Filosofie

• 4. stol.přnl - 529n.l.
• 529-císař Justinián - zrušil Antické filozofické školy
• Helénismus - 19. st. něm, historik Droyser
  • Helénismos - odpor pořečtování neřeckého obyvatelstva
• rozpad říše Aexandra Velikého - řecké městské státy ztrácí výsadní postavení
  • 338 přnl - v bitvě u Chardonau
• filosofie přestává dávat relevantní odpovědi na filozofické a politické otázky
• začíná do ní pronikat řada prvků Východních kultur
• Helénistický člověk - fascinován východním náboženstvím
• synkretismus - prolínání kultur
• ústřední téma - zájem o přírodu →problém jedince a jeho poměr ke světu
• školy nejsou tak významné a originální jako jejich předchůdci
• pro většinu z nich - inspirační zdroj - Sokrates, Platon, Aristoteles

• vznikl v Řecku (4.stol. př.n.l.-6. stol.n.l.)
• jedna z významných řeckých škol helenistického období
• název vyplývá ze stoá poikilé = sloupová síň v Athénách
• starší stoa: Zenon z Kitia (=Zenon mladší=Zenon Stoik), Kleanthés, Chrísippos
• filosofii dělili na fyziku, logiku a etiku (-největší důraz)
• za podstatu všeho považovali látku bez kvalit, která je PASIVNÍ, aktivním principem je spermatický logos
• Boha stoikové chápou jako jakýsi dech-pneuma, je tvořen 2 aktivními živly: oheň, vzduch;pronikají celým světem, aktivně působí na dva pasivní živly: vodu a zemi a prostřednistvím toho působení vzniká vše co nás obklopuje
• podstata světa je věčná
• vše co je vytvořeno pomocí živlů podléhá neustálým změnám a přeměnám, po určité době je celý svět zachvácen _světový požárem_ , měn se v oheň a znovuvzniká jako věrná kopie světa předchozího = idea věčného návratu
• těžištěm stoické filosofie je etika - má se žít v harmonii s příodou-žít ve shodě s rozumem a Bohy
• lidská ctnost není nic jiného než přizpůsobení se zákonům přírody
• ve 2.stol. se stává centrem Soticismus Řím- střední stoa:Panaitios, Poseidonios
• zaobírali se hlavně problematikou etiky
• mladší stoa=římská stoa: Seneca, Marcus Aurélius, Epiktétos

• Seneca, Epiktétos, Marcus Aurélius
• Seneca
  • *6 přnl-64nl
  • filosof, básník
  • * Ordoba
  • spáchal sebevraždu ke které ho donutil Nero
  • hlavní - etika
  • zdůraznuje rovnost všech lidí(vlídné zacházení s otroky)
  • svět - řízen rozumovým principem=vyšší božstvo, přírodní zákonitosti-boží zákony
  • snaha o dosažení co nejvyššího stupně vědění, vnitřní klid, duševní vyrovnanos
    • prostředek dosažení rovnováhy - studium filozofie
• Epiktetos
  • část života jako otrok
  • vzdělání pro osvobození duše
  • nejdůležitější hodnota - osobní svoboda
• Marcus Aurelius
  • *Řím
  • mládí v kruhu představitlů blízkých císařskému dvoru
  • adoptován císařem Hadriánem
  • většinu života žil ve vojenských stanech
  • Sobě samému
    • posmrtně vydané poznámky
  • filosofie - k praktickému využití
  • měla by jedinci najít cestu žít podle přírody
  • filosofie má člověka vést ke zdrženliosti, skromnosti, poskytuje mu útěchu v krizových životních situacích

• Epikuros - 341-270př. n. l
  • koupil v Aténách zahradu - zde přednášel své názory
    • „zahradní filozofové“
  • představitel Řeckého atomismu
  • navazuje svým učením na Demokrita
  • Parenklineze
    • samovolná nahodilá odchylka od jeho přirozené dráhy
      • srážejí se navzájem
  • napsal 300 knih, žádná se nedochovala
  • smyslový vjem - nemůže být klamný
  • důraz na smyslovost
• slast - absence strachu
• strach - dvojí příčina
  • strach z bohů
  • strach ze smrti
  • odmítají strach - bohové svět nestvořili a nezasahují do světa, jsou li lidé - není smrt, je smrt - není už se čeho bát
• odmítají stát
• žij skrytě
• Titus L. Carus
  • báseň o přírodě - analýza principů Antického atomismu
  • „samoplození ze samopočátku“
  • vše reguluje příroda dle svých zákonitostí

• fil. proud, pro který je charakteristická únava z množství protichůdných filosofických koncepcí
• za hlavní princip považuje pochybnost
• starší skepse:
  • Pyrhón z Elidy
  • zakladatel skepticismu
  • (360-270 př.n.l.)
  • radí zdržet se jakéhokoliv úsudku o společnosti (zdržení=epoché)-vyplývá z trojího poznání:
  • 1. nejsme o žádné věci schopni říci, jaká doopravdy je, pouze můžeme říci, jak se nám subjektivně jeví
  • 2. na každou věs můžeme mít protichůdné názory
  • 3. nepodařilo se objevit nějaké pevné objektivní kritérium, podle kterého bychom jednotlivé věci posuzovali nebo hodnotili
  • na základě těchto zkušeností bychom se neměli příliš angažovat, cílem člověka by mělo být dosažení duševní rovnováhy-ataráxiá
• střední skepse:
• období spjato s Athénskou akademií
• má podobu probabilismu (←probabílis=pravděpodobný)-pravděpodobné poznání
• představitelé:Arkesiláos,Karmeádes
• k běžnému praktickému životu plně dostačuje dosažení tzv. pravděpodobného poznání, kritérium pro objektivní pravdu stejně neexistuje
• pozdní (mladší) skepse:
• představitel: Ainesidémos- spis „Osm knih řečí Pyrrhónských“-vrací se k Pyrhónovi, formuluje 10 tropů (tropos=argument pomocí kterého se antičtí filosofové snažili zdůvodnit své skeptické názory na objektivní poznání světa)

• = „vyběrač“
• není originální směr,z různých filosof. proudů vybírá různé myšlenky a dává je dohromady = splývání fil. myšlenek (splývání=synkrese)
• tyto výběry jsou ještě ovlivňovány orientální kulturou
• 2 školy:
• římský eklekticismus
  • Marcus Tullius Cicero (106 - 43 př.n.l.)
  • vychováván v Řecku,seznamovla se s řeckou filosofií, která ho výrazně ovlivnila
  • interpretace řecké filosofie však poněkud povrchní
  • mnoho děl: „Akademická zkoumání“, „O povinnostech“, „O největším dobru a zlu“, „O přirozenosti Bohů“
  • v dílech se pokouší o spojení(syntézu) helenistické filosofické tradice s filosofií Říma
  • hlavní přínos: prostřednistvím bohatého díla se dovídáma o fil. názorech mnohých řeckých filosofů - povrchně
• alexandrijský eklekticismus
  • představitel: Filón (25 př.n.l. - 50 n.l.)
    • židovský původ
    • spojení řecké, židovské a orientální filosofie
    • ústředním pojmem jeho fil je Bůh (narozdíl od křesťanského Boha je podle něj Bůh neurčitelný, neuchopitelný, nepoznatelný a nadevším vládne v jakési nedosažitelné dálce
    • při naplňování své vůle užívá Bůh výjimečné síly-ideje
    • souhrn všech těchto sil=logos-rozum vládnoucí světu (vachází se stoicismu)
    • logos nestotožňuje s Bohem, Bůh stojí nad ním→logos=syn boží
  • v Alexandrii nejrozsáhlejší knihovna
  • Alexandrie byla zaměřena na přírodní vědy-hl. medicína

• přechodné období mezi antickou filosofií a křesťanstvím
• zakladatel: Ammonios Sakkás (175-242 n.l.)
• dovídáme se o něm za zápisků fil. Plotinós
  • pocházel z Egypta, 240n.l. odchází do Říma, kde získává dominantní vliv
  • smyslem lidského života je úsilí se co nejvíce přiblížit Bohu
  • svými názory řadíme Plotína mezi iracionalisty

• Periodizace křesťanství
  1. patristika (asi do r.800, pater=otec)
     1. období apologetů (do r. 325, apologet=apoštol)
     2. období činnosti sv. Augustina
  2. scholastika (zhruba 800-1500)
     1. ranná scholastika (9. - 12. stol.)
     2. vrcholná scholastika (13.stol.)
     3. pozdní (14. - 15. stol.)
• rozšiřování křesťanství souvisí s poslední fází období helénismu - Novoplatónismem
• křesťasntví vzniká na základě východních náboženských tradic (např. židovství, babylónské, asyrské a perské náboženství)
• postupně se šíří přes Středozemní moře
• důležitou roli hraje synkretismus=vzájemné prorůstání uvedených náboženských směrů
• ústřední postavou křesťanství je podstava Ježíše Krista
• původně se křesťanství jeví jako nefilosofický a nejednotný směr
• ke sjednocení základních filosof. dogmat dochází roku 325 n.l.
• v průběhu vývoje se křesťanství postupně vyděluje do tří hlavních proudů:
  1. římskokatolický - nejpočetnější
  2. pravoslavný (odštěpuje se v 11. stol.) - na východě
  3. protestantský (v 15. a 16. stol.) - Anglie, Švýcarsko
• všechny tři proudy se dochovaly dodnes
• 1. papež: Svatý Petr
• k šíření křesťanství dochází tzv. misionářskou činností - apologeti=apoštolové: Pavel (mučednická smrt v Římě, 2.papež)
• náboženské obřady se zpočátku konají tajně
• od pol. 2. stol.n.l. se téměř ve všech částech Římské říše objevuje křesťanská víra, křesťané jsou ale pronásledováni
• Římští císaři pronásledující křesťany: Neron, Hadrianus, Traianus
• 313 Konstantin Veliký Milánským ediktem oficiálně uznává křesťanství
• 392 zákaz pohanských obětí - vítězství křesťanství

