• vedle antiky a křesťanství představuje 3. nejdůležitější proud evropského smýšlení
• nejde o směr filosofický, ale MYŠLENKOVÝ, provází formování buržoazní společnosti v 18. stol.
• charakteristické rysy osvícenství:
  • akcent na rozum → osvícenství = období světla rozumu, úsilí o rozvoj poznání, propagace vědy, překonávání pověr, teologických dogmat, snaha o vytvoření různých vědeckých systémů, snaha o utřídění vědeckých poznatků → tvorba slovníků a encyklopedií
  • spojení filosofie s přírodními vědami - tendence vysvětlovat i společenské jevy mechanicky
  • důraz na lidskou svobodu, rovnost a demokracii - požadavek, aby v čele státu stál osvícený panovník, jehož pravomoci budou omezovány parlamentem; požadavek na omezení stavovských privilegií
  • teismus (stvořitelem světa je Bůh, který do vývoje světa permanentně zasahuje) nahrazuje deismus (Bůh je stvořitelem světa, dál do něj ale nezasahuje)

• 2.pol. 17. stol. - vláda Ludvíka XIV.
• bohatý kulturní život
• smrt Ludvíka XIV.(1715) je počátkem tzv. francouzského objevování Anglie - ve Francii je módní zajímat se o vše anglické (o politické uspořádání, společenský systém, představitel filosofie…)
• francouzské osvícenství nejradikálnější ze všech Evropských zemí, stalo se počátkem pro Velkou Fr. revoluci
• nejvíce se o přiblížení Anglie Francouzům zasloužili: Montesquieu, Voltaire
• Charles Luis de Montesquieu [Monteskijé] (1689-1755)
  • šlechtický původ (baron), člen Akademie v Bordeaux,
  • všestranně vzdělaný (nejprve klasická literatura, přírodní vědy, později historie, právo)
  • procestoval Evropu, srovnával život lidí v zemích celé Evropy s životem ve Francii
  • „Perské listy“ - shrnutí poznatků z cest; ostrá spol. satira
    • hl. hrdinové - dva fiktivní Peršané cestující Francií, porovnávají kulturu a úroveň Francouzského lidu se životem lidí v orientu - není příznivé pro Francii (kritika spol. poměrů, nesnášenlivosti, uvolnění mravů)
  • během pobytu v Anglii píše dvě díla, kde zaznívá originální myšlenky popírající mnohé filosofické a politické koncepce, které se snažili popsat ideální společnost
    • „Úvahy o příčinách velikosti a pádu Říma“
    • „DUCH ZÁKONŮ“ - nejvýznamnější dílo
      • nemůže existovat ideální stát, takové koncepce jsou pouze teoretické, pro vývoj státu není ani tak důležitý vůdce, ale celková povaha státního společenského zřízení, která vyrůstá z přírodních a společenských podmínek dané země (ráz krajiny, podnebí,, počasí, náboženství, zvyky)
      • za prototyp přijatelné vlády považuje konstituční monarchii (jako v Anglii)
      • koncepce DĚLBY MOCI - nezbytnou podmínkou politické svobody každé společnosti je oddělení moci výkonné, zákonodárné a soudní - mají být nezávislé, vyvážené a oddělené - koncepce tří pilířů demokracie
  • zakladatel geograf. směru v sociologii
  • Francois Marie Arouet - Voltaire [ Francoa Marí Arué - Volter] (1694-1778)
    • nebyl originálním myslitelem, vynikající glosátor, řečník a polemik
    • sarkastik - dokázal stručně, výstižně a vtipně formuloval své myšlenky
    • syn zámožného notáře, celý život zasvětil boji proti nesnášenlivosti, válkám, násilím a zvůli
    • „Nesouhlasím s tím, co říkáš, ale do smrti budu bojovat za to, abyste to říkat mohl.“ (umožňoval oponentovi prezentovat své názory)
    • ostře vystupuje proti církvi
    • DEISTA - obdivoval Ježíše Krista
    • „Kdyby Kristus neexistoval, bylo by třeba si jej vymyslet.“
    • byl častým hostem na různých královských dvorech, bohaté osobní styky s důležitými představiteli Evropy, pobýval na dvoře Fridricha II., osobní kontakty např. se Švédským králem, ruskou carevnou Kateřinou II.
