• zájem o antiku byl v tomto období oživen tzv. požadavkem vzdělání čistě „lidského“ (=humánního), nikoliv vzdělání teologického - teologie ustupuje ⇒ humanismus
• do té doby zkoumání věcí božských střídá zájem o vše lidské
• charakteristický rys humanismu: vyzdvižení lidské důstojnosti
• za „otce humanismu (prvního humanistu)“ bývá označován Francesco Petrarca (1304-1374) - odmítá středověké pohrdání pozemským světem, požaduje nezávislost na „hloupých“ aristotelicích a jejich názorech
• Giovanni Boccacio - autor Dekameronu
• zaalpský humanismus - Franicois Rabelais - zastánce volného způsobu života, citát: „Dělej co chceš“
• Erasmus Rotterdamský (1466-1536) - v mládí získal důkladné všeobecné vzdělání, pohrdá scholastikou, odsuzuje amorálnost církve, která něco jiného hlásá než dělá
  • považován za nejvýznamnějšího učence své doby
  • jediná cesta k záchraně a reformaci církve je návrat k původním hodnotám a k učení církevních otců
  • spis: Chvála bláznovství - satirický spis, který obnažuje amorálnost církve a jejích představitelů
  • jeho přítel Thomas Moor
  • 1516 připravil k vydání 1. řecký text Nového zákona
  • položil základ protestanské reformace („Erasmus snese vejce, které poté Luther vyseděl.“)
• Johannes Reuchlin
  • němec
  • přinesl do Německa ideje novoplatonismu
• Michelle de Montaigne
  • šlehctic, vyrůstal na rodinném statku
  • znalosti získal zahraničními cestami
  • díla: „Eseje“, „Cestovní deník“
  • častým námětem jeho děl je otázka života a smrti, řešení smyslu života
  • řada jeho myšlenek nastoluje podobná témata, kterými se později zabývá existencionalismus

Česká reformace

• Jan Milíč z Kroměříže, Matěj z Janova, Tomáš Štítný ze Štítného
• 14. stol. - požadavek mravní nápravy církve
• Jan Hus (asi 1371-1415)
  • navazuje na myšlenky Wiclefa - požadavek spravovat církev i společnost ve shodě s božím zákonem
• počátek 16. stol. je charakterizován voláním po reformě katilocké církve ( představitelé církve byli zadluženi - př. papež Lev X. měl dluh 125 tisíc dukátů, velké dluhy bylo třeba vyrovnat - prostředek: kupování odpustků = vyplacení se z hříchů - nejsilněji na to upozornil profesor Písma svatého (teologie) Martin Luther(1483-1546) ve Wittenbergu dne 31.10.1517 podle legendy připevnil na zámecké dveře dokument 95 tézí o odpustcích (ve skutečnosti je poslal bavorskému arcibiskupovi→ papež Lev X.: Luther je spitý Němec, jsou vytištěny a dostávají se do rukou běžných němců)
  • *Eislewen, studuje práva, vstupuje do Augustiánského kláštera v Ehrfurtu, věnuje se studiu teologie, je pilný student, ale je zžírán předsudkem, že je málo věřící, že ho Bůh zavrhl, proto celé dny věnuje modlitbám a postění se
  • seznamuje se s Augustinovými spisy, postupně začíná stále více věřit ve vlastní síly, mění své původní názory
  • stává se hrdinou po tom, co je jeho 95 tézí o odpustcích bez vědomí papeže vytištěny a rozšířeny do celého Německa - psáno jednoduchým jazykem→přístupné i nevzdělaným
  • spis: „Křesťanským rytířům německého národa“ - oficiální výzva vládcům Německa, aby zreformovali církve
  • spis: „O svobodě křesťana“ - určen teologům, křesťanům; řádného křesťana Bůh spasí nikoliv za jeho skutky (př. odpustky), ale za opravdovou víru
  • názory se nelíbí církvi
  • papež Lev X. 15.6. 1520 vydává bulu, kde vyzývá Luthera, aby odvolal své názory, jinak bude odsouzen jako kacíř, Luther bulu na veřejném místě pálí na veřejném místě ve Wittenburgu → papež r. 1521 uvrhuje Luthera do klatby, vypovídá ho z Wittenbergu, ale protože má Luther řadu stoupenců, je mu umožněn bezproblémový přejezd na hrad Warburg, kde se pouští do překladu Bible do němčiny, což dokončuje r. 1534 - tento překlad pokládá základy spisovného německého jazyka
  • Luther odmítá celibát, sám se žení s jeptiškou, má s ní děti
  • ostře vystupuje proti selskému povstání 1524-1525, což posiluje moc německých knížat, knížata na sněmu ve Špíru 1529 vyjadřují protest proti císaři a kat. knížatům → protestanství, německá knížata tvoří Šmalkaldskou ligu, která zahájila reformační hnutí, které se šířilo celou Evropou
• Jan Kalvín (1509-1564)
  • narozen v Lyonu
  • studoval v Paříži, Orleansu a Bruggy
  • 1532 zažíná studovat teologii
  • 1533 připojuje se k reformačním hnutí
  • byl stoupencem reformace → je pronásledován → prchá z Paříže do Bazileje, de píše spis „Zásady křesťanského náboženství“ - základní pramen protestanského náboženství, obrovský úspěch, 4krát vydán za jeho života
  • svérázný a neústupný, přísný člověk; měl řadu nepřátel
  • když projížděl Ženevou, zastavil se v hostinci a svými názory natolik upoutal místní představitele, že mu bylo nabídnuto, aby zde setrval a vytvořil zásady, na základě kterých by se Ženeva stala ideálním městem - „Městem božím“ → zpracoval dokument „Církevní řády“ (-jednotné oblékání, odsouzení tance,zákaz hostinců - požadoval vývařovny bez alkoholu…) - byl nucen Ženevu opustit
  • jeho učení = _kalvinismus_ - učení o omezeném vykoupení, které radikalizuje
    • Kristus se neobětoval na kříži pro každého, ale jen pro vyvolené
    • vychází s názorů sv. Augustina, ale jde dále: Každý jedinec je hříšná duše a zaslouží si Boží trest, spasení je jen uk
    • Ukázka Boží dobroty, Boží spravedlnost nelze chápat lidským rozumem a člověku nezbývá než ji respektovat