• nebezpečím pro křesťanství byly protikladné proudy (hereze), které byly nebezpečné pro základní křesťanské myšlenky
• gnose (gnosis - poznání) - mísení křesťanských myšlenek s židovskými a perskými proudy
• theodiceia - problém ospravedlnění Boha
  • téměř každý křesťan Boha považuje za dokonalý, ideální vzor
  • rozpor: Jaktože dokonalý Bůh dopustí, aby existovalo zlo, válka, utrpení…?
  • mnoho koncepcí, řešení - např.jediný dokonalý je Bůh, nemůže tvořit něco dokonalého, pouze nedokonalého - člověka, ve kterém dochází ke střetu mezi dobrem a zlem → produkce zla
• manicheismus - náboženský směr příbuzný gnosi, ostře odmítá židovství
  • pojmenován podle zakladatele Mání (perský filosof) = Manicheaus (lat.)- nar. 215, žil v Indii
  • přichází s koncepcí nového náboženství, byl za ni ukřižován 273: existují 2 říše:
    1. Říše světla (ovládá Otec světla)
    2. Říše temnoty (ovládá Otec temnoty = židovský Jahve)
  • Ježíš je vykupitel sestupující z Říše světla, aby spasil lidstvo
• spor mezi dvěma biskupy-Arius, Athanasius - střetávali se v názoru o bytnosti Otce, Syna a Ducha svatého
  • Arius: Syn boží NENÍ bytostně spjatý s Božím Otcem, je mu podřízen a představuje prostředníka mezi Bohem a člověkem
  • Athanasius: Syn boží JE od věčnosti jedné bytosti s Otcem Božím
  • vyvrcholení 325 n.l.v Ničeji na Ničejském koncilu - rozhodnuto, že pravdu má Athanasius - jeho koncepce prohlášena za jedno z základních církevních dogmat

• 1. - 8. stol.
• na počátku období (1.-3. stol.) - byla ústředním problémem obrana křesťanství - ujali se jí apologeti (apoštolové) někteří navazovali na antickou kulturu (př. Justinos), jiní antickou kulturu zavrhovali(př.Tertullianus) - bouřlivé období
• na konci 2. stol, 3. stol. byl úkolem boj proti herézím, proti kacířství - klidnější období, centrem vzdělanosti se stává Alexandrie
• „Alexandr. škola“ -představitelé: Klémens Alexandrijský, Origenes - dílo „O principech“ (pokouší se podat systematický výklad křesťanství, stěžejní dílo období)
• nejvýznamnější představitel patristiky: Augustinus Aurelius (354 - 430 n.l.)
  • narozen na sev. Afriky v Numídii (otec pohan, matka křesťanka)
  • výstřední mládí - ovlivněn manicheismem
  • ovlivněn a uchvácen Ciceronovým spisem Hortenzius → chce se věnovat filosofii - studium v Římě a Miláně
  • v Miláně se setkává s biskupem Ambrožem, stává se jeho přítelem → studuje i teologii, nechává se pokřtít v 33 letech
  • po studiích jmenován biskupem na severu Afriky, ve městě Hipporegius je zabit, když je město obléháno Vandaly
  • považován od dob Sokrata, Platóna a Aristotela za nejvýznamnějšího filosofa
  • přichází s koncepcí spirituálního monismu: Bůh je nejvyšším principem a zdrojem světa, tento svět vytvořil z ničeho a je zároveň nejvyšší pravdou a největším dobrem → veškeré lidské poznání je poznávání Boha skrze vlastní duši (citát: “ Poznám sebe, poznám Tebe“)
  • zdůrazňuje, že Bůh je nepoznatelný, celý lidský život by měl směřovat k tomu, abychom se poznání Boha co nejvíce přiblížili
  • přiblížení se k poznání Boha → poučené nevědění = docta ignorantia
• zastánce predestinace (předurčení člověka k hříchu) - jeho koncepce se stala církevním dogmatem, byl za ni prohlášen za svatého
  • Bůh dal člověku svobodu, svobodnou vůli. Člověku bylo umožněno hřešit nebo nehřešit, záleželo na jeho vůli. Člověk tohoto udělení svobody zneužil, snědl jablko ze zakázaného stromu - spáchal 1. hřích. Od té doby člověk nemůže nehřešit.
  • princip řešení: O tom, jestli člověk hřeší nebo nehřeší, nerozhoduje člověk, ale Bůh.
  • Potom, co člověk spáchal 1. hřích je k hříchu předurčen. Následující nehřešení je rozhodnutím Boha.
• studoval psychologii - závěr: Když pochybuji, tak vlastně myslím. (Koncepci rozvinul René Descartes :„Cogito, ergo sum“ = Myslím, tedy jsem.)
• celý život byl pronásledován vnitřním pocitem vlastní úzkosti nedůvěry ve vlastní síly, byl přesvědčen o tom,že ho Bůh zavrhl
• tyto pocity shrnul do ústředního díla: „Vyznání“ - 13 knih (9 autobiografické, 4 teologické)
• vztah víry a rozumu řeší vyrovnaně - „Rozuměj, abys věřil. Věř, abys rozuměl.“
• teologie a filosofie mají jeden počátek = 1 BOŽÍ PRAVDA

• konec 8. - 15. stol.
• úkolem období bylo filosofickými prostředky bylo obhájit církevní dogmata (pravda víry se měla stát i pravdou rozumu)
• vrcholná scholastika - vrcholné období teologie
• filosofie - služka teologie = „ancilla theologiae“
• hlavními fil. prameny: Písmo svaté (zjevená pravda) X učení velkých antických filosofů (Platón, Aristoteles)

• 8. - 12. stol.
• ovlivnil Boéthius (římský politik)-přeložil Bibli do latiny → zpřístupnil jí filosofům a teologům na západě
• ústřední téma: spor o univerzálie (obecné pojmy)
  • jaký je poměr mezi podstatou X jevem, obecností X konkrétností
  • podstata sporu: existují-li univerzálie skutečně anebo jsou to jen jména reálně neexistující

• Pierre Abelard [Abelár] (1079-1142)
  • proslul nehynoucí láskou ke krásné Heloise, rozhodl se jí unést z domu rodičů, ale když s ní prchal, byl dostižen nepřáteli, od Heloise byl oddělen a natolik ho to zasáhlo, že zbytek života strávil jako poustevník v klášterech a poustevnách
  • po jejich smrti byla těla exhumována a pohřbena ve společném hrobě na hřbitově Pere Lachaise v Paříži
  • kompromisní řešení sporu Roscellina a Anselma
  • realisté: Universalia ante res (universálie před věcí)
  • nominalisté: Universalia post res (po věci)
  • Abelard: Universalia in rebus (ve věcech)

• skupina filosofů, která tvrdila, že univerzálie reálně NEEXISTUJÍ, že jsou to jen názvy, jména, označení předmětů (jména=nomen)
• Jan Roscellinus, Vilém Ockham
• Jan Roscellinus (1050-1120)
  • zakladatel nominalismu (názorový protiklad)
  • názorový střet mezi ním a Anselmem vedl k tomu, že Anselm se obrací na největší církevní hodnostáře a žádal vyobcování Roscelina z církve, který namítal, že obecné pojmy neexistují, ale jsou pouze chvění vzduchu

• univerzálie jsou na konkrétních věcech nezávislé, mají samostatnou existenci, jsou věcné, reálně existují v Boží mysli ještě dříve než jsou promítnuty do jednotlivých věcí
• Jan Scotus, Anselm z Canterbery
• realismus se stal základem katolicismu - převládající směr období scholastiky
• Jan Scotus [skouts] =Eriguena=Otec scholastiky
  • ir
  • jakákoliv autorita musí mít rozumový základ → skutečné náboženství musí vycházet z filosofie
• Anselm z Canterbury (1033-1109)
  • nejznámější scholastik
  • italský mnich
  • ve 26 letech vstupuje do Benediktínského kláštera a věnuje se studiu filosofie a teologie
  • stává se arcibiskupem v Canterbury
  • dostává se do konfliktu s anglickými králi → tráví část života mimo Anglii
  • východisko jeho filosofie: VÍRA (je přesvědčen o tom, že teprve věřící člověk hledá rozumové zdůvodnění své víry
  • citát: „Credo, ut itelligan“ (Věřím, abych porozuměl)
  • obsah křesťanské víry vyplývá ze zjevení, rozum se obsah víry snaží pochopit
  • 1071 spis Monologion - důkaz boží existence
  • jelikož ve světě existují různé stupně a podoby dobra, potom musí existovat nějaká ideje dobra, ze které tyto podoby dobra vycházejí, jsou z ní odvozeny → existuje nejvyšší idea dobra = Bůh
  • důkaz ontologický (takto pojmenován Cantem): Anselm - pokud existuje pojem, musí existovat jeho reálná podoba např. Bůh