    • jeho návrat do Paříže 1777 se stal událostí roku, o rok později umírá
    • dílo (99 svazků):
      • Filosofické listy o Anglii (Angličanech) - přiblížení Anglie Francouzům
      • Pojednání o snášenlivosti - apeluje na etické normy
      • Filosofický slovník
      • Esej o mravech a duchu národů - státoprávní názory
  • Jean Jacques Rousseau (1712-1778)
    • vymyká se fr. osvícenství, důraz klade na CIT - inspiroval romantismus
    • otec hodinář, neradostné dětství, v 16 opouští rodinu, žije s o mnoho starší ženou, která mu byla zároveň matkou i milenkou → dílo: „Vyznání“ (Confessions)
    • přátelství s Diderotem - spolupráce na Encyklopedii
    • Akademie v Dijonu vypsala téma, zda pokrok věd a umění od renesance přispěl ke zlepšování společenských mravů, toto téma Rousseeau oslovilo → „Rozprava o vědách a umění“ - odpovědí je NE, práce měla velký úspěch
    • „Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi“
      • nerovnost
        • přirozená (fyzická) - věková, fyzická, duševních schopností
        • mravní (politická) - příčiny této nerovnosti: vznik soukromého vlastnictví (→ rozdělení společnosti na chudé a bohaté), ustavení vrchnosti (→ rozděluje společnost na vládnoucí a ovládané),zvrat politické moci v libovůli (→ úzká skupina vládců, obrovské množství poddaných na hranici bídy)
    • spis Nová Heloise
    • „O společenské smlouvě“ - vychází z ní Deklarace lidských a občanských práv (1789)
    • pedagogické snahy - spis „Emil čili o vychování“
      • byl přesvědčen, že člověk je nezkažený, kazí ho společnost

• vychází z filosofie Leibnize, která byla přijata za základ něm. klasické filosofie
• méně radikální než francouzské osvícenství, což je dáno klidnějšími sociálními a ekonomickými podmínkami v Německu
• výrazně racionální, přehledná, akademická
• cíle mnoha filosofů je dotvořit oficiální filosofický jazyk
• ve srovnání s fr. osvícenskými filosofy, jsou němečtí filosofové méně známí a významní (v předkantovském období!)
• představitelé:
  • Christian Wolff
  • Gotthold Ephraim Lessing - básník, humanista, žid, literární kritik, kritik církve a církevních dogmat
    • odmítá církevní obřady, odmítal názor, že víra je něco niterního, intimního, co nezávisí na církevních dogmatech, je to živý vztah člověka k Bohu a Boha k člověku
    • 1. se oficiálně přihlásil k učení Spinózy
  • Immanuel Kant (1724-1804)
    • vrchol něm. osvícenství
    • narodil se a žil v Königsbergu (= Královec, v bývalém Prusku), v chudé rodině, jeho otec byl sedlář (výroba sedel)
    • 1740-1746 studoval matematiku, přír. vědy a filosofii na akademii v Königsbergu
    • fascinován Newtonovou fyzikou, která pro něj představuje vzor věděckého pojetí určitého oboru
    • akademická kariéra v na akademii v Königsbergu - nejprve učí logiku a matematiku, později i fyziku, geografiii i právo
    • zván na další univerzity, ale odmítal opustit Königsberg
    • nikdy se neoženil, ale údajně k nim měl pozitivní vztah
    • 1784 novinový článek: „Co je osvícenství?“ - vymanění člověka z jím zaviněné nedospělosti
    • kritika = vymezení hranic působnosti zkoumaného jevu
    • 3 období jeho filosofické dráhy:
      1. předkritické
         • věnuje se hlavně přírodním a přírodovědeckým vědám (vznik vesmíru, pohyb planet, vznik a činnost sopek)
         • teorie o vzniku a vývoji sluneční soustavy = Kant - Laplaceova teorie
      2. kritické
         • probíhá v době, kdy dochází k neustálým střetům mezi racionální filosofii ev. kontinentu a tradiční britskou fil. školou, která za základ poznání považuje vnímání smyslů →TRANSCENDENTÁLNÍ IDEALISMUS- 2 díla:
         • Kritika čistého rozumu - jevy X věci v sobě
           • Kantův názor: poznat lze pouze jen JEVY, ne VĚCI OSOBĚ ( jevy = projevy určité reality poznatelné zkušenosti, „věci o sobě“ - nejsou vůbec poznatelné (nic není uznatelné pouze myšlením bez naší zkušenosti)
           • společnost dělíme na tu, kterou vnímáme smysly (svět jevů = svět pro nás)
           • ta část, která naší zkušenost přetahuje - skutečnost věcí osobních - nemlžeme ji ani vnímat ani poznávat, existuje mimo čas i prostor i mimo veškeré chápání našeho rozumu→ člověk nemůže poznat svět takový, jaký skutečně je, protože myšlení pojímá svět nezávisle na tom, jak se mu jeví
         • Kritika praktického rozumu
           • Kant vyjadřuje své etické názory
           • ústřední pojem díla: KATEGORICKÝ IMPERATIV - (kategorický = permanentně platný, imperativ = příkaz, rozkaz; něco nevyhnutelného) - měl by platit v každé době a každé společnosti, neradí nám v té či oné situaci, ale radí nám jak si počínat ve všech situacích
           • kat. imperativ se skládá za dvou doporučení:
             1. jednej podle maximy (zásady), o které bys chtěl, aby se stala obecným zákonem
             2. jednej tak, jak chceš, aby ostatní jednali s Tebou
           • formulací kat. imperativu chtěl stanovit základní principy morálky, které by lidem umožňovaly řešit vzniklé etické problémy pomocí rozumu
      3. pokritické období
         • věnuje se hlavně filosofii náboženství, zabývá se otázkami mravnosti, morálky
• Georg Willheim Fridrich Hegel
  • *Stutgatr
  • nadaný student na gymnáziu
  • po studiu→Tubingen - setkává se s významnými filosofy(Shelling)
    • studuje theologii a filosofii
      • antické řecko, VFR
  • „VFR - nejvýznamnější událost lidských dějin“
  • přednáší na univerzitě v Jéně
  • ředitel gymnázia v Norimberku
  • prof. filosofie na univerzitě v Heidelbergu
  • přednáší na univerztě v Berlíně
    • velká návštěvnost
  • nebyl dobrý řečník
  • 1830 - rektor berlínské univerzity
  • 1831 - umírá(cholera)
  • hegel - „mistr díla nesruzumitelnost“
  • duchovní princip - podstata všech dějů ve společnosti
    • vše co se odehrává = proces seberozvíjení ducha
      • 3 etapy - triáda
        • 1. logika - duch - abstraktní povaha, mimo časoprostor
        • 2. filosofie přírody - protiklad výchozího stadia - „jinobytí ducha“, z čisté idee mimo časoprostor vzniká příroda
        • 3. návrat ducha k sobě samému - z přírody se vyděluje lidský svět - filosofie ducha
          • stádium subjektivního ducha
            • psychický život individua
          • stádium objektivního ducha
            • z individuálního vědomí→vnější projev
              • vznik rodiny, státy, společnosti
          • absolutní (světový) duch
            • definitivní návrat absolutního ducha z jinobytí
            • kultura, umění, náboženství
  • LEST DĚJIN - vše, co je rozumné realizuje absolutní (světový duch) → rozum vládne světovým dějinám
  • dějiny = účelné naplňování vývoje ducha, které se uskutečňují prostřednictvím výjimečných jedinců
    • často se tyto osobnosti mylně domnívají, že jsou to oni, kdo rozhodují o dějinném vývoji, to Hegel odmítá, říká, že jejich historická rozhodnutí nejsou ničím jiným, než naplňováním vůle absolutního ducha
  • !!! vše k čemu v historii došlo, muselo být rozumné
  • dílo:
    • Fenomenologie ducha
    • Věda o logice
    • Encyklopedie filosofických věd
    • Filosofie práva
    • Estetika

• hegelovským fil. systémem vrcholí filosofie v období ????????????