• Jaký stát je ideální?
• Jací jsou lidé, kteří v něm žijí?
• sociální utopisté
  • Th.Morus - „Utopie“
  • Th. Companella - „Sluneční stát“
  • Jean Bodin - stát typu konst. monarchie
  • Th. Hobbes - „Válka všech proti všem“ - řešení: silný stát
  • „Leviathan“
• bouřlivé procesy,o kterých jsme hovořili na konci 15. a počátku 16. stol. našly také odezvu v sociálně-politickém a právním myšlení
• nešlo jen o to definovat, co to je ideální stát, ale zároveň se zamyslet nad tím, jak lidé žijí, jak jednají, jak se chovají, jací skutečně jsou
• zakladatelem nové vědní disciplíny, která se vyděluje z filosofie je Niccolo Machiavelli
• Niccolo Machiavelli (1469-1527)
  • zakladatel nového směru - politologie
  • byl do značné míry svérázný, radikální výroky: „V lásce a ve válce je dovoleno vše“ , „Účel světí prostředky“
  • myšlenka sjednocení Itálie
  • mnozí s jeho názory nesouhlasili, odmítali je (porušuje mravní zásady či víru náboženskou)
  • PRAGMATISMUS - jediným kritériem je praktický prospěch, užitek
  • MACHIAVELILISMUS
  • extrémní a šokující názory, označován za člověka který se spolčil s ďáblem
  • „Moc musí budit respekt“
  • „Nepopulární věci je nutno realizovat naráz, populární po dávkách“
  • „Vladař musí být liškou i lvem zároveň“
    • lstivost, síla
  • „Účel světí prostředky“
  • „Je lépe být obáván, než milován“
  • „Lidem je nutno lichotit a nebo je zničit, nebo se budou moci za malé bezpráví mstít, z hrobu se nemůže mstít nikdo“
  • *Florencie
  • vyrůstal ve zlatém období Florencie
  • propagátor myšlenky sjednocení Itálie pod vedením Fl.
  • 2. kancléř Florentské republiky
    • 1513- pád této republiky
      • po pádu, obviněn, krátce vězněn, po propuštění odchází na venkovský statek
        • dílo Vladař
          • počátek politologické literatury
        • Úvahy o první dekádě Tita Lilia
          • republika lepší než 1 mocný vladař
  • 1520 - přijat Medicejskými - požádán o napsání historie Florencie
    • 1527 - Medicejští - ztratili moc, byl odstraněn z veřejného života, záhy onemocněl a brzy umírá
• Hugo Grotius (1583-1645)
  • zakladatel mezinárodního práva
  • Svobodné moře
  • Tři knihy o právu válečném a mírovém
    • založení mezinárodního práva
• v tomto období - i představitelé Utopického socialismu
  • Thomas Morus(1478-1535)
    • Utopia
      • předkládá vizi ideálního státu - v jehož čele - ideální panovník
  • Thomaso Campanella(1568-1639)
    • Sluneční stát
      • ideální stát - teokratický stát
      • společenské změny realizuje osvícený panovník
  • Jean Bodin(1530-1596)
    • náboženská tolerance, rozvoj svobodného podnikání
    • majetkovou nerovnost považuje za přirozenou a žádoucí
  • Thomas Hobbes(1588-1679)
    • zažil občanskou válku, 11 let v emigraci
    • odmítá chaos ve společnosti
    • základem dobře fungujícího státu - pořádek - dobrovolně nebo z donucení
    • každá společnost je jakýmsi kompromisem
    • sobecký jedinec je přinucen dodržovat společné zákony
    • přirozeným stavem
      • společnosti je „válka všech proti všem“
      • jednotlivců je „člověk člověku vlkem“
        • řešení - vytvoření silného státu - taková síla jako bájná příšera Leviathan(vládla nad lidmi)
          • koncepce státního absolutismu