• 13.stol.
• období,kdy křesťanská církev dosahuje vrcholu (kulminační bod),vrchol papežské moci - 3 papežové Inocens III. a IV., Řehoř IV.
• zesiluje moc královská, rozvoj cechovních a městských zřízení
• křížové výpravy (1096-1270) - styk západní kultury o orientem
• od konce 12. stol. vchází ve známost Aristotelovo dílo - vzor pravdy (Aristoteles střídá Platona)
• potřeba utřídit dosavadní věděcké poznatky a zpřístupnit je vzdělancům → Summy - snažila se zahrnout veškeré dosavaní poznatky (=dnešní encyklopedie)
• královnou věd je teologie
• úkolem filosofie je náboženská dogmata rozumově vysvětlovat nebo alespoň obhajovat
• 2 cetra teologie a filosofie: žebravé řády a univerzity
• univerzity:
  • z lat. universitas litterarum = veškerost věd
  • měly obsáhnout všechny vědní obory
  • vznikají ve velkých městech
  • 1. ev. univerzita: Bologna 1088 (podle p. Šimány 1129), poté Pařížská Sorbona 1150, Salamanka 1218, (Oxford 1167, Camridge 1233)
  • Karlova Univerzita 1348
• žebravé řády:
  • františkáni
    • zakladatel František z Assisi (1181/2-1226)
      • otec - bohatý obchodník s látkami
      • vl. jménem Giovanni Bernardone, František - řádové jméno
    • cílem františkánů: návrat k původním křesťanským hodnotám (prostý život bez bohatství, služba Bohu)
  • dominikáni
    • zakladatel Dominik Guzmán (1170-1221)
    • úkol - boj proti herézím, kacířství
    • důraz na vzdělávání
  • František i Dominik kanonizováni, prohlášeni za svaté
• Albert Veliký (Albert z Bolsttetdu)- dominikánský řád
  • konec 12. stol.
  • narozen ve bavorsku ve šlechtické rodině
  • vynikající vzdělání (přírodní vědy a medicína na Univerzitě v Padově, aristotelovu filosofii a teologii na Univerzitě v Bologni)
  • vstupuje do řádu dominikánů - působí na německých teolog.školách, poslán do Paříže, kde se setkává se svým budoucím žákem Tomášem Akvinským
  • 1248 jmenován rektorem právě vzniklé dominikánské VŠ scholastiky v Kolíně n.R.
  • v Kolíně n. R. umírá
  • mimořádně plodný autor - 21 svazků komentářů k Aristotelovi
  • spis „Summa naturalis“ = přírodovědná encyklopedie (obsahuje poznatky ze všech přírodních věd)-jako první poukazuje na odchylku od zeměpisného severu, objevuje arsen
  • hlavní konflikt mezi věděním a vírou: boží zjevení je nadrozumové, ale není protirozumové
  • problematika svaté trojice: jedinec ji nemůže chápat, takže jí musí prostě uvěřit
  • velká prestiž → pseudonym Albert Veliký (Albertus magnus)
  • obyčejní lidé v něm viděli čaroděje, obviňovali ho z nadpřirozených schopností
  • 1622 papežem Řehořem XV. prohlášen za blahoslaveného, 1931 za svatého, později prohlášen za patrona přírodních věd
• Tomáš Akvinský (1225-1274) - dominikán
  • syn hraběte, dán na vychování k benediktínům, poté studuje v Neapoli
  • vstupuje k Dominikánům, kteří ho vysílají na studia i do Paříže, kde se setkává se svým učitelem s Albertem Velikým
  • působí v Kolíně nad Rýnem, návrat do Paříže - je oblíben mezi studenty a je nazýván (pro ryzost a jemnost charakteru)„doctor angelicus“ = andělský učitel
  • rozsáhlé dílo
  • za úkol každého vzdělaného člověka považuje utváření řádu → nazýván mistrem utváření řádu, mistrem rozdělování
  • spisy: 12 svazků Komentářů k Aristotelovi; Summa Theologica (=Encyklopedie teologie, 3000str.); Summa Gentiles (=Suma proti pohanům)
  • jeho filosofie = tomismus - stalo se oficiální filosofií dominikánského řádu
  • r. 1323 kanonizován (prohlášen za svatého)
  • 1879 papežem Lvem XIII. Tomismus prohlášen za oficiální filosofii katolické církve
  • 5 důkazů Boží existence - odmítá Platonovy názory a Anselmův ontologický důkaz Boží existence
    • vychází z Aristotela (koncepce 1. hybatele - Bůh)
  • rozum je podřízen víře, filosofie podřízena teologii, věřící člověk hledá rozumové zdůvodnění své víry
  • jeho filosofický systém-dvoupatrový dům: Aristotelova filosofie poskytla základy a postavila první patro a katolická teologie dům dotvořila postavením druhého patra a střechy
  • polit. a státoprávní názory

• filosofii ovládá nominalismus
• 14. stol.
• období papežských schizmat
• zakládání univerzit-centra rozvoje filosofie
• postupně se filosofie odděluje od teologie, formuluje nezávislá stanoviska
• filosofii začíná ovládat nominalismus
• Roger Bacon (1214-1294)
  • františkán
  • svými názory předbíhal dobu
  • kritický ke scholastikům - věnovali moc malou pozornost studiu matematiky a jazyků
  • tvrdil, že odvolávat se na autority nestačí
  • jediný pramen poznání=zkušenost
  • kladl důraz na experiment - člověk má možnost poznat přírodu a využívat ji
  • filosofii dělí na matematiku (je hlavní), fyziku a etiku
  • člověk bude plout pod vodou, vznášet se ve vzduchu… →„Julius Verne středověku“
• Duns Scottus (1264-1308)
  • skotský mnich
  • klade důraz na intuitivní zkušenost
• William Occam (1300-1308)
  • jeden z nejvzdělanějších filosofů své doby
  • „Nepřemožitelný učitel“
  • odtrhnul filosofii od teologie
  • To co je řečeno o světě, to neplatí o Bohu
  • rozumové poznání je platné pouze v rámci světa
  • důraz klade na logiku
  • každý vzdělanec by měl usilovat o to, aby své myšlenky sděloval s co nejmenším počtem termínů a souvislostí
  • Occamova břitva - ořezat to nepodstatné
  • důraz na zkušenost
  • oddělení rozumu a víry aplikovat i na společnost
  • církev by se měla věnovat jen duchovnu, nikoli politice

• na přelomu 14. a 15. stol. se v evropské společnosti rodí nový životní styl, jehož ústředním tématem je člověk
• rysy:
  • individualismus - silný akcent na svobodné jednání jedince
  • zdůraznění racia (= rozum) a empirie (= zkušenost), což se promítá do rozvoje vědy
  • světskost - filosofie se postupně vymaňuje z područí teologie, filosofické názory nepodléhají církevním
  • člověk by měl přestat věřit v posmrtný život, ale měl by se soustředit na dosažení štěstí během pozemského života
  • kritika mnohých církevních dogmat - př. scholastiky
  • období „Konce obrů“ - končí éra všestanně vzdělaných jedinců (za posledního polyglota je považován Leonardo da Vinci) - vědní obory jsou již natolik rozsáhlé, že není možné se ve všech orientovat
• filosofie se člení do dvou proudů:
  • filosofický návrat k antice
  • „Nová filosofie“ - 2 ústřední témata: filosofický výklad světa, přírody a poznání; rozvoj společenských, právních a politických disciplín

Nové objevy a vynálezy

• kompas - umožnil plavbu po mořích, odhalování nových zemí
• střelný prach - společenský otřes prestiže rytířstva→strukturální změny ve společnosti
• knihtisk→rozvoj vzdělanosti

Nové poznatky o přírodě

• vystřídání geocentrismu (Země je středem vesmíru, vše obíhá kolem ní) heliocentrismem ( středem universa je Slunce) - církev je proti, protože to odporuje církevních dogmatům - Bůh stvořil Zemi a kolem ní se vše točí
• Mikuláš Kusánský (1401-1464) - ze středního německa, vytvořil hypotézu, která byla později nazvána heliocentrismus
  • spis O vrcholu zření - všichni lidé věří v jediného Boha, který může mít různé podoby
• Mikuláš Koperník ( 1473 v Toruni, zemřel ve Fromburgu 1543)- hlavní představitel heliocentrismu, měl obavy, že za své názory bude probásledován církví, tak své poznatky zveřejňuje až v roce 1543 v díle O obězích nebeských sfér
• Jan Keppler (1571-1630)- německý astronom, fyzik a matematik
  • tři Kepplerovy zákony
• Galileo Galilei (*Pisa)
  • zastal se názorů Koperníka, před smtrí pod hrozbou mučení svoje i Koperníkovy názory popřel
  • „otec moderní přírodovědy“
  • experimenty s volným pádem → obecné zákonistosti pohybu (pokusy nerealizoval na šikmé věži v Pise, jak se uvádí)
• Giordano Bruno (1548-1600), vl. jménem Philippo
  • Giordano - řádové jméno
  • ze skromných poměrů, neměl peníze na vzdělání → vstupuje do dominikánského řádu a předpokládal, že mu to zajistí vzdělání, ale nesouhlasil s některými filosofickými názory dominikánů a opouští řád (!na tuto dobu neslýchané!!) → dostává se do sporu s církví
  • živí se přednášením na předních evropských univerzitách Paříž (Sorbona), Londýn, Wittenberg; na žádné ale nezůstává dlouho
  • působí na dvoře Rudolfa II., ale nezískává si zde sympatie
  • pobývá v Praze 1588 - píše zde 2 díla
  • Galilei ho kritizoval za matematické neznalosti
  • hlavní přínos: rozvíjí Koperníkovy myšlenky na úrovni filosofie
  • Bruno odmítá koncepci, že Bůh řídí svět zvnějšku a stojí nad světem (mimo svět); podle něj je Bůh obsažen VE SVĚTĚ, působí jako ovlivňijící princim celku světa a zároveň každé jeho části
  • „Bůh ovlivňuje celý kosmos, Bůh je v kosmu a nikoliv jinde.“
  • ztotožnění Boha a přírody = PANTEISMUS
  • díla:
    • O příčině, principu a jednom
    • O nekonečném vesmíru a světech
  • za své názory byl církví pronásledován; vězněn a protože se nechtěl svých přesvědčení vzdát, byl po osmiletém věznění 17.2.1600 na náměstí Campo di Fiori v Římě upálen (uprostřed náměstí Brunova socha - na podstavci freska upálení Mistra Jana Husa)

• zájem o antiku byl v tomto období oživen tzv. požadavkem vzdělání čistě „lidského“ (=humánního), nikoliv vzdělání teologického - teologie ustupuje ⇒ humanismus
• do té doby zkoumání věcí božských střídá zájem o vše lidské
• charakteristický rys humanismu: vyzdvižení lidské důstojnosti
• za „otce humanismu (prvního humanistu)“ bývá označován Francesco Petrarca (1304-1374) - odmítá středověké pohrdání pozemským světem, požaduje nezávislost na „hloupých“ aristotelicích a jejich názorech
• Giovanni Boccacio - autor Dekameronu
• zaalpský humanismus - Franicois Rabelais - zastánce volného způsobu života, citát: „Dělej co chceš“
• Erasmus Rotterdamský (1466-1536) - v mládí získal důkladné všeobecné vzdělání, pohrdá scholastikou, odsuzuje amorálnost církve, která něco jiného hlásá než dělá
  • považován za nejvýznamnějšího učence své doby
  • jediná cesta k záchraně a reformaci církve je návrat k původním hodnotám a k učení církevních otců
  • spis: Chvála bláznovství - satirický spis, který obnažuje amorálnost církve a jejích představitelů
  • jeho přítel Thomas Moor
  • 1516 připravil k vydání 1. řecký text Nového zákona
  • položil základ protestanské reformace („Erasmus snese vejce, které poté Luther vyseděl.“)
• Johannes Reuchlin
  • němec
  • přinesl do Německa ideje novoplatonismu
• Michelle de Montaigne
  • šlehctic, vyrůstal na rodinném statku
  • znalosti získal zahraničními cestami
  • díla: „Eseje“, „Cestovní deník“
  • častým námětem jeho děl je otázka života a smrti, řešení smyslu života
  • řada jeho myšlenek nastoluje podobná témata, kterými se později zabývá existencionalismus