• 19. stol. = století „krize rozumu“
• nechuť k systemovosti a racionalismu
• vznikají 2 protikladné proudy:
  • pozitivismus, marxismus - klade důraz na vědecký přístup a objektivní poznání
  • X iracionalismus - odmítá možnost racionálního vysvětlení světa
• POZITIVISMUS
  • Auguste Comte (1798 - 1857)
    • odmítá nadřazenost rozumu nad zkušeností
    • každé vědění má být pozitivní (konkrétní, určité, věcné)→ racionalismus
    • vývoj vědění má 3 stadia vývoje:
      1. teologické (fiktivní) stadium - člověk usiluje o odhalení podstaty jevů a výslednicí toho úsilí je vznik náboženství
      2. metafyzické (abstraktní) stadium - jedinec nadpřirozené bytosti nahrazuje abstrakcemi
      3. pozitivní (reálné, vědecké) stadium - jedinec odmítá teologii i metafyziku, jediným prostředkem poznání je věda, vědecké poznatky a fakta
    • pozitivní filosofie je budována podle modelů přírodních věd, má jednotlivé poznatky utřiďovat do jednotlivých vědních soustav, což vede až k předvídání budoucího vývoje
    • „savoir pour prevoir“ = „Vědět, abychom mohli předvídat“
    • vědní disciplíny dělí podle metody a předmětu jejich zkoumání od nejabstraktnějších k nejkonkrétnějším (matematika, astronomie, fyzika, chemie, biologie, sociologie)
  • pozitivismus se ujal i v empiricky orientované Anglii, kde byl obohacen
    • John Stuart Mill (1806 - 1873)
      • více přihlížel k psychologii (kterou Comte zamítal)
      • posledním měřítkem všech našich činů musíme hledat v přínosu lidského štěstí - cílem veškerého našeho snažení by mělo být přinášet lidem štěstí
      • usiloval o svobodu žen
    • Herbert Spencer
      • inspiroval se evoluční teorií Charlese Darwina
      • zdůrazňoval, že evoluční koncepce boje o přežití lze aplikovat i na společnost
      • lidské charaktery se mají vytvářet v boji, v životní střetávání, v překonávání překážek, nemůže existovat tedy ani žádný ideální stát ani nějaká ideální koncepce, vše spočívá ve střetávání jednotlivců
      • koncepce ideálního života: vývoj a práva jedince je omezen stejným právem druhého člověka ( nemohu dělat něco, co by mě přinášelo výhody na úkor druhého člověka)
      • altruismus (péče o druhé) - ideální možnost pro rozvíjení schopností jedince
      • cílem člověka by mělo být rozdat se druhým

• Ludwig Feuerbach (1804-1872)
  • předchůdce marxismu
  • ostrý kritik německé klasické filosofie
  • narozen v Lansgutu jako 4. syn právníka, studoval na universitě v Heidelbergu teologii, o kterou se ale nezajímá, odchází do Berlína a stává se horlivým posluchačem přednášek Hegela,nejprve je jeho filosofií nadšen, později s ní ale nesouhlasí (hlavně je proti koncepci absolutního ducha, protože umožuje náboženskou interpretaci, Feuerbach naopak náboženství kritizuje a zdůrazňuje, že náboženství vzniklo z lidského egoismu a touhy člověka po štěstí)
  • dílo: Podstata náboženství = Podstata křesťanství - nikoliv Bůh stvořil člověka, ale naopak člověk stvořil Boha, tento „dětský sen“ je nutné odmítnout, spoléhat na vlastní síly a přejít od nadsmyslového ke smyslovému
    • idea Boha vznikla jako jakýsi projekt, do které člověk vložil svou touho po dokonalosti, harmonii, štěstí a ovládnutí světa