• není def. 1 konkrétní směr
• filozofie vystupuje definitivně jako samostatná věda nezávislá na teologii
• bouřlivý rozvoj věd(přírodní vědy)
• ideál poznání- matematika
• filozofická odlišnost:
  • racionalismus - kontinentální (Francie, Německo); za veškerý zdroj poznání považuje lidský rozum (racio)
  • empirismus - ostrovní (Británie); za základ všeho poznání považuje zkušenost (empíria)
  • (sensualismus - za základ všeho poznání jsou považovány smysly (senusus))
• racionalisté - Rene Descartes,Benediktus Spinosa,Leibnitz
• empiristé - Bacon, John Locke (Angličan, zakladatel přirozeného práva), George Berkley (Ir), David Hume (Skot)

• (lat. Cartesius) (1596-1650)
• významný franc. matematik, fyzik a filosof
• považován za otce moderního racionalismu
• narozen ve významné rodině právníka
• studoval na prestižní jezuitské koleji La Fleche, kde se důkladně seznamuje s aristotelovskou filosofií
• cestuje po Evropě, jako poručík se zúčastnil třicetileté války, několik dní pobýval i v Praze
• odchází do Holandska, píše zde svá stěžejní díla
• přijal pozvání švédské královny Kristýny (je pyšna, že bude mít na dvoře takového filosofa), odcestoval do Stockholmu, kde po čase umírá na zápal plic (lékař k němu má negativní vztah), jeho lebka léta zdobila královnin stůl, nyní je v muzeu v Paříži
• kritik scholastiky
• pro fil. hledá pevný bod (axiom), na kterém by vybudoval nespochybnitelný filosofický systém, který by připomínal geometrický systém, nachází ho v pochybování
  • premisy:
    • jestliže pochybuji, tedy myslím
    • jestliže myslím, tedy jsem → „Cogito, ergo sum“ = „Myslím, tedy jsem“
• dílo: „Rozprava o metodě“ - 4 pravidla, jejíchž prostřednictvím dosáhneme spolehlivého a nezpochybnitelného poznání
  • Nepřijímej za pravdivé nic, pokud se o pravdivosti jasně a zřetelně nepřesvědčíš.
  • Každou zkoumanou věc podrob co největšímu počtu otázek.
  • Jednotlivé myšlenky vyvozuj ve správném pořadí - od nejjednodušší k nejsložitější.
  • O každé problému si dělej zápisky, aby si na nic nezapomněl.
• dílo: „Meditace o první filosofii“ - koncipuje torii DUALISMU - existují 2 různé formy skutečnosti (dvě substance: duchovní substance (zákl. vlastností je myšlení), hmotná substance (rozprostírá se v prostoru, zákl. vlastností je rozlehlost)→ absolutní oddělení rozumu od těla, duše člověka nezabírá žádné místo v prostoru, proto ji nemůžeme dělit na menší části; tělo je v prostoru rozprozstřené, zaujímá nějaké místo - lze ho tedy dělit na menší části
  • stejně jako Platón uznává koncepci vrozených idejí (Nikdy jsme neviděli Boha, ale jsme s ním ztotožňováni, nikdy jsme neviděli ideální kruh, přesto ho uvažujeme - tyto vrozené ideje jedinec v sobě objevuje prostřednictvím rozumu (racia) → představitel racionalismu
• umírá ve Stockholmu-zápal plic
• subjekt
  • objektový rozměr
  • nositel svých vlastností světa = jak vnímá okolní svět
  • na okolní svět působí, spoluvytváří ho, budovaný svět se promítá v jeho mysli
• významný matematik a fyzik - tvůrce analytické geometrie (Kartézská soustava)
• formuloval zákon lomu světla, zavádí do matematiky proměnnou