Česká reformace

• Jan Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova, Tomáš Štítný ze Štítného
• 14. stol. - požadavek mravní nápravy církve
• Jan Hus (asi 1371-1415)
  • navazuje na myšlenky Wiclefa - požadavek spravovat církev i společnost ve shodě s božím zákonem
• počátek 16. stol. je charakterizován voláním po reformě katilocké církve ( představitelé církve byli zadluženi - př. papež Lev X. měl dluh 125 tisíc dukátů, velké dluhy bylo třeba vyrovnat - prostředek: kupování odpustků = vyplacení se z hříchů - nejsilněji na to upozornil profesor Písma svatého (teologie) Martin Luther(1483-1546) ve Wittenbergu dne 31.10.1517 podle legendy připevnil na zámecké dveře dokument 95 tézí o odpustcích (ve skutečnosti je poslal bavorskému arcibiskupovi→ papež Lev X.: Luther je spitý Němec, jsou vytištěny a dostávají se do rukou běžných němců)
  • *Eislewen, studuje práva, vstupuje do Augustiánského kláštera v Ehrfurtu, věnuje se studiu teologie, je pilný student, ale je zžírán předsudkem, že je málo věřící, že ho Bůh zavrhl, proto celé dny věnuje modlitbám a postění se
  • seznamuje se s Augustinovými spisy, postupně začíná stále více věřit ve vlastní síly, mění své původní názory
  • stává se hrdinou po tom, co je jeho 95 tézí o odpustcích bez vědomí papeže vytištěny a rozšířeny do celého Německa - psáno jednoduchým jazykem→přístupné i nevzdělaným
  • spis: „Křesťanským rytířům německého národa“ - oficiální výzva vládcům Německa, aby zreformovali církve
  • spis: „O svobodě křesťana“ - určen teologům, křesťanům; řádného křesťana Bůh spasí nikoliv za jeho skutky (př. odpustky), ale za opravdovou víru
  • názory se nelíbí církvi
  • papež Lev X. 15.6. 1520 vydává bulu, kde vyzývá Luthera, aby odvolal své názory, jinak bude odsouzen jako kacíř, Luther bulu na veřejném místě pálí na veřejném místě ve Wittenburgu → papež r. 1521 uvrhuje Luthera do klatby, vypovídá ho z Wittenbergu, ale protože má Luther řadu stoupenců, je mu umožněn bezproblémový přejezd na hrad Warburg, kde se pouští do překladu Bible do němčiny, což dokončuje r. 1534 - tento překlad pokládá základy spisovného německého jazyka
  • Luther odmítá celibát, sám se žení s jeptiškou, má s ní děti
  • ostře vystupuje proti selskému povstání 1524-1525, což posiluje moc německých knížat, knížata na sněmu ve Špíru 1529 vyjadřují protest proti císaři a kat. knížatům → protestanství, německá knížata tvoří Šmalkaldskou ligu, která zahájila reformační hnutí, které se šířilo celou Evropou
• Jan Kalvín (1509-1564)
  • narozen v Lyonu
  • studoval v Paříži, Orleansu a Bruggy
  • 1532 zažíná studovat teologii
  • 1533 připojuje se k reformačním hnutí
  • byl stoupencem reformace → je pronásledován → prchá z Paříže do Bazileje, de píše spis „Zásady křesťanského náboženství“ - základní pramen protestanského náboženství, obrovský úspěch, 4krát vydán za jeho života
  • svérázný a neústupný, přísný člověk; měl řadu nepřátel
  • když projížděl Ženevou, zastavil se v hostinci a svými názory natolik upoutal místní představitele, že mu bylo nabídnuto, aby zde setrval a vytvořil zásady, na základě kterých by se Ženeva stala ideálním městem - „Městem božím“ → zpracoval dokument „Církevní řády“ (-jednotné oblékání, odsouzení tance,zákaz hostinců - požadoval vývařovny bez alkoholu…) - byl nucen Ženevu opustit
  • jeho učení = _kalvinismus_ - učení o omezeném vykoupení, které radikalizuje
    • Kristus se neobětoval na kříži pro každého, ale jen pro vyvolené
    • vychází s názorů sv. Augustina, ale jde dále: Každý jedinec je hříšná duše a zaslouží si Boží trest, spasení je jen uk
    • Ukázka Boží dobroty, Boží spravedlnost nelze chápat lidským rozumem a člověku nezbývá než ji respektovat

• Jaký stát je ideální?
• Jací jsou lidé, kteří v něm žijí?
• sociální utopisté
  • Th.Morus - „Utopie“
  • Th. Companella - „Sluneční stát“
  • Jean Bodin - stát typu konst. monarchie
  • Th. Hobbes - „Válka všech proti všem“ - řešení: silný stát
  • „Leviathan“
• bouřlivé procesy,o kterých jsme hovořili na konci 15. a počátku 16. stol. našly také odezvu v sociálně-politickém a právním myšlení
• nešlo jen o to definovat, co to je ideální stát, ale zároveň se zamyslet nad tím, jak lidé žijí, jak jednají, jak se chovají, jací skutečně jsou
• zakladatelem nové vědní disciplíny, která se vyděluje z filosofie je Niccolo Machiavelli
• Niccolo Machiavelli (1469-1527)
  • zakladatel nového směru - politologie
  • byl do značné míry svérázný, radikální výroky: „V lásce a ve válce je dovoleno vše“ , „Účel světí prostředky“
  • myšlenka sjednocení Itálie
  • mnozí s jeho názory nesouhlasili, odmítali je (porušuje mravní zásady či víru náboženskou)
  • PRAGMATISMUS - jediným kritériem je praktický prospěch, užitek
  • MACHIAVELILISMUS
  • extrémní a šokující názory, označován za člověka který se spolčil s ďáblem
  • „Moc musí budit respekt“
  • „Nepopulární věci je nutno realizovat naráz, populární po dávkách“
  • „Vladař musí být liškou i lvem zároveň“
    • lstivost, síla
  • „Účel světí prostředky“
  • „Je lépe být obáván, než milován“
  • „Lidem je nutno lichotit a nebo je zničit, nebo se budou moci za malé bezpráví mstít, z hrobu se nemůže mstít nikdo“
  • *Florencie
  • vyrůstal ve zlatém období Florencie
  • propagátor myšlenky sjednocení Itálie pod vedením Fl.
  • 2. kancléř Florentské republiky
    • 1513- pád této republiky
      • po pádu, obviněn, krátce vězněn, po propuštění odchází na venkovský statek
        • dílo Vladař
          • počátek politologické literatury
        • Úvahy o první dekádě Tita Lilia
          • republika lepší než 1 mocný vladař
  • 1520 - přijat Medicejskými - požádán o napsání historie Florencie
    • 1527 - Medicejští - ztratili moc, byl odstraněn z veřejného života, záhy onemocněl a brzy umírá
• Hugo Grotius (1583-1645)
  • zakladatel mezinárodního práva
  • Svobodné moře
  • Tři knihy o právu válečném a mírovém
    • založení mezinárodního práva
• v tomto období - i představitelé Utopického socialismu
  • Thomas Morus(1478-1535)
    • Utopia
      • předkládá vizi ideálního státu - v jehož čele - ideální panovník
  • Thomaso Campanella(1568-1639)
    • Sluneční stát
      • ideální stát - teokratický stát
      • společenské změny realizuje osvícený panovník
  • Jean Bodin(1530-1596)
    • náboženská tolerance, rozvoj svobodného podnikání
    • majetkovou nerovnost považuje za přirozenou a žádoucí
  • Thomas Hobbes(1588-1679)
    • zažil občanskou válku, 11 let v emigraci
    • odmítá chaos ve společnosti
    • základem dobře fungujícího státu - pořádek - dobrovolně nebo z donucení
    • každá společnost je jakýmsi kompromisem
    • sobecký jedinec je přinucen dodržovat společné zákony
    • přirozeným stavem
      • společnosti je „válka všech proti všem“
      • jednotlivců je „člověk člověku vlkem“
        • řešení - vytvoření silného státu - taková síla jako bájná příšera Leviathan(vládla nad lidmi)
          • koncepce státního absolutismu

• není def. 1 konkrétní směr
• filozofie vystupuje definitivně jako samostatná věda nezávislá na teologii
• bouřlivý rozvoj věd(přírodní vědy)
• ideál poznání- matematika
• filozofická odlišnost:
  • racionalismus - kontinentální (Francie, Německo); za veškerý zdroj poznání považuje lidský rozum (racio)
  • empirismus - ostrovní (Británie); za základ všeho poznání považuje zkušenost (empíria)
  • (sensualismus - za základ všeho poznání jsou považovány smysly (senusus))
• racionalisté - Rene Descartes,Benediktus Spinosa,Leibnitz
• empiristé - Bacon, John Locke (Angličan, zakladatel přirozeného práva), George Berkley (Ir), David Hume (Skot)

• (lat. Cartesius) (1596-1650)
• významný franc. matematik, fyzik a filosof
• považován za otce moderního racionalismu
• narozen ve významné rodině právníka
• studoval na prestižní jezuitské koleji La Fleche, kde se důkladně seznamuje s aristotelovskou filosofií
• cestuje po Evropě, jako poručík se zúčastnil třicetileté války, několik dní pobýval i v Praze
• odchází do Holandska, píše zde svá stěžejní díla
• přijal pozvání švédské královny Kristýny (je pyšna, že bude mít na dvoře takového filosofa), odcestoval do Stockholmu, kde po čase umírá na zápal plic (lékař k němu má negativní vztah), jeho lebka léta zdobila královnin stůl, nyní je v muzeu v Paříži
• kritik scholastiky
• pro fil. hledá pevný bod (axiom), na kterém by vybudoval nespochybnitelný filosofický systém, který by připomínal geometrický systém, nachází ho v pochybování
  • premisy:
    • jestliže pochybuji, tedy myslím
    • jestliže myslím, tedy jsem → „Cogito, ergo sum“ = „Myslím, tedy jsem“
• dílo: „Rozprava o metodě“ - 4 pravidla, jejíchž prostřednictvím dosáhneme spolehlivého a nezpochybnitelného poznání
  • Nepřijímej za pravdivé nic, pokud se o pravdivosti jasně a zřetelně nepřesvědčíš.
  • Každou zkoumanou věc podrob co největšímu počtu otázek.
  • Jednotlivé myšlenky vyvozuj ve správném pořadí - od nejjednodušší k nejsložitější.
  • O každé problému si dělej zápisky, aby si na nic nezapomněl.
• dílo: „Meditace o první filosofii“ - koncipuje torii DUALISMU - existují 2 různé formy skutečnosti (dvě substance: duchovní substance (zákl. vlastností je myšlení), hmotná substance (rozprostírá se v prostoru, zákl. vlastností je rozlehlost)→ absolutní oddělení rozumu od těla, duše člověka nezabírá žádné místo v prostoru, proto ji nemůžeme dělit na menší části; tělo je v prostoru rozprozstřené, zaujímá nějaké místo - lze ho tedy dělit na menší části
  • stejně jako Platón uznává koncepci vrozených idejí (Nikdy jsme neviděli Boha, ale jsme s ním ztotožňováni, nikdy jsme neviděli ideální kruh, přesto ho uvažujeme - tyto vrozené ideje jedinec v sobě objevuje prostřednictvím rozumu (racia) → představitel racionalismu
• umírá ve Stockholmu-zápal plic
• subjekt
  • objektový rozměr
  • nositel svých vlastností světa = jak vnímá okolní svět
  • na okolní svět působí, spoluvytváří ho, budovaný svět se promítá v jeho mysli
• významný matematik a fyzik - tvůrce analytické geometrie (Kartézská soustava)
• formuloval zákon lomu světla, zavádí do matematiky proměnnou

