Antická filosofie
Periodizace
Antická, Řecká - 3 hlavní období
1. předsokratovská přírodní filosofie (6-4 stol. př. n. l.)
A
starší přírodní filosofie(Milétská škola)
Tháles, Anaximandros, Anaximenés, Pýthágorás
B
mladší přírodní filosofie(Elejská škola)
Xenofanés, Parimenidés, Zenón, Herakleitos z Efezu, Empedoklés, Anaxagorás - předchůdci atomistů
Leukippos, Demokritos - antičtí atomisté
2. fil. klasického období - vrcholné období(5-4 stol. př. n. l.)
sofisté - Protágorás, Gorgiás
Sokrates, Platón, Aristoteles
3. poaristotel. filosofové - období helénismu(konec 4. př. n. l. - 529)
stoikové - Zenon, Seneca, Marcus Aurelius
epikurejci - Epikuros
skeptici - Pyrrhon, Emperikós
eklektici . Cicero, Filón
novoplatonici - Plotínos, Porfíros
Pýthagorás a jeho škola
učení Orfiků - Orfeus
základ světa = číslo - arithmos
jsoucno = součet prvků jsoucna 1+2+3+4 = 10
výklad světa z kvantitativní stránky
jeho učení = jeden z pramenů Platónova idealismu
Elejská škola
Popření pohybu
osada Elea(JZ Itálie)
Xenofanés - zakladatel
repsod(= pěvec, básník)
kritika antropomorf. charakteru náboženství
Bůh pouze jeden, všeobjímající, všeprostupující
Paramendes - navazuje na Xenofana
nebytí není, je pouze bytí
jsoucno - jedno a všeobecné
vedle světa rozumu i svět vnímaný smysly →noetický dualismus
báseň „O přírodě“
Zenon z Eleje
pohybové aporie(=neřešitelný rozpor)
++Achiles a želva, letící šíp
cíl: iluzornost smyslového poznání
Hérakleitos z Efesu
asketický život, odpůrce demokracie
prvopočátek všeho - věčně živý oheň(praenergie)
vývoj= neustálý boj protikladů (řízen světovým „logem“)
zakladatel dialektického myšlení „pantha rhei= vše plyne“
Antický atomismus
základ světa - atomy
Leukippos
první formulace kauzulity
Demokritos
jeho žák, značný majetek, studium cesty
oslepl?? →jen rozum!
vyvrácení učení eleatů
nic nevzniká bez příčiny
důkaz na rozumové poznání