    • člověk podle Feuerbacha stvořil Boha k obrazu svému
  • koncepce nového filosofického antropologismu, člověk se z tohoto snu musí probudit, zříci se iluze, své sny uskutečnit vlastními silami
  • tato koncepce svobodného člověka je otázkou samotného člověka, nikoho jiného, a toho, jak dokáže využít svých rozumových schopností
  • s touto koncepcí souvisí i jeho názory na společnost
  • aby člověk realizoval své sny, musí místo lásky člověka k Bohu nastoupit láska člověka k člověku
  • tato láska je hlavním smyslem života člověka a je skutečným náboženstvím
  • koncipuje myšlenku „náboženství bez Boha“ - antropologický ateismus (AA), v této koncepci vidí cestu, jak reformovat společnost
  • AA se stal východiskem, ze kterého vycházeli jeho následovníci: Karel Marx, Bedřich Engels

• odštěpuje se ve 40. letech 19. stol. ze skupiny mladohegelovců - skupina hegelových pokračovatelů, kteří ostře kritizují společenské poměry
• východiskem Marxe bylo zkoumání ekonomických vztahů jako hybné síly dějin a z nich vyplývajících ekonomicky motivovaných sociálních konfliktů (třídní boj)
• Karel Marx (1818-1883)
  • narozen v Trevíru v rodině nevýznamného advokáta, rozhodl se studovat právo nejprve na universitě v Bonnu, poté v Berlíně
  • přitahovala ho filosofie, jeho disertační práce byla na téma: Jaký je rozdíl mezi démokritovou a epikurovou přírodní filosofií
  • pracoval jako redaktor Rheinischezeitung, noviny zakázány → Marx odjíždí do Paříže, kde se poprvé setkává se svým přítelem a sponzorem Bedřichem Engelsem, který byl syn továrníka s textilem, byl bohatý, Marxs využíval jeho finančních prostředků
  • vlastní filosof, praxi zahájil kritikou Feuerbachova učení a spolu s Engelsem poprvé koncipuje své vlastní filosofické názory v dílech: Svatá rodina, Německá ideologie, po těchto dvou úvodních filosof. spisech, se začíná věnovat ekonomii, což se projevuje ve vytvoření jeho nejvýznam. díla: Kapitál
  • koncepce dialektického materialismu
    • důraz na PRAKTICKOU ČINNOST
    • vychází z reálného života
    • cílem života jedince je uspokojovat základní životní materiální potřeby (jídlo, pití, obydlí) = ZÁKLADNA
    • až je-li splněna základna, může se člověk věnovat NADSTAVBĚ - kultura, náboženství, umění
    • praktická životní činnost lidí řídí vládnoucí VÝROBNÍ VZTAHY
  • v díle Ekonomicko-filosofické rukopisy užívá termín ANTAGONISTICKÝ VZTAH mezi vlastníky výrobních prostředků (kapitalisty) a proletariátem (těmi, kteří poskytují pracovní sílu a vytvářejí nadhodnotu), rozpor: vytvořenou nadhodnotu si přivlastňuje vlastník výr. prostředků → ODCIZENÍ (dělník, který vytváří nadhodnotu postupně ztrácí zájem, odcizuje se od výsledku pracovní činnosti, což musí zákonitě vyústit ve střetnutí = TŘÍDNÍ BOJ, výsledkem třídního boje je vznik nové beztřídní společnosti = socialistická (později komunistická) společnost)
    • tyto jeho sociologicko-ekonomické názory měly velký ohlas, ale postupně byly zideologizovány, nakonec posloužili k obhajobě totalitní moci
  • Marx plně odmítá SOUKROMÉ VLASTNICTVÍ