• názory ovlivněné dualismem
• vzbudil velký zájem × snadný terč kritiky
• otázka: Jak dvě oddělené substance (duše, tělo), tyto odlišné podstaty, na sebe vzájemně působí, aby vytvořily lidskou bytost?
• jansenisté - jeho francouzští stoupenci, vůdce: Cornelius Jansen
• v Itálii: karteziánská škola v Neapoli
• vztah „duše - tělo“ řeší tzv. okkasionalisté (lat. occasio - příležitost)
  • tento vztah je možný při zvláštní příležitosti (prostřednictvím Boha - zázrak)
  • stoupenci - fr. filosofové Nicolas de Malebranche, Arnold Geulincx
• vědec Blaise Pascal - současník Descarta - zahajuje vědecké a matematické objevy × přesvědčení, že racionalistické a matematické myšlení neuspokojuje skrytá zákoutí lidské duše
• jedinec neví odkud a kam směřuje a dokládá to citátem:
• „Srdce má své důvody, o kterých rozum neví.“

• (1632-1677)
• vrcholná postava kartezianismu
• osud vyděděnců→tuberkulóza
• hl. dílo: „Etika“
• ztotožnění Boha a přírody→monismus - jediná substance Bůh
• etika - přitakání přirozené nutnosti
• nejvyšší stav = duchovní láska k Bohu
• základ zachování státu = svoboda myšlení a názoru
• jeho filosofie představuje vrchol karteziánství
• narozen v Amsterodamu jako syn židovských emigrantů ze Španělska, přáním otce bylo, aby se stal rabínem
• talentový, dobré studijní výsledky
• radikální názory → vyloučen (exkomunikován) z židovské komunity
• vyučil se brusičem čoček - inhaloval částečky skla → onemocněl tuberkulózou, umírá mladý
• dílo: „Etika (vyložená způsobem užívaným v geometrii)“ - cíl: nezpochybnitelný základ filosofie, matematická jednoznačnost filosofie
• koncepce Boha jako příčiny sebe sama, nás i okolního světa - je podobná PANTEISMU Giordana Bruna, podobně Spinóza podobně ztotožňuje Boha s přírodou
• Decartův dualimus nahrazen MONISMEM - existuje jedna jediná substance, která je sama sebe příčinou, touto
• jedinou substancí rozumíme BOHA - 2 základní vlastnosti (atributy): myšlení, nekonečná rozlehlost (rozprostraněnost)
• vychází z tvrzení, že příčinou všech věcí, které nás obklopují a veškerého dění je Bůh
• věci, které vnímáme smysly nastávají z vnějších příčin - vnější příčina = KAUZÁLNÍ (PŘÍČINNÁ) NUTNOST prostřednictvím které vše, co nás obklopuje, vzniká, touto příčinou jsou přírodní zákony
• veškeré lidské chování vychází z této příčinné nutnosti - člověk jedná jako kámen vržený do vzduchu, který si myslí, že „svobodně“ padá dolů
• Je-li vše předem dáno, v čem spočívá lidská etika? - Spinóza: PŘITAKÁNÍ PŘIROZENÉ NUTNOSTI

životním cílem člověka je duchovní láska k Bohu (= amor Dei intelektualis)

• tuto svou koncepci přenáší i na fungování společnosti - stát má vést lidi k rozumnému životu, aby svůj život nepromrhal v nějakém klamu, omylu či
• nejdůležitější ve státě je: zajistit svobodu myšlení svobodnou prezentaci vlastních názorů - duchovní základ budoucího osvíceneckého hnutí

