cj:nadpis [Poznámky Oktáva A]

Větný rozbor

predikace - vazba podmětu s přísudkem
determinace
- shoda(obílené zdi)
- řízennost
  - ptáme se na ní pádovými otázkami
  - př. obklopovala dům
- přimykání
  - jiné než pádové otázky

Odvozování slov

každý ohebný tvar - 2 části - kmen + koncovka
mladý - mlad=kmen, ý=koncovka
muž - muž = kmen, {} = koncovka
koncovka - část slova která se mění při ohýbání
kmen - zbytek
kmen který je dále nedělitelný = kořen
nepředvídatelný - ne, před - předpony; víd - kořen; a, tel, n - přípony; ý - koncovka; nepředvídateln - kmen

Slovní čeleď

slova se stejným kořenem
příbuzná slova

Slovotvorný základ

=část základového slova která je základem slova nového
nazelenalý → zelený, slovotvorný základ = zelen
lesník →lesní sl. z. - lesní
nádoba→nádobí
dobro → dobrý, dobře
změnou koncovky je možné změnit slovo
při změně je možná změna kmene
produktivní přípony -tel, ič
neporduktivní -ež, da
přechylování - tvoření ženských názvů povolání(nejde vždy)
příslovečná zpřežka- spojení předložky s příslovcem
- př. dohromady, doprava (|→)

Obohacování slovní zásoby

1. odvozování slov
Motivovaná slova - odvozená slova(dřevěný)
Nemotivovaná slova- základová(dům,ruka)

2. skládání slov
- složeniny
- motivační vztah k 2 slovům
- význam se nemusí krýt s původními slovy (lesostep, velkoměsto)
- a) složeniny pravé
  - 2. část připojíme ke kmeni pomocí o (ropovod, slunovrat, stejnokroj)
- b) složeniny nepravé
  - beze změny složíme 2 slovy (pivovar, obranyschopnost)
3. zkracování slov
- zkratky(MHD), zkratková slova(čedok)
4. přejímaní slov
- středověk - latina
- součastnost - Aj, Nj,(kamarád, plech, cimra, fabrika, prubnout), Fj(impresionismus, róba, dekolt, furie, bujón, Ruština (soustava),Italština(tenor)

Základní větné členy

Přísudek (predikát)

jednočlenné věty - pouze jeden člen
valence sloves = schopnost slovesa vázat na sebe další větné členy
1. bezvalenční slovesa - např. pršet
2. jednovalenční slovesa - např. spát
3. dvojvalenční slovesa - např. spát, pozorovat
4. trojvalenční slovesa - např. darovat
přísudek:
1. jednoduchý
2. složený
přísudek:
1. slovesný
2. jmenný

slovesný složený
- způsobové sloveso + infinitiv
- fázové sloveso + inifinitiv
způsobová slovesa - smět, muset, moci, chtít, mít (povinnost)
fázová slovesa - začít, přestat, pokračovat
přísudky jmenné:
1. jmenný se sponou
2. jmenný beze spony
sponová slovesa - být, bývat, stát, stávat se; např. je lékařem, stal se učitelem
jmenný beze spony - např. Mladost radost.

Podmět (subjekt)

vyjádřený, nevyjádřený, všeobecný (např. Co dneska hrají v divadle?)
existují bezpodmětová (neosobní) slovesa - např. pršet, „bolí ho v krku“

Rozvíjející větné členy

Předmět

závisí na slovese, vyplývá z valence slovesa
vyplývá z valence slovesa
vyjádřen podstatným jménem, zájmenem nebo slovesem v infinitivu- př. Umí hrát tenis.

Příslovečná určení

závisí na slovese
vyjádřen podstatným jménem nebo příslovcem
místa-př.Seděl v křesle.
času-př. Někdy tě navštívím.
způsobu-př.Piš lépe.
míry-př.Je o rok starší než já.
účelu-př.Půjdeme nakoupit.
příčiny-př.
přípustky-př.Přes zákaz tam šel.
podmínky-př.Bez razítka je žádost neplatná.

Doplněk

rozvíjí sloveso, podstatné jméno
př. Vrátí se unavení. (unavení-doplněk)
doplňkem jsou vždy slova: rád, sám, přechodníky
jako + post.j. bývá také často doplňkem-př. Jako chlapec jsem hrál tenis.