• názory ovlivněné dualismem
• vzbudil velký zájem × snadný terč kritiky
• otázka: Jak dvě oddělené substance (duše, tělo), tyto odlišné podstaty, na sebe vzájemně působí, aby vytvořily lidskou bytost?
• jansenisté - jeho francouzští stoupenci, vůdce: Cornelius Jansen
• v Itálii: karteziánská škola v Neapoli
• vztah „duše - tělo“ řeší tzv. okkasionalisté (lat. occasio - příležitost)
  • tento vztah je možný při zvláštní příležitosti (prostřednictvím Boha - zázrak)
  • stoupenci - fr. filosofové Nicolas de Malebranche, Arnold Geulincx
• vědec Blaise Pascal - současník Descarta - zahajuje vědecké a matematické objevy × přesvědčení, že racionalistické a matematické myšlení neuspokojuje skrytá zákoutí lidské duše
• jedinec neví odkud a kam směřuje a dokládá to citátem:
• „Srdce má své důvody, o kterých rozum neví.“

• (1632-1677)
• vrcholná postava kartezianismu
• osud vyděděnců→tuberkulóza
• hl. dílo: „Etika“
• ztotožnění Boha a přírody→monismus - jediná substance Bůh
• etika - přitakání přirozené nutnosti
• nejvyšší stav = duchovní láska k Bohu
• základ zachování státu = svoboda myšlení a názoru
• jeho filosofie představuje vrchol karteziánství
• narozen v Amsterodamu jako syn židovských emigrantů ze Španělska, přáním otce bylo, aby se stal rabínem
• talentový, dobré studijní výsledky
• radikální názory → vyloučen (exkomunikován) z židovské komunity
• vyučil se brusičem čoček - inhaloval částečky skla → onemocněl tuberkulózou, umírá mladý
• dílo: „Etika (vyložená způsobem užívaným v geometrii)“ - cíl: nezpochybnitelný základ filosofie, matematická jednoznačnost filosofie
• koncepce Boha jako příčiny sebe sama, nás i okolního světa - je podobná PANTEISMU Giordana Bruna, podobně Spinóza podobně ztotožňuje Boha s přírodou
• Decartův dualimus nahrazen MONISMEM - existuje jedna jediná substance, která je sama sebe příčinou, touto
• jedinou substancí rozumíme BOHA - 2 základní vlastnosti (atributy): myšlení, nekonečná rozlehlost (rozprostraněnost)
• vychází z tvrzení, že příčinou všech věcí, které nás obklopují a veškerého dění je Bůh
• věci, které vnímáme smysly nastávají z vnějších příčin - vnější příčina = KAUZÁLNÍ (PŘÍČINNÁ) NUTNOST prostřednictvím které vše, co nás obklopuje, vzniká, touto příčinou jsou přírodní zákony
• veškeré lidské chování vychází z této příčinné nutnosti - člověk jedná jako kámen vržený do vzduchu, který si myslí, že „svobodně“ padá dolů
• Je-li vše předem dáno, v čem spočívá lidská etika? - Spinóza: PŘITAKÁNÍ PŘIROZENÉ NUTNOSTI

životním cílem člověka je duchovní láska k Bohu (= amor Dei intelektualis)

• tuto svou koncepci přenáší i na fungování společnosti - stát má vést lidi k rozumnému životu, aby svůj život nepromrhal v nějakém klamu, omylu či
• nejdůležitější ve státě je: zajistit svobodu myšlení svobodnou prezentaci vlastních názorů - duchovní základ budoucího osvíceneckého hnutí

• (1646-1716)
• narozen v Lipsku, záhy osiřel, již v dětství rozsáhlé znalosti, v 16 vstupuje na univerzitu, ve 20 letech doktorát z filosofie na univerzitě v Altdorfu
• zakladatel novodobé klasické německé filosofie, která je v Evropě prioritní
• podniká několik cest po Evropě, navštěvuje Řím, Vídeň, Berlín, Paříž, kde nezávisle ne Newtonovi formuluje principy diferenciálního počtu v matematice
• úzký vztah s Petrem Velikým - nejvýznamější ruský panovník
• jeden ze zakladatelů berlínské Akademie věd - 1700 (1701)
• polemizuje s fil. názory Reného Descartesa, veškeré fungování přírodních jevů vysvětluje působením tzv. MONÁD (převzato od G. Bruna; monády = duchovní atomy, které jsou nedělitelné a neprostorové a z nichž se skládá organický i anorganický svět, jejich typickou vlastností je jejich neustálá změna(proměnlivost), vnitřní aktivita, vzájmemná nezávislost; vznikají tím, že jsou vyzařovány Božstvem, jsou nositely síly, vývoje a myšlení, NEpodléhají příčinnosti - odporuje teorii Spinozy)
• idea „předzjezdnané harmonie“, která je zajišťována Božstvem, je uchována v monádě při jejím zrodu → rozpor: Jak je tedy možné, že ve světě vzniká zlo? - problém theodiceje (Bůh stvořil ten nejlepší z možných světů a přestože připustíme existenci zla ve světě, součet dobra a zla ve světě je jednoznačně ve prospěch dobra),
• připouští 3 druhy zla:
  1. metafyzické - Bůh musel stvořit i něco méně dokonalého, než je on sám
  2. fyzické - všechny lidské bytosti mohou být jen nedokonalé (dokonalý je pouze Bůh), jejich pocity musí být také méně dokonalé (bol, utrpení, žal…)
  3. morální - stvořená nedokonalá bytost musí ve své nedokonalosti chybovat a hřešit obzvlášť poté, co dostala dar svobody a volby
• proti dualismu Descarta a monismu Spinozy je zastáncem PLURALISMU - odmítá jednu či dvě substance, přichází s koncpecí nekonečného množství substancí; vše je výsledkem nekonečného množství pluralismu substancí
• ideálem je sloučení víry a rozumu (vědění s náboženstvím) - 2 druhy náboženství: rozumové (založené na rozumových pravdách), zjevené (založené na faktických pravdách

• konec filosofie scholastiky, vše závisí na zkušenosti
• odvětví empirické filosofie, které zdůrazňuje vnímání smyslů=sensualismus
• lidské vědémí je čistá deska - „tabula rasa“, poznatky se do ní ukládají zkušenostním poznáním pomocí smyslů

• (1561-1626)
• podrobil ostré kritice tehdejší stav vědy
• formuloval, co je posláním vědy a jaké hlavní úkoly by měla věda ve společnosti plnit
• věda je nejdůležitější podmínkou rozvoje každé společnosti (citát: „Vědění je moc.“)
• položil ideový základ budoucí průmyslové revoluce
• současník Shakespeara (Bacon je považován za autora některých jeho děl)
• narozen v Londýně v rodině nižšího šlechtice, jeho otec-strážce pečeti Alžběty I.
• studoval Cambridge, prošel řadou státních funkcí
• za vlády Jakuba I. mu byl propůjčen šlechtický titul Lord z Verulamu
• obviněn z přijímání úplatků, titul mu byl odebrán, odsouzen k vysokě pokutě a k uvěznění v Toweru (v Londýně - dnes korunovační klenoty), ale dostal milost, začíná se věnovat vědě
• natolik se nachladil při jednom vědeckém pokusu, že zemřel na zápal plic
• projekt „Veliké obnovy věd“ - pokus o rozčlenění všech dosavadních vědeckých poznatků a vytyčení úkolů pro tato vědecká odvětví do budoucna - nedokončil, jediná dokončená část: Nové Organon (termín pochází od Aristotela)-správný návod, jak ovládnout přírodu
• Nová Atlantida - koncepce ideálního státu, vize ideálního ostrova v Tichém oceánu, kde jsou shroážděni nejvýznamnější vynálezci, ostrov představuje špičkovou laboratoř
• společnost by měli řídit technicky nejvyspělejší lidé, své objevy by měli šířit do celého světa
• „idoly“ - překážky, které brání ideálnímu zevrubnému poznání
  • 4 skupiny idolů:
    1. rodu - přirozený idol
    2. jeskyně - přirozený idol
    3. tržiště - získaný idol
    4. divadlo - získaný idol

• (1632-1704)
• angličan
• filosof, teoretik státu a práva, lékař, učitel, vychovatel
• cílem jeho filosofie bylo vysvětlit jakým způsobem a jakou cestou dospívá rozum k pojmu věcí a určit stupeň jistoty našeho poznání
• *nedaleko Bristolu v rodině právníka, v puritánském prostředí
• studoval v Oxforu medicínu a chemii
• jeho život zásadně změněn během lázeňského pobytu, kdy se setkal s Lordem Ashleyem, pro kterého začíná pracovat a jeho mu zbytek života přítelem
• následoval lorda do Holandska, kam Ashley musel uprchnout

po návratu z Holandska, kdy na trůn astoupil Vilém Oranžský, začíná zastávat vysoké státní funkce, věnuje se literární činnosti