• (1646-1716)
• narozen v Lipsku, záhy osiřel, již v dětství rozsáhlé znalosti, v 16 vstupuje na univerzitu, ve 20 letech doktorát z filosofie na univerzitě v Altdorfu
• zakladatel novodobé klasické německé filosofie, která je v Evropě prioritní
• podniká několik cest po Evropě, navštěvuje Řím, Vídeň, Berlín, Paříž, kde nezávisle ne Newtonovi formuluje principy diferenciálního počtu v matematice
• úzký vztah s Petrem Velikým - nejvýznamější ruský panovník
• jeden ze zakladatelů berlínské Akademie věd - 1700 (1701)
• polemizuje s fil. názory Reného Descartesa, veškeré fungování přírodních jevů vysvětluje působením tzv. MONÁD (převzato od G. Bruna; monády = duchovní atomy, které jsou nedělitelné a neprostorové a z nichž se skládá organický i anorganický svět, jejich typickou vlastností je jejich neustálá změna(proměnlivost), vnitřní aktivita, vzájmemná nezávislost; vznikají tím, že jsou vyzařovány Božstvem, jsou nositely síly, vývoje a myšlení, NEpodléhají příčinnosti - odporuje teorii Spinozy)
• idea „předzjezdnané harmonie“, která je zajišťována Božstvem, je uchována v monádě při jejím zrodu → rozpor: Jak je tedy možné, že ve světě vzniká zlo? - problém theodiceje (Bůh stvořil ten nejlepší z možných světů a přestože připustíme existenci zla ve světě, součet dobra a zla ve světě je jednoznačně ve prospěch dobra),
• připouští 3 druhy zla:
  1. metafyzické - Bůh musel stvořit i něco méně dokonalého, než je on sám
  2. fyzické - všechny lidské bytosti mohou být jen nedokonalé (dokonalý je pouze Bůh), jejich pocity musí být také méně dokonalé (bol, utrpení, žal…)
  3. morální - stvořená nedokonalá bytost musí ve své nedokonalosti chybovat a hřešit obzvlášť poté, co dostala dar svobody a volby
• proti dualismu Descarta a monismu Spinozy je zastáncem PLURALISMU - odmítá jednu či dvě substance, přichází s koncpecí nekonečného množství substancí; vše je výsledkem nekonečného množství pluralismu substancí
• ideálem je sloučení víry a rozumu (vědění s náboženstvím) - 2 druhy náboženství: rozumové (založené na rozumových pravdách), zjevené (založené na faktických pravdách

• konec filosofie scholastiky, vše závisí na zkušenosti
• odvětví empirické filosofie, které zdůrazňuje vnímání smyslů=sensualismus
• lidské vědémí je čistá deska - „tabula rasa“, poznatky se do ní ukládají zkušenostním poznáním pomocí smyslů

• (1561-1626)
• podrobil ostré kritice tehdejší stav vědy
• formuloval, co je posláním vědy a jaké hlavní úkoly by měla věda ve společnosti plnit
• věda je nejdůležitější podmínkou rozvoje každé společnosti (citát: „Vědění je moc.“)
• položil ideový základ budoucí průmyslové revoluce
• současník Shakespeara (Bacon je považován za autora některých jeho děl)
• narozen v Londýně v rodině nižšího šlechtice, jeho otec-strážce pečeti Alžběty I.
• studoval Cambridge, prošel řadou státních funkcí
• za vlády Jakuba I. mu byl propůjčen šlechtický titul Lord z Verulamu
• obviněn z přijímání úplatků, titul mu byl odebrán, odsouzen k vysokě pokutě a k uvěznění v Toweru (v Londýně - dnes korunovační klenoty), ale dostal milost, začíná se věnovat vědě
• natolik se nachladil při jednom vědeckém pokusu, že zemřel na zápal plic
• projekt „Veliké obnovy věd“ - pokus o rozčlenění všech dosavadních vědeckých poznatků a vytyčení úkolů pro tato vědecká odvětví do budoucna - nedokončil, jediná dokončená část: Nové Organon (termín pochází od Aristotela)-správný návod, jak ovládnout přírodu
• Nová Atlantida - koncepce ideálního státu, vize ideálního ostrova v Tichém oceánu, kde jsou shroážděni nejvýznamnější vynálezci, ostrov představuje špičkovou laboratoř
• společnost by měli řídit technicky nejvyspělejší lidé, své objevy by měli šířit do celého světa
• „idoly“ - překážky, které brání ideálnímu zevrubnému poznání
  • 4 skupiny idolů:
    1. rodu - přirozený idol
    2. jeskyně - přirozený idol
    3. tržiště - získaný idol
    4. divadlo - získaný idol