  • opačný názor - soukromé vlastnictví je přirozená touha každého jedince → KONZUMNÍ SPOLEČNOST (úpadek citů, smyslem je hromadění majetku do soukromého vlastnictví)
  • koncem 19. stol. se Marxismus štěpí do 2 proudů:
    • komunistický - leninismus (ideologie komun. stran)
    • socialistický ( sociálně-demokratický) - v období 20. let 20. stol. navazuje fil. směr Neomarxismus

Bedřich Engels (1820-1885)

• syn bohatého majitele textilní továrny, celoživotní přítel a zdroj peněz Marxe
• patřil k levicovému mladohegelovskému hnutí
• díla:
  • Anti-Düring
  • Dialektika přírody
• díla spolu s Marxsem:
  • Svatá rodina
  • Německá ideologie
  • manifest komunistické strany

• iracionalismus - souhrnný název pro fil. přístupy odmítající možnost rozumového vysvětlení světa, podstatu světa lze pochopit pouze citem, vírou, intuicí a vůlí
• voluntarismus - zdůrazňuje dominantní úlohu vůle (vůle = voluntas - lat.)
• v Něm. iracionalismus a voluntarismus navazuje na mystickou filosofii Shellinga a je reprezentován A. Schopenhauerem a F. Nietzschem
• Arthur Schopenhauer
  • Němec, rodiče pocházeli z Polska - otec byl Kdaňským velkoobchodníkem
  • navazuje na svého učitele I. Kanta
  • hl. fil. východisko - indická mystika (hl. buddhismus) - vylučuje možnost rozumového poznání reality
  • samolibý génius - výrok: „Mezi mnou a Kantem se ve filosofii neudálo nic důležitého.“
  • spis „Svět jako vůle a představa“ - navazuje na Kanta, rozeznává „nepoznatelnou věc o sobě“ a „jev“, ale dochází k závěru, že „věc o sobě“ není nic jiného než VŮLE
  • základem individuální představy jedince o světě je vůle, kterou A.S. chápe biologicky - základem je PUD K ŽIVOTU, který jedince neustále žene k uspokojování potřeb a tužeb, veškerá tužby a potřeby jedinec nikdy zcela uspokojit nemůže, neboť každé dílčí uspokojení potřeby jedné vyvolá zrod potřeby či tužby nové
    • člověk se ocitá v koloběhu, který vyúsťuje ve věčnou nespokojenost, vyvolává pocit utrpení a bolesti - „Existovat znamená trpět“, život je opakované utrpení
  • existují 2 východiska
    1. umění - je osvobozeno od vůle, umožňuje jedinci nahlédnout přímo do skutečnosti, nejvíce umožňuje hudba
    2. popření vůle - mravní askeze, jedinec se vědomě zdá tužeb a přání, stane se „trpnou bytostí“
• Fridrich Nietszche (1844-1900)
  • narodil se v Röckenu poblíž Lipska v luteránské rodině
  • vynikající žák
  • studuje teologii a klasickou filosofii
  • seznamuje se s dílem A. Schopenauera, což ho natolik oslovilo, že se rozhodl pro vlastní filosofickou dráhu
  • studuje filosofii nejprve v Lipsku, později je ve 24 letech jmenován profesorem filosofie na akademii v Basileji
  • měl slabou tělesnou stránku, byl celý život nemocný, prokletím jeho rodiny byly dispozice pro choleru a sifilidu
  • v r. 1889 duševně onemocněl, až do smrti o něj pečovala jeho sestra Elizabeth
  • nevěří v poznávací schopnost rozumu, podle něj je hlavním pramenem poznání INTUICE
  • prostřednictvím intuice člověk postihuje základní princip života = VŮLE K MOCI
  • jedinec je součástí této vůle k moci, člověk, který nevěří ve své vlastní síly a není schopen realizovat vůli k moci, je označován termínem ČLOVĚK-OTROK, kterého Nietzsche kritizuje a odmítá, zdůrazňuje, že jedinec žije v období kdy BŮH JE MRTEV→ člověk nemůže spoléhat na nadpřirozené síly, člověk se musí spoléhat sám na sebe, na svoje schopnosti k dosažení životního štěstí