• umírá na statku lorda Ashleyho
• dílo „Zkoumání o lidském rozumu“
  • problematika původu a hranic lidského poznání
  • odmítá Descartesův názor o vrozených idejích, podle Locka jsou vrozené pouze schopnosti a vloh, veškeré poznání je získané
  • duše představuje nepopsaný list (white paper), na který své poznatky zapisuje zkušenost
  • !! pouze zkušenost je základem každého poznání
  • 2 druhy zkušenosti:
    1. vnější zkušenost (získáváme prostřednictvím smyslů) → výslekem jsou počitky
    2. vnitřní zkušenost (výsledek činnosti duše) → výsledkem jsou duševní úkony, pocity
  • !! nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech
• 2 druhy vlastností hmotných těles:
  1. primární = reálné - skutečně existují, s tělesy nerozlučně spjaty (velikost, tvar, pevnost)
  2. sekundární = relativní - existují pouze v naší představě, jsou výtvorem naší psychiky, jsou relativní (chuť, barva, vůně, tepelný vjem)
• ještě větší význam mají jeho státoprávní (politologické názory)
• dílo: „Dvě rozpravy o vládě“
  • zdůraznění, že přirozeným stavem každého jedince je stav svobody
  • vznikem společnosti člověk svobodu nepozbývá, pouze část svých svobod může předat panovníkovi (vládě), který má zajistit patřičné fungování společnosti
  • panovník je povinnen přijaté zákony respektovat, nikoli je vyhlašovat, to je povinností legislativy (parlamentu), pokud panovník zákon nerespektuje, má lid právo ho svrhnout a nahradit
  • tyto názory se staly ideovým základem Velké fr. revoluce

• (1711-1776)
• Skot
• socha v Edinburghu
• syn významného edinburghského právníka a statkáře, matka ortodoxní kalvinistka
• v 11 letech začal na Edinburghské univerzitě studovat právo
• později se více věnuje studiu filosofie
• toužil se stát na univerzitě profeorem filosofie, čehož nedosáhl, byl pouze jmenován knihovníkem edinburghské univerzity
• v 26 letech ve Francii píše stěžejní dílo „Pojednání o lidské přirozenosti (povaze)“ - nebylo přijato s nadšením
• 6-dílné „Dějiny Anglie“ - získává prestiž, ekonomické zabezpečení
• jmenován tajemníkem britského velvyslance ve Francii, později se stává státním podsekretářem
• Hume tvoří vrchol anglické empirické filosofie
• skeptik; NIC (lat. nihil) → NIHILISMUS - nic nemůže poznat, ani okolní svět, ani sebe
• 2 základní fil. pojmy:
  1. substance - souvisí s Humovým názorem, že nejsme schopni vnímat substanci (věc), ale pouze její vlastnosti
  2. kauzalita = příčinnost - zkušenost nám potvrzuje, že jedinec je schopen pouze vnímat sled událostí a jevů, ale nikoliv jejich vnitřní pouto či vztah → jedinec není schope vnímat kauzalitu; kauzalita není nic jiného než určitý zvyk, odmítá teorie kauzality (příčiny a následku)
• lid. poznání dělí na:
  1. dojmy (imprese)- získáváme prostřednictvím smyslů
  2. ideje (vzpomínky) - nejasné obrazy dojmů, které v myšlení a uvažování jedinec skládá dohromady a tvoří tak myšlenkový celek
• souhlasí s názory Johna Locka - jedinec nikdy nemůže reálně poznat to, co se odehrává mimo nás
• přesvědčen o tom, že v možnostech Boha je vykoávat zázraky, na které se často odvolává v okamžiku, kdy jsou některé teoretické koncepce jsou těžko vysvětlitelné
• Humé - názor na Boha a zázraky

• Ir
• filosof, teolog
• silně věřící v boha
• rozvoj vědy a tehdejší filosofie podporují ateismus
• syn v prestižní rodině, v 15 letech - studuje Trinity colleague(studuje teologii) →magistr→učí hebrejštinu, řečtinu
• ve 20 letech - publikuje 1. spis
• v 25 - Pojednání o základech lidského poznání
• 1724 - děkan ve městě Derri
• +manželka - odjezd na Bermudy - Rhode Island - zakládá misionářské centrum - neúspěch, vrací se zpět
• 1734 - biskup, věnuje se teologické činnosti
• 1753 - umírá v Oxfordu
• zpočátku vychází z Johna Locka
  • později opouští jeho koncepci
• „Existovat znamená být vnímán“
  • jediná jistota je obsah našeho vědění
  • (pokud něco existuje - tak to máme vě svém vědomí)
• koncepce společnosti
  • společnost by měla fungovat jako mechanismus
    • dvojice sil - odstředivé, dostředivé
    • tu a tam je třeba něco upravit, utáhnout…
  • naivní

• vedle antiky a křesťanství představuje 3. nejdůležitější proud evropského smýšlení
• nejde o směr filosofický, ale MYŠLENKOVÝ, provází formování buržoazní společnosti v 18. stol.
• charakteristické rysy osvícenství:
  • akcent na rozum → osvícenství = období světla rozumu, úsilí o rozvoj poznání, propagace vědy, překonávání pověr, teologických dogmat, snaha o vytvoření různých vědeckých systémů, snaha o utřídění vědeckých poznatků → tvorba slovníků a encyklopedií
  • spojení filosofie s přírodními vědami - tendence vysvětlovat i společenské jevy mechanicky
  • důraz na lidskou svobodu, rovnost a demokracii - požadavek, aby v čele státu stál osvícený panovník, jehož pravomoci budou omezovány parlamentem; požadavek na omezení stavovských privilegií
  • teismus (stvořitelem světa je Bůh, který do vývoje světa permanentně zasahuje) nahrazuje deismus (Bůh je stvořitelem světa, dál do něj ale nezasahuje)

• 2.pol. 17. stol. - vláda Ludvíka XIV.
• bohatý kulturní život
• smrt Ludvíka XIV.(1715) je počátkem tzv. francouzského objevování Anglie - ve Francii je módní zajímat se o vše anglické (o politické uspořádání, společenský systém, představitel filosofie…)
• francouzské osvícenství nejradikálnější ze všech Evropských zemí, stalo se počátkem pro Velkou Fr. revoluci
• nejvíce se o přiblížení Anglie Francouzům zasloužili: Montesquieu, Voltaire
• Charles Luis de Montesquieu [Monteskijé] (1689-1755)
  • šlechtický původ (baron), člen Akademie v Bordeaux,
  • všestranně vzdělaný (nejprve klasická literatura, přírodní vědy, později historie, právo)
  • procestoval Evropu, srovnával život lidí v zemích celé Evropy s životem ve Francii
  • „Perské listy“ - shrnutí poznatků z cest; ostrá spol. satira
    • hl. hrdinové - dva fiktivní Peršané cestující Francií, porovnávají kulturu a úroveň Francouzského lidu se životem lidí v orientu - není příznivé pro Francii (kritika spol. poměrů, nesnášenlivosti, uvolnění mravů)
  • během pobytu v Anglii píše dvě díla, kde zaznívá originální myšlenky popírající mnohé filosofické a politické koncepce, které se snažili popsat ideální společnost
    • „Úvahy o příčinách velikosti a pádu Říma“
    • „DUCH ZÁKONŮ“ - nejvýznamnější dílo
      • nemůže existovat ideální stát, takové koncepce jsou pouze teoretické, pro vývoj státu není ani tak důležitý vůdce, ale celková povaha státního společenského zřízení, která vyrůstá z přírodních a společenských podmínek dané země (ráz krajiny, podnebí,, počasí, náboženství, zvyky)
      • za prototyp přijatelné vlády považuje konstituční monarchii (jako v Anglii)
      • koncepce DĚLBY MOCI - nezbytnou podmínkou politické svobody každé společnosti je oddělení moci výkonné, zákonodárné a soudní - mají být nezávislé, vyvážené a oddělené - koncepce tří pilířů demokracie
  • zakladatel geograf. směru v sociologii
  • Francois Marie Arouet - Voltaire [ Francoa Marí Arué - Volter] (1694-1778)
    • nebyl originálním myslitelem, vynikající glosátor, řečník a polemik
    • sarkastik - dokázal stručně, výstižně a vtipně formuloval své myšlenky
    • syn zámožného notáře, celý život zasvětil boji proti nesnášenlivosti, válkám, násilím a zvůli
    • „Nesouhlasím s tím, co říkáš, ale do smrti budu bojovat za to, abyste to říkat mohl.“ (umožňoval oponentovi prezentovat své názory)
    • ostře vystupuje proti církvi
    • DEISTA - obdivoval Ježíše Krista
    • „Kdyby Kristus neexistoval, bylo by třeba si jej vymyslet.“
    • byl častým hostem na různých královských dvorech, bohaté osobní styky s důležitými představiteli Evropy, pobýval na dvoře Fridricha II., osobní kontakty např. se Švédským králem, ruskou carevnou Kateřinou II.
    • jeho návrat do Paříže 1777 se stal událostí roku, o rok později umírá
    • dílo (99 svazků):
      • Filosofické listy o Anglii (Angličanech) - přiblížení Anglie Francouzům
      • Pojednání o snášenlivosti - apeluje na etické normy
      • Filosofický slovník
      • Esej o mravech a duchu národů - státoprávní názory
  • Jean Jacques Rousseau (1712-1778)
    • vymyká se fr. osvícenství, důraz klade na CIT - inspiroval romantismus
    • otec hodinář, neradostné dětství, v 16 opouští rodinu, žije s o mnoho starší ženou, která mu byla zároveň matkou i milenkou → dílo: „Vyznání“ (Confessions)
    • přátelství s Diderotem - spolupráce na Encyklopedii
    • Akademie v Dijonu vypsala téma, zda pokrok věd a umění od renesance přispěl ke zlepšování společenských mravů, toto téma Rousseeau oslovilo → „Rozprava o vědách a umění“ - odpovědí je NE, práce měla velký úspěch
    • „Rozprava o původu nerovnosti mezi lidmi“
      • nerovnost
        • přirozená (fyzická) - věková, fyzická, duševních schopností
        • mravní (politická) - příčiny této nerovnosti: vznik soukromého vlastnictví (→ rozdělení společnosti na chudé a bohaté), ustavení vrchnosti (→ rozděluje společnost na vládnoucí a ovládané),zvrat politické moci v libovůli (→ úzká skupina vládců, obrovské množství poddaných na hranici bídy)
    • spis Nová Heloise
    • „O společenské smlouvě“ - vychází z ní Deklarace lidských a občanských práv (1789)
    • pedagogické snahy - spis „Emil čili o vychování“
      • byl přesvědčen, že člověk je nezkažený, kazí ho společnost