Přívlastek

rozvíjí podstatné jméno
druhy:
shodný-shoduje se s podst.jménem v pádě, rodě a čísle
neshodný-neshoduje…

volný-oddělujeme čárkami, lze vypustit
těsný

několikanásobný-oddělujume čárkami, můžeme měnit pořadí
postupně rozvíjející

Druhy vět podle postoje mluvčího

oznamovací
tázací
- zjištovací(ano/ne)
- doplňovací
- vylučovací(a,b,c)
žádací
- přímý rozkaz
- zákaz
- žádost, přání(věty přecí)
zvolací
- píšeme !
- vyjadřují citový stav

Aktuální členění výpovědi

východisko sdělení - bývá známé z předchozí věty
jádro sdělení - nová informace
příklad: Jak se má její otec? Odpověd: Její otec už dávno nežije. - už dávno nežije - jádro
může být i opačně řazené hlavně při subjektivní výpovědi

Zvuková stránka jazyka

celek i po stránce zvukové
delší věta je dělane na kratší zvukové úseky které k sobě smyslem patří
větný přízvuk - nějaké slovo má větší přízvuk
stálý přízvuk na 1. slabice a na každé další liché - vedlejší přízvuk
přízvuk větný je na jádru
příklonky, předklonky - nepřízvučná slova
- A ať tě tu už nevidím
- jednoslabičná slova, spojky

Odchylky od větné stavby

vsuvka
- např. „Měl bys, myslím, nosit tyto šaty.“ - jednoslovnou můžeme ale nemusíme oddělovat čárkami
- část věty, která s větou významově souvisí, ale není mluvnicky začleněna
elipsa = výpustka
- např. „Umí (hrát) na kytaru“, „Já už musím (jít)“, „Dám si jedno velký“
- část věty (většinou jedno slovo), která se vypustí a patří do větné stavby; vynechaná část je jasná z kontextu
samostatný větný člen
- např. “Hudba, ta léčí“, „Je tam opravdu krásně, u moře“
- oddělujeme čárkami a ukazujeme na něj ukazovacím zájmenem nebo příslovcem
oslovení
- oddělujeme čárkou, v 5. pádě, nerozvíjí žádný větný člen a mluvnicky nesouvisí s větou
- např. „Kdy se vrátíš, Jirko?“
- v hovorové češtině se někdy nesprávně používá 1.pád místo 5.pádu : „Pane Novák, přijdete ….“ x „Pane Nováku, …“
citoslovce
- oddělujeme čárkami, mluvnicky s větou nesouvisí, pokud není ve funkci větného členu
- např. „Au, to bolí“
- např. „Dítě bác na zem“ - ve funkci přísudku
- např. „Hlasité hurá zaznělo sálem“ - ve funkci podmětu
osamostatněný větný člen
- větný člen dodatečně připojený za větu a je oddělený tečkou
- mluvčí dokončí svojí výpověď, ale následně ji ještě doplní
- např. „Musíš k lékaři. Do Prahy.“
nedokončená věta
- věta, která není úplná, není dokončená a označuje se třemi tečkami
- např. „Běž nebo tě …“, „Já tě …“

Koordinace a determinace souvětí

parataxe = koordinace - vztah mezi dvěma hlavními větami nebo mezi dvěma vedlejšími větami
hypotaxe = determinace - vztah mezi závislou a řídící větou
poměry mezi větami hlavními (parataxe)
- slučovací - a, i, ani
- stupňovací - dokonce, ba i, a ještě
- odporovací - ale, nýbrž, jenže, a, avšak
- vylučovací - nebo, buď … nebo
- příčinný - neboť, vždyť
- důsledkový - a proto, a tedy
druhy vedlejších vět
- podmětná, přísudková, předmětná, přívlastková, doplňková
- příslovečná časová, místní, způsobová, přípustková, podmínková, důvodová, účelová
„Kdo se bojí, nesmí do lesa.“ - podmětná
„Venku je, jako by se čerti ženili.“ - přísudková (přísudek jmenný se sponou např. „Venku je zima.“)
„Slyším sestru, jak šramotí v kuchyni.“ - doplňková (závisí na slovese smyslového vnímání, uvozena spojkou „jak“)
„Jsem rád, že se ti u nás líbilo.“ - příslovečná důvodová(=příčinná)
„Udělá všechno, aby vyhrál.“ - příslovečná účelová (Za jakým účelem?)
„Sluší ti to, i když se mračíš.“ - příslovečná přípustková (většinou dvě protikladné věty)
„Rád bych věděl, proč se to nenaučila.“ - předmětná
„Šla, kam ji nohy nesly.“ - příslovečná místní
„Nanosil toho, že by to stačilo pro regiment.“ - příslovečná měrová (součást způsobové)

