Störing,H.J.: Malé dějiny filosofie. Karmelitánské nakl. Kostelní Vydří, 2000.
Fürst,M.: Filozofie. Fortuna Praha, 1984
z řeckého slova „filein(milovat), sofia(moudrost)“
od 6. stol. př n.l. (Pythagoras)
v dnešním slova smyslu - Sokrates
filosofovat začínáme v okamžiku, kdy na důležité otázky nedokážeme odpovědět, kdy něčemu přestáváme rozumnět, kdy o něčem začínáme pochybovat
pomáhá nám orientovat se v každodenním životě
pomáhá nám hledat odpovědi na otázky každodenního života
několik disciplín
mýtus - předstupeň filosofie
mythos - vyprávění, příběh
mýtus
předkládá jak se udály některé jevy jako samozřejmě přijatou pravdu
nelze ho zkoumat, analyzovat, vysvětlovat, musíme ho přijímat jako fakt
během času pravdy předkládané mýty nevysvětlují veškeré jevy
svět přestává být vnímán jako vysvětlitelný, „temnota nevysvětlitelných jevů“
nástup filosofie
v tomto období, „co je pravda a kde ji hledat“
pravda mýtu - sdělována vyprávěním příběhů, neodpovídá na veškeré otázky života ve společnosti
mýtus nahrazen rozumovým zkoumáním
Řecko
pravda - altheia - nezakrytost, odkrytost
pro obnažování pravdy - předurčeni jedinci kteří se na tuto roli připravují pravidelným studiem, vybudováním vnitřní harmonie která umožňuje souznít s pravdou
ústřední požadavek - sebezdokonalování
kdo chce poznat pravdu musí poznat sám sebe
581 - 497
v Řecku na ostrově Samos
věnoval se filosofii, matematice, vědeckým pokusům
zakladatelem náboženského spolku - ovlivněn učením Orfiků
to co nemá tvar - neexistuje protože se nedá vymezit
každá věc - rozměr který je měřitelný - lze vyjádřit číslem
základ světa - číslo(Arithmos)
naivní číselná koncepce - z ní je všechno složené
1 - bod
2 - čára
3 - plocha
4 - těleso
10 - součet
přichází s kvantitativní stránkou světa
poznat svět - poznat čísla která ho řídí
přesvědčen - veškerá nebeská tělesa
hlavním cílem života - studium matematiky a filosofie
založil filosofickou školu
Platon - vychází z něj
popírá pohyb
řecká osada Elea
Xenofanés
565-477
kritika antropomorfního charakteru náboženství(náboženství kde bohové mají lidskou podobu)
Bůh aby mohl být pouze jeden skutečný a opravdový, všemohoucí - musí být všeprostupující a nehybný(kdyby se mohl hýbat, musel by vedle něho být nějaký volný prostor ve kterém by se pohyboval
Parmenidés
540 - 470
Jen jsoucno jest, nejsoucno není a nemůže být myšleno
Jsoucno aby bylo plně jsoucí, tak musí být jedno a musí být všeobsáhlé
Kdybychom připustili existenci nejsoucna tak bychom připustili existenci prázdného prostoru kam by mohlo jsoucno vstupovat a tudíž by se mohlo pohybovat
přesvědčen o neexistenci pohybu, je si vědom toho, že smysly nám pohyb ukazují
vedle skutečného světa - svět jevů - vnímáme smysly - nedokonalý a klamný
Zenon z Eleje
540-480
„temný filosof“
samotář
odpůrce demokracie
asketa
hledá pralátku - oheň
všímá si neustálé proměnlivosti věcí
boj protikladů - zdroj vývoje
řízen světovým zákonem, rozumem - „logos“
dialektické chápání světa
úkol člověka - poznat světový rozum a podrobit se mu
svět není výtvorem boha ani výtvorem člověka
svět je, byl a vždy bude věčně živým ohněm
vědec, politik, lékař,filosof
autor básní: 'Očištění' , 'O přírodě'
zaobírá se myšlenkou, z čeho svět vznikl
říká, že existují čtyři kořeny světa: oheň, vzduch, voda, země (na rozdíl od Mileťanů – pouze jedna pralátka)
spojováním a rozpojováním nejmenších částic těchto kořenů vznikají všechny věci, které nás obklopují
'kořeny' považoval za věčné, nezničitelné, navzájem kvalitativně různé (oheň je horký, vzduch je suchý, voda vlhká, země studená)
jednotlivé barvy chápal jako kvality těchto kořenů: bílá-oheň, žlutá-země, červená-vzduch, černá-voda
nejdůležitější novinkou je, že tyto čtyři kořeny jsou pasivní, nejsou obdařeny životem, podléhají vnějšímu působení dvou protikladných aktivních principů: láska-spojující princip, svár/nenávist-rozdělující princip
věřil v reinkarnaci=převtělování duší
aby se provinilá hříšná lidská duše očistila, musí projít řadou smrtelných tvarů-rostlinných i živočišných, aby se takto očištěná zpět vrátila do člověka
sám sebe považoval za člověka, který již těmi stupni očištění prošel, představuje božskou bytost, aby to doložil, tak se vrhl do jícnu sopky Etny,ale ta ho zklamala, vyvrhla pouze jeden z jeho střevíců-takže to byl pouze člověk
pocházel z Glazoné???
