vznikl v Řecku (4.stol. př.n.l.-6. stol.n.l.)
jedna z významných řeckých škol helenistického období
název vyplývá ze stoá poikilé = sloupová síň v Athénách
starší stoa: Zenon z Kitia (=Zenon mladší=Zenon Stoik), Kleanthés, Chrísippos
filosofii dělili na fyziku, logiku a etiku (-největší důraz)
za podstatu všeho považovali látku bez kvalit, která je PASIVNÍ, aktivním principem je spermatický logos
Boha stoikové chápou jako jakýsi dech-pneuma, je tvořen 2 aktivními živly: oheň, vzduch;pronikají celým světem, aktivně působí na dva pasivní živly: vodu a zemi a prostřednistvím toho působení vzniká vše co nás obklopuje
podstata světa je věčná
vše co je vytvořeno pomocí živlů podléhá neustálým změnám a přeměnám, po určité době je celý svět zachvácen _světový požárem_ , měn se v oheň a znovuvzniká jako věrná kopie světa předchozího = idea věčného návratu
těžištěm stoické filosofie je etika - má se žít v harmonii s příodou-žít ve shodě s rozumem a Bohy
lidská ctnost není nic jiného než přizpůsobení se zákonům přírody
ve 2.stol. se stává centrem Soticismus Řím- střední stoa:Panaitios, Poseidonios
zaobírali se hlavně problematikou etiky
mladší stoa=římská stoa: Seneca, Marcus Aurélius, Epiktétos