Chyby ve větné stavbě

anakolut (vyšinuti z větné stavby)
- k začátku výpovědi se mluvnicky nenáležitě připojí zbytek textu
- př: „Děti, když přišly, bylo jim smutno.“ Správně: „Děti, když přišly, byly smutné.“
- př: „Každý, kdo se chce akce zúčastnit, je třeba, aby se přihlásil ve sborovně.“ Správně: “…se musí přihlásit…“
zeugma (zanedbáni dvojí vazby): dva větné členy, které vyžadují odlišnou vazbu, jsou rozvity jedním členem.
- př: „Zajímali jsme se a také četli nové knihy.“
- př: „Každý člověk opovrhuje a nenávidí přetvářku.“
- př: „Miluji a věnuji se závodně lyžování.“
kontaminace(směšování vazeb): správná vazba slov je zaměněna s jinou, převzatou od podobného slova
- př: „Mimo Jardu tam byli všichni.“
atrakce(skladební zpodoba): tvary sousedních slov se sobě nenáležitě přizpůsobují
- př: „Článek pojednává o problému týkajicimu se umístění Národní knihovny v Praze.“ Správně: “…týkající se…“

Publicistický styl

v tisku, ve zprávách, na internetu
styl novin
styl prostě sdělovací
cíl:
- informovat čtenáře/posluchače o aktuálních problémech, událostech
- ovlivňovat názory a city posluchače
- získat čtenáře na svojí stranu
psané - noviny, internet, teletex
mluvené - televize, rádio

deníky - určeny nejširším vrstvám
týdeníky - spíše pro užší skupiny lidí
noviny na internetu

k upoutání pozornotsti čtenářů
- vhodná volba titulků - krátce a výstižně infromovat (aby tomu rozuměly všechny vrstvy obyvatelstva)
- srozumitelný a jednoznačný text
- přesvědčivě napsané, aby čtenáře získali na svoji stranu
- novinář by měl být nestranný a nezávislý
mluvené - předem připravené, promyšlené, monologické (kromě debat)
jazyková stránka - spisovná čeština(kromě fejetonu), gramaticky správě
tendence v publicistickém stylu
- automatizace = využívání stále stejných, očekávaných a stereotypních prostředků, aby se adresát rychle orientoval
  - v příliš velkém množství - klišé
- aktualizace = využití takových prostředků, které působí svojí novostí, nečekaností, neotřelostí a upoutají pozornost (př. nadpisy)
- jazyková stránka by měla být oživována novými spojeními, neotřelými výrazy; často v bulváru
stavba publicistických projevů
- princip obrácené pyramidy - na začátku to nejpodstatnější a postupně se dostáváme k tomu méně podstatnému
rozdělení do tří skupin:
- zpravodajské - zpráva, oznámení, inzerát, reklama
- analytické - přinášejí nějaká další fakta, rozebírají událost a uvažují nad ní; komentáře, recenze, debaty
- beletristické - pracují s prvky umělecké literatury; fejetony, reportáže, sloupky
publicistické útvary:
- zpráva,oznámení,kritika = recenze,interview,komentář,reportáž,úvodník,článek
slohové postupy
- informační
- výkladový
- úvahový

Noviny

záhlaví
- úvodní strana: název novin, datum, den v týdnu, číslo, ročník vydání, cena
- dále: nadtitulky stran, rubriky
reklamy, obrazový materiál (popisky fotek)
inzerce - plošná nebo řádková
poslední strana: tiráž = technické údaje

Zpráva a oznámení

zpráva - o něčem, co se stalo
oznámení - informace o tom, že se bude něco dít

Recenze

na člověka nebo jeho dílo
posuzování, hodnocení
vytýkání záporných a vyzdvihování kladných stránek
publicistický útvar
měla by být objektivní
může být obsažená ve zprávě nebo samostatně

Reportáž

smíšený útvar - prvky odborné, prvky umělecké
popisný slohový postup
- statický - bez děje
- dynamický - autor popisuje, jako kdybychom tím místem procházeli
usiluje o zajímavost, přitažlivost
termíny typické pro dané prostředí
může obsahovat i intreview - rozhovo s lidmi v prostředí kde se nachází

Interview

živější než reportéž
rozšírené rozhovory s osobnostmi, kde novinář klade stručné otázky a např. umělec odpovídá; otázky by měly být kladeny, tak aby dotyčný byl schopen odpověď
během interview je třeba měnit pořadí otázek a otázky podle situace
v novinách by měla být osoba nejprve nějakým způsobem představena

Fejeton

snaží se vtipně, zajímavě a neotřele zpracovat drobné aktuální téma všedního života
objevují se prvky umělecké lit.
cíl je pobavit čtenáře, kritizovat veřejné nešvary a donutit čtenáře, aby se zamyslel nad aktuálním problémem
slohové postupy: úvahový, popisný, vyprávěcí, výkladový
jazyk: spisovný, ale mohou se objevit i prvky hovorového jazyka, někdy i knižního jazyka

satirické fejetony
vzpomínkové fejetony

fejetony psali: Jan Neruda,K. Poláček,L. Vaculík, R. Křesťan, T. Hanák, K. Čapek