny?)
• stromatolity — fosilizované pozůstatky biol. činnosti — nal. v Zambii

• zmenšování šelfových moří
• vyvrásňování pásemných pohoří → zvětšování pevninských bloků
• různorodé klima
• v ovzduší větší množství CO2
• Kadonské vrásnění
• trvaly >2mld let

• starší proterozoikum (2,5-1,8mld let)
  • v ovzduší 1/100 dnešního množství O2
  • přechod něktrerých organismů k aerobnímu metabolismu
• střední proterozoikum (1,8 - 1,2 mld let)
  • začátek rozvoje eukaryotických organismů
• mladší proterozoikum (1200 - 600 mil let)
  • vývoj výcebuněčných organismů (složených z eukaryotických buněk)
  • naleziště
    • Bitter Spring (AUS) — fosilie sinic, hnědých a zelených řas, zbytky hub
    • tzv. ediakarská fauna — pozůstatky živočichů bez vivinutých pevných schránek (předpokládány vztahy k žahavcům, kroužkovcům a ostnokožcům)
    • české stromatolitové pásmo (mezi Klatovy a Rokycany) — buližníky — šedočerné horniny s příměsí grafitu, pp. org. původu — objeveny naše nejstarší fosilie připomínající sinice, fosilizované metabolity — kuličkovité stromatolity

• trvaly 250 mil let
• starší prvohory
  • kaledonské vrásnění
• mladší prvohory
  • variské (hercynské) vrásnění
• na počátku jediný kontinent — Gondwana — zahrnuje JAM, AF, Indie, AUS, Antarktida
• na S polokouli vzniká sbližováním pevninských ker Laurasia — zahrnuje SAM, EV, AS
• na přelomu prvnohor a druhohor dočasné spojení Laurasie a Gonwany v jednotný kontinent — Pangea
• horská pásma snadno zvětrávala → velké vrstvy úlomkovitých sedimentů
• vznik prohlubní → jezerní a mořské pánve zaplněné bohatým rostlinstvem ···> ložiska černého uhlí
• koncem siluru vlivem kaledonského vrásnění vzniká mohutné pásmové pohoří
• variské vrásnění spojilo oddělené pevninské kry na S polokouli v Laurasii
• nejmladší devon — objevují se první suchozemské rostliny, bezobratlí ž. na souši
• trilobiti, graptoliti, ramenonožci(příbuzní měkkýšů), ostnokožci, korálnatci, měkkýši, ryby, krytolebci (předch. obojživelníků), dírkonošci
• řasy, ryniofyty, kapraďorosty

• relativní horotvorný klid
• Laurasie a Gondwana dočasně spojeny v Pangeu
• mohutné vrstvy jemnozrnných sedimentů (pískovce)
• transgrese moře — opětovný rozpad Pangey → vznik Atlantského a oc.
• mezi Laurasií a Gondwanou průliv „moře Tethys“ ···> středozemní moře
• na konci křídy pásemná příkrovová pohoří — počátek alpinského v
• hlavonožci, amoniti (měkkýši), belemniti (měkkýši), žraloci, dvojdyšné ryby, plazi, ryby, praptáci, savci, členovci
• jehličnany, cykasy, krytosemenné r.

• výrazné přemodelování reliéfu všech kontinentů Alpinským vrásněním → vznik zlomů, příkkrovů, …, vulkanická činnost
• Pyreneje, Alpy, Karpaty, obl. Malé Asie, Íránská vys., Atlas, Pamír, Himálaj, Kordillery,
• rozložení pevnin podobné dnešnímu
• dírkonošci, plži,mlži, žraloci, ryby, obojživelníci, savci, krytosemenné r.

• na počátku mohutný kontinentální ledovec na obou pólech — váže velké množství vody → pokles hladiny o víc jak 100m
• pět tzv. ledových dob (glaciálnů), mezi nimi čtyři doby meziledové (interglaciály) — názývají se podle Alpských řek günz, windel, riss, würus, …
• …. ,savci, předchůdci člověka

• kreacionalismus — produkt stvoření vyšší bytostí (creator=stvořitel)
• evolucionismus — produkt vývoje (ať již náhodného nebo cíleného)
• eternismus — život vždy byl a vždy bude

• teorie samoplození (generatio spontanea) — vznik živé hmoty z neživé — Aristotelés
• teorie panspermie — zárodky života se na Zem dostaly z vesmíru
• evoluční abiogeneze
  • teorie o postupném a zákonitém vývoji jednodušších látek ve složitější
  • A. I. Oparin, zabýval se jí J.B.S. Haldane
  • HCN + H2O → HCOOH + NH3
  • HCOOH + 2H → HCO + H2O
  • Al4C3 + H2O → 3 CH4 + Al(OH)3
  • CaC2 + H2O → C2H2 + Ca(OH)2
  • CO2 + H20 + ionizující záření → HCOOH, CH3COOH, HOOC-COOH, HOOC-CH2-CH2-COOH, …

• NH3 + záření → ·NH2 + H·
• CH3COOH + ·NH2 → CH2COOH + H·
• CH2COOH + ·NH2 → NH2-CH2-COOH (kys. alfaaminooctová)

• první eobionti — heterotrofní, anaerobní, shromažďovali org. barviva; prachlorofyl → fotolýza vody
• barviva zprvdu ochraná fce — fotoautotrofie vzniká ekundárně
• autotrofní org. před 2.5 mld let