  • základním lidský posláním je VLÁDNOUT → koncepce nadčlověka (Übermensch), ale Nietzsche nikdy neměl na mysli rasovou nadřazenost, ale za nadčlověka považoval jedince, který přestane věřit fetiši náboženství, začne spoléhat na vlastní síly a uskutečňuje náplň svého života vlastními schopnostmi → spis Tak pravil Zarathustra (Zarahustra - egyptský náboženský reformátor, ale Nietzsche využil pouze jeho jména, ne myšlenek), tyto jeho názory byly zneužity nacistickou ideologií, Nietzsche byl zneužit jako nacistický ideolog

• jeden z nejvýraznějších směrů min. století
• v 50. a 60. letech ovládá filosofii a umění
• je ANTROPOLOGICKÝ - soustřeďuje se na problémy člověka
• je ANTIRACIONALISTICKÝ - skeptický vůči vědeckému poznání
• vyjadřuje obavu intelektuálů z přetechnizování světa, ze vzrůstajícího odcizení člověka od produktů jeho práce
• protestuje proti konformismu (sdílení očekávaných hodnot), což často vyúsťuje v osobní rezignaci
• hlavní stanoviska:
  1. skutečným zdrojem poznání je konkrétně existující člověk (jedinec)
  2. pouze v mezních kritických situacích (strach, utrpení, hrůza, smrt)jedinec může najít skutečné východisko pro poznání zákonů svého bytí
  3. vědecké poznatky jsou pouze jednou z cest k pravdivému poznání (!ne jedinou)
• předchůdce a zakladatel existencialismu „Dánský Sokratés“ Sören Kierkegaard
• existencionalisté: Jean Paul Sartre, Albert Camus [Kamý], Martin Buber, Karl Jaspers
• chápán jako „fiosofie vzpoury“, jako revolta proti ideálům evropského osvícenství
• ← ex-sistere (lat.) = postavit se mimo, proti
• jedinec stojí proti světu, společnosti, oficiálním institucím a oficiální ideologii a společenským konvencím
• Sören Kierkegaard (1813-1855)
  • zakladatel existencialismu
  • =„Dánský Sokratés“
  • spisy ve formě básní
  • osamělý život, permanentní konflikt s církví
  • studoval teologii v Berlíně, kde se seznámil s filosofií Hegela - nejprve nadšen, později Hegelovu vševysvětlující filosofii odmítá, stává se oponentem
  • ústřední téma: zájem o člověka, který stojí PROTI SVĚTU
  • odmítá koncepce, které mají vysvětlit, čím se řídí svět
  • úkolem filosofie je zkoumat lidské bytí a nitro
  • proti obejktivitě světa saví subjektivitu jedince (člověk,aby porozumněl sám sobě, musí se vzdát všech pokusů o vysvětlení okolního světa)
  • hl. úkolem filosofie je dilema: „člověk nebo svět“
  • hl. problémem jedince je dilema: „Bůh nebo člověk“
  • ústřední téma: VÍRA - zázrak, který mění osobní život každého jedince
  • odmítá církevnictví, náboženské obřady, zdůrazňuje, že víra je cosi intimního, osobního, interního, pravda o Bohu je jakousi osobní pravdou, kterou zaujímá každý jedinec
  • důkaz Boží existence neexistuje, jediné co ho umožňuje je víra
  • 3 nejznámější spisy:
    • Buď-anebo
    • Pojem úzkosti
    • Bázeň a chvění
  • dílo je emotivní, citově zabarvené, má básnickou podobu, ve své době se netěšilo velké pozornosti
  • 1855 psychicky onemocněl zhroutil se a zemřel