• vychází z filosofie Leibnize, která byla přijata za základ něm. klasické filosofie
• méně radikální než francouzské osvícenství, což je dáno klidnějšími sociálními a ekonomickými podmínkami v Německu
• výrazně racionální, přehledná, akademická
• cíle mnoha filosofů je dotvořit oficiální filosofický jazyk
• ve srovnání s fr. osvícenskými filosofy, jsou němečtí filosofové méně známí a významní (v předkantovském období!)
• představitelé:
  • Christian Wolff
  • Gotthold Ephraim Lessing - básník, humanista, žid, literární kritik, kritik církve a církevních dogmat
    • odmítá církevní obřady, odmítal názor, že víra je něco niterního, intimního, co nezávisí na církevních dogmatech, je to živý vztah člověka k Bohu a Boha k člověku
    • 1. se oficiálně přihlásil k učení Spinózy
  • Immanuel Kant (1724-1804)
    • vrchol něm. osvícenství
    • narodil se a žil v Königsbergu (= Královec, v bývalém Prusku), v chudé rodině, jeho otec byl sedlář (výroba sedel)
    • 1740-1746 studoval matematiku, přír. vědy a filosofii na akademii v Königsbergu
    • fascinován Newtonovou fyzikou, která pro něj představuje vzor věděckého pojetí určitého oboru
    • akademická kariéra v na akademii v Königsbergu - nejprve učí logiku a matematiku, později i fyziku, geografiii i právo
    • zván na další univerzity, ale odmítal opustit Königsberg
    • nikdy se neoženil, ale údajně k nim měl pozitivní vztah
    • 1784 novinový článek: „Co je osvícenství?“ - vymanění člověka z jím zaviněné nedospělosti
    • kritika = vymezení hranic působnosti zkoumaného jevu
    • 3 období jeho filosofické dráhy:
      1. předkritické
         • věnuje se hlavně přírodním a přírodovědeckým vědám (vznik vesmíru, pohyb planet, vznik a činnost sopek)
         • teorie o vzniku a vývoji sluneční soustavy = Kant - Laplaceova teorie
      2. kritické
         • probíhá v době, kdy dochází k neustálým střetům mezi racionální filosofii ev. kontinentu a tradiční britskou fil. školou, která za základ poznání považuje vnímání smyslů →TRANSCENDENTÁLNÍ IDEALISMUS- 2 díla:
         • Kritika čistého rozumu - jevy X věci v sobě
           • Kantův názor: poznat lze pouze jen JEVY, ne VĚCI OSOBĚ ( jevy = projevy určité reality poznatelné zkušenosti, „věci o sobě“ - nejsou vůbec poznatelné (nic není uznatelné pouze myšlením bez naší zkušenosti)
           • společnost dělíme na tu, kterou vnímáme smysly (svět jevů = svět pro nás)
           • ta část, která naší zkušenost přetahuje - skutečnost věcí osobních - nemlžeme ji ani vnímat ani poznávat, existuje mimo čas i prostor i mimo veškeré chápání našeho rozumu→ člověk nemůže poznat svět takový, jaký skutečně je, protože myšlení pojímá svět nezávisle na tom, jak se mu jeví
         • Kritika praktického rozumu
           • Kant vyjadřuje své etické názory
           • ústřední pojem díla: KATEGORICKÝ IMPERATIV - (kategorický = permanentně platný, imperativ = příkaz, rozkaz; něco nevyhnutelného) - měl by platit v každé době a každé společnosti, neradí nám v té či oné situaci, ale radí nám jak si počínat ve všech situacích
           • kat. imperativ se skládá za dvou doporučení:
             1. jednej podle maximy (zásady), o které bys chtěl, aby se stala obecným zákonem
             2. jednej tak, jak chceš, aby ostatní jednali s Tebou
           • formulací kat. imperativu chtěl stanovit základní principy morálky, které by lidem umožňovaly řešit vzniklé etické problémy pomocí rozumu
      3. pokritické období
         • věnuje se hlavně filosofii náboženství, zabývá se otázkami mravnosti, morálky
• Georg Willheim Fridrich Hegel
  • *Stutgatr
  • nadaný student na gymnáziu
  • po studiu→Tubingen - setkává se s významnými filosofy(Shelling)
    • studuje theologii a filosofii
      • antické řecko, VFR
  • „VFR - nejvýznamnější událost lidských dějin“
  • přednáší na univerzitě v Jéně
  • ředitel gymnázia v Norimberku
  • prof. filosofie na univerzitě v Heidelbergu
  • přednáší na univerztě v Berlíně
    • velká návštěvnost
  • nebyl dobrý řečník
  • 1830 - rektor berlínské univerzity
  • 1831 - umírá(cholera)
  • hegel - „mistr díla nesruzumitelnost“
  • duchovní princip - podstata všech dějů ve společnosti
    • vše co se odehrává = proces seberozvíjení ducha
      • 3 etapy - triáda
        • 1. logika - duch - abstraktní povaha, mimo časoprostor
        • 2. filosofie přírody - protiklad výchozího stadia - „jinobytí ducha“, z čisté idee mimo časoprostor vzniká příroda
        • 3. návrat ducha k sobě samému - z přírody se vyděluje lidský svět - filosofie ducha
          • stádium subjektivního ducha
            • psychický život individua
          • stádium objektivního ducha
            • z individuálního vědomí→vnější projev
              • vznik rodiny, státy, společnosti
          • absolutní (světový) duch
            • definitivní návrat absolutního ducha z jinobytí
            • kultura, umění, náboženství
  • LEST DĚJIN - vše, co je rozumné realizuje absolutní (světový duch) → rozum vládne světovým dějinám
  • dějiny = účelné naplňování vývoje ducha, které se uskutečňují prostřednictvím výjimečných jedinců
    • často se tyto osobnosti mylně domnívají, že jsou to oni, kdo rozhodují o dějinném vývoji, to Hegel odmítá, říká, že jejich historická rozhodnutí nejsou ničím jiným, než naplňováním vůle absolutního ducha
  • !!! vše k čemu v historii došlo, muselo být rozumné
  • dílo:
    • Fenomenologie ducha
    • Věda o logice
    • Encyklopedie filosofických věd
    • Filosofie práva
    • Estetika

• hegelovským fil. systémem vrcholí filosofie v období ????????????
• 19. stol. = století „krize rozumu“
• nechuť k systemovosti a racionalismu
• vznikají 2 protikladné proudy:
  • pozitivismus, marxismus - klade důraz na vědecký přístup a objektivní poznání
  • X iracionalismus - odmítá možnost racionálního vysvětlení světa
• POZITIVISMUS
  • Auguste Comte (1798 - 1857)
    • odmítá nadřazenost rozumu nad zkušeností
    • každé vědění má být pozitivní (konkrétní, určité, věcné)→ racionalismus
    • vývoj vědění má 3 stadia vývoje:
      1. teologické (fiktivní) stadium - člověk usiluje o odhalení podstaty jevů a výslednicí toho úsilí je vznik náboženství
      2. metafyzické (abstraktní) stadium - jedinec nadpřirozené bytosti nahrazuje abstrakcemi
      3. pozitivní (reálné, vědecké) stadium - jedinec odmítá teologii i metafyziku, jediným prostředkem poznání je věda, vědecké poznatky a fakta
    • pozitivní filosofie je budována podle modelů přírodních věd, má jednotlivé poznatky utřiďovat do jednotlivých vědních soustav, což vede až k předvídání budoucího vývoje
    • „savoir pour prevoir“ = „Vědět, abychom mohli předvídat“
    • vědní disciplíny dělí podle metody a předmětu jejich zkoumání od nejabstraktnějších k nejkonkrétnějším (matematika, astronomie, fyzika, chemie, biologie, sociologie)
  • pozitivismus se ujal i v empiricky orientované Anglii, kde byl obohacen
    • John Stuart Mill (1806 - 1873)
      • více přihlížel k psychologii (kterou Comte zamítal)
      • posledním měřítkem všech našich činů musíme hledat v přínosu lidského štěstí - cílem veškerého našeho snažení by mělo být přinášet lidem štěstí
      • usiloval o svobodu žen
    • Herbert Spencer
      • inspiroval se evoluční teorií Charlese Darwina
      • zdůrazňoval, že evoluční koncepce boje o přežití lze aplikovat i na společnost
      • lidské charaktery se mají vytvářet v boji, v životní střetávání, v překonávání překážek, nemůže existovat tedy ani žádný ideální stát ani nějaká ideální koncepce, vše spočívá ve střetávání jednotlivců
      • koncepce ideálního života: vývoj a práva jedince je omezen stejným právem druhého člověka ( nemohu dělat něco, co by mě přinášelo výhody na úkor druhého člověka)
      • altruismus (péče o druhé) - ideální možnost pro rozvíjení schopností jedince
      • cílem člověka by mělo být rozdat se druhým

• Ludwig Feuerbach (1804-1872)
  • předchůdce marxismu
  • ostrý kritik německé klasické filosofie
  • narozen v Lansgutu jako 4. syn právníka, studoval na universitě v Heidelbergu teologii, o kterou se ale nezajímá, odchází do Berlína a stává se horlivým posluchačem přednášek Hegela,nejprve je jeho filosofií nadšen, později s ní ale nesouhlasí (hlavně je proti koncepci absolutního ducha, protože umožuje náboženskou interpretaci, Feuerbach naopak náboženství kritizuje a zdůrazňuje, že náboženství vzniklo z lidského egoismu a touhy člověka po štěstí)
  • dílo: Podstata náboženství = Podstata křesťanství - nikoliv Bůh stvořil člověka, ale naopak člověk stvořil Boha, tento „dětský sen“ je nutné odmítnout, spoléhat na vlastní síly a přejít od nadsmyslového ke smyslovému
    • idea Boha vznikla jako jakýsi projekt, do které člověk vložil svou touho po dokonalosti, harmonii, štěstí a ovládnutí světa
    • člověk podle Feuerbacha stvořil Boha k obrazu svému
  • koncepce nového filosofického antropologismu, člověk se z tohoto snu musí probudit, zříci se iluze, své sny uskutečnit vlastními silami
  • tato koncepce svobodného člověka je otázkou samotného člověka, nikoho jiného, a toho, jak dokáže využít svých rozumových schopností
  • s touto koncepcí souvisí i jeho názory na společnost
  • aby člověk realizoval své sny, musí místo lásky člověka k Bohu nastoupit láska člověka k člověku
  • tato láska je hlavním smyslem života člověka a je skutečným náboženstvím
  • koncipuje myšlenku „náboženství bez Boha“ - antropologický ateismus (AA), v této koncepci vidí cestu, jak reformovat společnost
  • AA se stal východiskem, ze kterého vycházeli jeho následovníci: Karel Marx, Bedřich Engels