jako první přenesl filosofii do Athén roku 464 př.n.l.
hledá neměnné základní látky, ze kterých se skládá svět
dochází k závěru, že existuje nekonečné množství kvalitativně odlišných pralátek, pralátky=semena věcí-pasivní, nejsou nadány vlastním životem, jsou pohybována vnější silou=světový rozum/světový duch=nús - existuje sám ze sebe, není ničím ovlivňován, vytváří krásný a harmonicky uspořádaný svět
přírodovědec-hledal příčinu vzniku vzduchu, proč vzniká duha, ozvěna…
slunce=žhavá kamenná koule
měsíc obsahuje prolákliny, existují tam lidské příbytky-dostal se do rozporu s náboženskými dogmaty-obviněn z bezbožnosti, hrozila mu smrt-zachraňuje se útěkem z Atén-údajně mu pomohl přítel Periklés (nejvlivnější muž tehdejších Atén), umírá v městečku Lampasaku-maloasijská strana Dardanel
základem světa-atomy
Leukippos
první formulace kauzulity
Démokritos
jeho žák, značný majetek, studijní cesty
oslepl→jen rozum
vyvracení učení eleatů
nic nevzniká bez příčiny
důraz na rozum a poznání
pocházel z Míletu/Abdery
v Abdeře vyučoval
ani jedna věc nevzniká bez příčiny, ale vše vzniká z nějakého důvodu, nutnosti
tento fragment je první jasně formulovaný zákon kauzality (příčiny)
žák Leukippa
pocházel z Abdery
nabyl značný majetek, využil ho na studijní cesty (Egypt, Indie)
vypráví se, že na konci života oslepl (možná i sám sebe oslepil proto, aby nebyl zrakem rozptylována mohl se plně věnovat filosofii)
vyvrací učení eleatů o neexistenci pohybu
předpokládá existenci prázdného prostoru
veškerá tělesa se skládají z atomů, kteé jsou trvalé a neničitelné
vesmír je kombinace těchto atomů, ve kterých se mění 3 věci: forma, spojení a poloha
pohyb atomů se děje podle určitých zákonů, které lze poznat lidským rozumem-jednotícím principem pohybu je světový rozum (logos)
všechny atomy neustále víří v prostoru a jakými si háčky se neustálým spojováním a rozpojováním tvoří vše co nás obklopuje
žádná věc nevzniká bez příčiny
vše se děje podle určitého řádu, z určité nutnosti
469 - 399 př.n.l.