• odštěpuje se ve 40. letech 19. stol. ze skupiny mladohegelovců - skupina hegelových pokračovatelů, kteří ostře kritizují společenské poměry
• východiskem Marxe bylo zkoumání ekonomických vztahů jako hybné síly dějin a z nich vyplývajících ekonomicky motivovaných sociálních konfliktů (třídní boj)
• Karel Marx (1818-1883)
  • narozen v Trevíru v rodině nevýznamného advokáta, rozhodl se studovat právo nejprve na universitě v Bonnu, poté v Berlíně
  • přitahovala ho filosofie, jeho disertační práce byla na téma: Jaký je rozdíl mezi démokritovou a epikurovou přírodní filosofií
  • pracoval jako redaktor Rheinischezeitung, noviny zakázány → Marx odjíždí do Paříže, kde se poprvé setkává se svým přítelem a sponzorem Bedřichem Engelsem, který byl syn továrníka s textilem, byl bohatý, Marxs využíval jeho finančních prostředků
  • vlastní filosof, praxi zahájil kritikou Feuerbachova učení a spolu s Engelsem poprvé koncipuje své vlastní filosofické názory v dílech: Svatá rodina, Německá ideologie, po těchto dvou úvodních filosof. spisech, se začíná věnovat ekonomii, což se projevuje ve vytvoření jeho nejvýznam. díla: Kapitál
  • koncepce dialektického materialismu
    • důraz na PRAKTICKOU ČINNOST
    • vychází z reálného života
    • cílem života jedince je uspokojovat základní životní materiální potřeby (jídlo, pití, obydlí) = ZÁKLADNA
    • až je-li splněna základna, může se člověk věnovat NADSTAVBĚ - kultura, náboženství, umění
    • praktická životní činnost lidí řídí vládnoucí VÝROBNÍ VZTAHY
  • v díle Ekonomicko-filosofické rukopisy užívá termín ANTAGONISTICKÝ VZTAH mezi vlastníky výrobních prostředků (kapitalisty) a proletariátem (těmi, kteří poskytují pracovní sílu a vytvářejí nadhodnotu), rozpor: vytvořenou nadhodnotu si přivlastňuje vlastník výr. prostředků → ODCIZENÍ (dělník, který vytváří nadhodnotu postupně ztrácí zájem, odcizuje se od výsledku pracovní činnosti, což musí zákonitě vyústit ve střetnutí = TŘÍDNÍ BOJ, výsledkem třídního boje je vznik nové beztřídní společnosti = socialistická (později komunistická) společnost)
    • tyto jeho sociologicko-ekonomické názory měly velký ohlas, ale postupně byly zideologizovány, nakonec posloužili k obhajobě totalitní moci
  • Marx plně odmítá SOUKROMÉ VLASTNICTVÍ
  • opačný názor - soukromé vlastnictví je přirozená touha každého jedince → KONZUMNÍ SPOLEČNOST (úpadek citů, smyslem je hromadění majetku do soukromého vlastnictví)
  • koncem 19. stol. se Marxismus štěpí do 2 proudů:
    • komunistický - leninismus (ideologie komun. stran)
    • socialistický ( sociálně-demokratický) - v období 20. let 20. stol. navazuje fil. směr Neomarxismus

Bedřich Engels (1820-1885)

• syn bohatého majitele textilní továrny, celoživotní přítel a zdroj peněz Marxe
• patřil k levicovému mladohegelovskému hnutí
• díla:
  • Anti-Düring
  • Dialektika přírody
• díla spolu s Marxsem:
  • Svatá rodina
  • Německá ideologie
  • manifest komunistické strany

• iracionalismus - souhrnný název pro fil. přístupy odmítající možnost rozumového vysvětlení světa, podstatu světa lze pochopit pouze citem, vírou, intuicí a vůlí
• voluntarismus - zdůrazňuje dominantní úlohu vůle (vůle = voluntas - lat.)
• v Něm. iracionalismus a voluntarismus navazuje na mystickou filosofii Shellinga a je reprezentován A. Schopenhauerem a F. Nietzschem
• Arthur Schopenhauer
  • Němec, rodiče pocházeli z Polska - otec byl Kdaňským velkoobchodníkem
  • navazuje na svého učitele I. Kanta
  • hl. fil. východisko - indická mystika (hl. buddhismus) - vylučuje možnost rozumového poznání reality
  • samolibý génius - výrok: „Mezi mnou a Kantem se ve filosofii neudálo nic důležitého.“
  • spis „Svět jako vůle a představa“ - navazuje na Kanta, rozeznává „nepoznatelnou věc o sobě“ a „jev“, ale dochází k závěru, že „věc o sobě“ není nic jiného než VŮLE
  • základem individuální představy jedince o světě je vůle, kterou A.S. chápe biologicky - základem je PUD K ŽIVOTU, který jedince neustále žene k uspokojování potřeb a tužeb, veškerá tužby a potřeby jedinec nikdy zcela uspokojit nemůže, neboť každé dílčí uspokojení potřeby jedné vyvolá zrod potřeby či tužby nové
    • člověk se ocitá v koloběhu, který vyúsťuje ve věčnou nespokojenost, vyvolává pocit utrpení a bolesti - „Existovat znamená trpět“, život je opakované utrpení
  • existují 2 východiska
    1. umění - je osvobozeno od vůle, umožňuje jedinci nahlédnout přímo do skutečnosti, nejvíce umožňuje hudba
    2. popření vůle - mravní askeze, jedinec se vědomě zdá tužeb a přání, stane se „trpnou bytostí“
• Fridrich Nietszche (1844-1900)
  • narodil se v Röckenu poblíž Lipska v luteránské rodině
  • vynikající žák
  • studuje teologii a klasickou filosofii
  • seznamuje se s dílem A. Schopenauera, což ho natolik oslovilo, že se rozhodl pro vlastní filosofickou dráhu
  • studuje filosofii nejprve v Lipsku, později je ve 24 letech jmenován profesorem filosofie na akademii v Basileji
  • měl slabou tělesnou stránku, byl celý život nemocný, prokletím jeho rodiny byly dispozice pro choleru a sifilidu
  • v r. 1889 duševně onemocněl, až do smrti o něj pečovala jeho sestra Elizabeth
  • nevěří v poznávací schopnost rozumu, podle něj je hlavním pramenem poznání INTUICE
  • prostřednictvím intuice člověk postihuje základní princip života = VŮLE K MOCI
  • jedinec je součástí této vůle k moci, člověk, který nevěří ve své vlastní síly a není schopen realizovat vůli k moci, je označován termínem ČLOVĚK-OTROK, kterého Nietzsche kritizuje a odmítá, zdůrazňuje, že jedinec žije v období kdy BŮH JE MRTEV→ člověk nemůže spoléhat na nadpřirozené síly, člověk se musí spoléhat sám na sebe, na svoje schopnosti k dosažení životního štěstí
  • základním lidský posláním je VLÁDNOUT → koncepce nadčlověka (Übermensch), ale Nietzsche nikdy neměl na mysli rasovou nadřazenost, ale za nadčlověka považoval jedince, který přestane věřit fetiši náboženství, začne spoléhat na vlastní síly a uskutečňuje náplň svého života vlastními schopnostmi → spis Tak pravil Zarathustra (Zarahustra - egyptský náboženský reformátor, ale Nietzsche využil pouze jeho jména, ne myšlenek), tyto jeho názory byly zneužity nacistickou ideologií, Nietzsche byl zneužit jako nacistický ideolog

• jeden z nejvýraznějších směrů min. století
• v 50. a 60. letech ovládá filosofii a umění
• je ANTROPOLOGICKÝ - soustřeďuje se na problémy člověka
• je ANTIRACIONALISTICKÝ - skeptický vůči vědeckému poznání
• vyjadřuje obavu intelektuálů z přetechnizování světa, ze vzrůstajícího odcizení člověka od produktů jeho práce
• protestuje proti konformismu (sdílení očekávaných hodnot), což často vyúsťuje v osobní rezignaci
• hlavní stanoviska:
  1. skutečným zdrojem poznání je konkrétně existující člověk (jedinec)
  2. pouze v mezních kritických situacích (strach, utrpení, hrůza, smrt)jedinec může najít skutečné východisko pro poznání zákonů svého bytí
  3. vědecké poznatky jsou pouze jednou z cest k pravdivému poznání (!ne jedinou)
• předchůdce a zakladatel existencialismu „Dánský Sokratés“ Sören Kierkegaard
• existencionalisté: Jean Paul Sartre, Albert Camus [Kamý], Martin Buber, Karl Jaspers
• chápán jako „fiosofie vzpoury“, jako revolta proti ideálům evropského osvícenství
• ← ex-sistere (lat.) = postavit se mimo, proti
• jedinec stojí proti světu, společnosti, oficiálním institucím a oficiální ideologii a společenským konvencím
• Sören Kierkegaard (1813-1855)
  • zakladatel existencialismu
  • =„Dánský Sokratés“
  • spisy ve formě básní
  • osamělý život, permanentní konflikt s církví
  • studoval teologii v Berlíně, kde se seznámil s filosofií Hegela - nejprve nadšen, později Hegelovu vševysvětlující filosofii odmítá, stává se oponentem
  • ústřední téma: zájem o člověka, který stojí PROTI SVĚTU
  • odmítá koncepce, které mají vysvětlit, čím se řídí svět
  • úkolem filosofie je zkoumat lidské bytí a nitro
  • proti obejktivitě světa saví subjektivitu jedince (člověk,aby porozumněl sám sobě, musí se vzdát všech pokusů o vysvětlení okolního světa)
  • hl. úkolem filosofie je dilema: „člověk nebo svět“
  • hl. problémem jedince je dilema: „Bůh nebo člověk“
  • ústřední téma: VÍRA - zázrak, který mění osobní život každého jedince
  • odmítá církevnictví, náboženské obřady, zdůrazňuje, že víra je cosi intimního, osobního, interního, pravda o Bohu je jakousi osobní pravdou, kterou zaujímá každý jedinec
  • důkaz Boží existence neexistuje, jediné co ho umožňuje je víra
  • 3 nejznámější spisy:
    • Buď-anebo
    • Pojem úzkosti
    • Bázeň a chvění
  • dílo je emotivní, citově zabarvené, má básnickou podobu, ve své době se netěšilo velké pozornosti
  • 1855 psychicky onemocněl zhroutil se a zemřel