žil v Athénách
jeden ze tří nejvýznamnějších řeckých filosofů
syn sochaře Sofronika a porodní báby Fainarety
původně se vyučil také jako sochař, ale postupně se zcela oddává filosofii
vzory — sofisté (Anaxágorás)
nic nenapsal, o jeho životě a filosofii se dovídáme díky Platónovi
žena Xantipa; nevěnoval pozornost rodině, žili z milodarů
zapřádal řeč s obyvateli Athén — tvářil se nevědomě, vyptával se je na jejich názory, ale snažil se je přitom rafinovanými fintami zahnat do úzkých, aby sami přišli na to, že jejich názor třeba není správný (porodní metoda dialogu — snaží se, aby druhý „porodil“ sám novou myšlenku)
první filosof zabývající se problematikou morálky, závěr: vědění vede ke ctnosti (etický intelektualismus)
“Vím, že nic nevím“
přesvědčen, že ho celým životem provází vnitřní/boží hlas (daimonión), který mu pomáhá překonat složité situace
zastánce aristokracie
obviněn, že kazí athénskou mládež, přesvědčen o nevině — odmítl si navrhnout trest nebo utéct → odsouzen k smrti vypitím číše bolehlavu
považován za jednoho z nejvýznamnějších filosofů vůbec
z významné aristokratické rodiny
údajně se původně jmenoval Aristoklés, jméno Platón později (z řec. platys = rovný, široký), různá vysvětlení:
mohutná postava
široké, rovné čelo
široké znalosti
původně se věnoval malířství a básnictví
ve 25 letech se poprvé setkává se Sokratem → začíná se věnovat filosofii
vrací se do Athén a 399 př. n. l.[!] na místě zasvěceném Heronovi Akadémovi zakládá vlastní filosfickou školu - Akademii
zanechal rozsáhlé dílo, většina ve formě dialogu
Ústava, Zákony — představa ideálního státu
stát přirovnává k lidskému tělu
duše ctnost
----- -------
hlava - vládci rozum moudrost
hruď - strážci vůle odvaha
břicho - výrobci, zemědělci žádostivost uměřenost
v čele státu by měl stát moudrý filosof starší 60 let
racionalistická teorie — pro správné fungování státu je důležité, aby byl řízen rozumem
teorie idejí
okolní svět je jen jakýsi odlesk skutečného světa věčných idejí (rozumový svět)
každá věc je nedokonalým obrazem své předlohy ze světa idejí
obraz světa vnímaný smysly je nedokonalý, klamný
skutečné jsou pouze ideje, které existují nezávisle na svých hmotných obrazech
z této koncepce vychází i jeho teorie poznávání jako rozpomínání se duše na to, co prožila ve světě idejí, než vstoupila do našeho těla
demonstruje v tzv. Podobenství o jeskyni (součást Ústavy): Představte si, že sedíte v jeskyni, zády ke vchodu, někde za vámi hoří oheň. Jste svázaní, nemůžete se hýbat ani otáčet. Jediné, co vidíte, je hra stínů na stěně před vámi. Po celý život. A pak najednou se vám podaří uvolnit, vyjdete ven, spatříte světlo a jas věcí, o jakých se vám ani nesnilo. Myslíte, že vám někdo z ostatních uvěří?
_______________
| |
| ABSOLUTNO | (Bůh, idea)
|_______________|
/ \
anamnésis / \ methéxis
/ \
____/____ ____\_____
| |zkušenost| |
| JÁ |---------| BYTÍ |
|_________| |__________|
(subjekt, (svět, hmota)
duše)
384 - př.n.l.
otec — významný lékař (osobní lékař makedonského krále Aminty III.)
v 17 letech začíná navštěvovat Platónovu Akademii
zde setrvává 20 let až do Platónovy smrti
343 př.n.l. povolán jako vychovatel budoucího následníka makedonského trůnu Alexandra
po sedmi letech se vrací do Athén a 335 př.n.l. zakládá na místě zasvěcenému Apollónovi Lykeiovi školu Lykeión
obviněn, že kazí mládež, opouští Athény → Chalkidiké
rok poté umírá
nazýván polyhistorem — všesstranným vzdělancem
považován za největšího myslitele starověku
usiloval o shromáždění moudra a vědomí jeho doby
mnoho spisů, v období helénismu Androikem Rhodským roztříděny na:
spisy logické
spisy fyzické (přírodovědné)
spisy filosofické
spisy etické
spisy politické (např. Politika — 8 knih)
spisy rétorské
uměnovědné (teorie umění)
narozdíl od Platóna je přesvědčen, že každá idea je přítomna v každém jejím obrazu, není od něj oddělena
jakožto forma tvoří idea s látkou nerozlučitelný celek
látka představuje možnost, ale skutečností se stává, když nabyde tvar
hýlomorfistický filosof (hýlé=látka, morfé=tvar)
proces, v němž látka nabývá tvaru, označuje termínem pohyb
zavádí pojem Prvního hybatele
člověk = tvor společenský (zoón politikon)
se svými žáky provedl analýzu 158 ústav
dospěl k závěru, že pro člověka jsou dobrá společenská uspořádání, která
usilují o všeobecný prospěch
uznávají soukromé vlastnictví
dobré | špatné |
monarchie — vláda jednotlivce usilující o všeobecné blaho | tyranie — vláda krutovládce, hájí vlastní zájmy |
aristokracie — vláda urozených | oligarchie — vláda bohatých |
políteiá — vláda většiny usilující o obecný prospěch (dnešní demokracie — nebo alespoň její model) | demokracie (v tehdejším smyslu) — hají jen práva nemajetných |