• (1632-1704)
• angličan
• filosof, teoretik státu a práva, lékař, učitel, vychovatel
• cílem jeho filosofie bylo vysvětlit jakým způsobem a jakou cestou dospívá rozum k pojmu věcí a určit stupeň jistoty našeho poznání
• *nedaleko Bristolu v rodině právníka, v puritánském prostředí
• studoval v Oxforu medicínu a chemii
• jeho život zásadně změněn během lázeňského pobytu, kdy se setkal s Lordem Ashleyem, pro kterého začíná pracovat a jeho mu zbytek života přítelem
• následoval lorda do Holandska, kam Ashley musel uprchnout

po návratu z Holandska, kdy na trůn astoupil Vilém Oranžský, začíná zastávat vysoké státní funkce, věnuje se literární činnosti

• umírá na statku lorda Ashleyho
• dílo „Zkoumání o lidském rozumu“
  • problematika původu a hranic lidského poznání
  • odmítá Descartesův názor o vrozených idejích, podle Locka jsou vrozené pouze schopnosti a vloh, veškeré poznání je získané
  • duše představuje nepopsaný list (white paper), na který své poznatky zapisuje zkušenost
  • !! pouze zkušenost je základem každého poznání
  • 2 druhy zkušenosti:
    1. vnější zkušenost (získáváme prostřednictvím smyslů) → výslekem jsou počitky
    2. vnitřní zkušenost (výsledek činnosti duše) → výsledkem jsou duševní úkony, pocity
  • !! nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech
• 2 druhy vlastností hmotných těles:
  1. primární = reálné - skutečně existují, s tělesy nerozlučně spjaty (velikost, tvar, pevnost)
  2. sekundární = relativní - existují pouze v naší představě, jsou výtvorem naší psychiky, jsou relativní (chuť, barva, vůně, tepelný vjem)
• ještě větší význam mají jeho státoprávní (politologické názory)
• dílo: „Dvě rozpravy o vládě“
  • zdůraznění, že přirozeným stavem každého jedince je stav svobody
  • vznikem společnosti člověk svobodu nepozbývá, pouze část svých svobod může předat panovníkovi (vládě), který má zajistit patřičné fungování společnosti
  • panovník je povinnen přijaté zákony respektovat, nikoli je vyhlašovat, to je povinností legislativy (parlamentu), pokud panovník zákon nerespektuje, má lid právo ho svrhnout a nahradit
  • tyto názory se staly ideovým základem Velké fr. revoluce

• (1711-1776)
• Skot
• socha v Edinburghu
• syn významného edinburghského právníka a statkáře, matka ortodoxní kalvinistka
• v 11 letech začal na Edinburghské univerzitě studovat právo
• později se více věnuje studiu filosofie
• toužil se stát na univerzitě profeorem filosofie, čehož nedosáhl, byl pouze jmenován knihovníkem edinburghské univerzity
• v 26 letech ve Francii píše stěžejní dílo „Pojednání o lidské přirozenosti (povaze)“ - nebylo přijato s nadšením
• 6-dílné „Dějiny Anglie“ - získává prestiž, ekonomické zabezpečení
• jmenován tajemníkem britského velvyslance ve Francii, později se stává státním podsekretářem
• Hume tvoří vrchol anglické empirické filosofie
• skeptik; NIC (lat. nihil) → NIHILISMUS - nic nemůže poznat, ani okolní svět, ani sebe
• 2 základní fil. pojmy:
  1. substance - souvisí s Humovým názorem, že nejsme schopni vnímat substanci (věc), ale pouze její vlastnosti
  2. kauzalita = příčinnost - zkušenost nám potvrzuje, že jedinec je schopen pouze vnímat sled událostí a jevů, ale nikoliv jejich vnitřní pouto či vztah → jedinec není schope vnímat kauzalitu; kauzalita není nic jiného než určitý zvyk, odmítá teorie kauzality (příčiny a následku)
• lid. poznání dělí na:
  1. dojmy (imprese)- získáváme prostřednictvím smyslů
  2. ideje (vzpomínky) - nejasné obrazy dojmů, které v myšlení a uvažování jedinec skládá dohromady a tvoří tak myšlenkový celek
• souhlasí s názory Johna Locka - jedinec nikdy nemůže reálně poznat to, co se odehrává mimo nás
• přesvědčen o tom, že v možnostech Boha je vykoávat zázraky, na které se často odvolává v okamžiku, kdy jsou některé teoretické koncepce jsou těžko vysvětlitelné
• Humé - názor na Boha a zázraky

• Ir
• filosof, teolog
• silně věřící v boha
• rozvoj vědy a tehdejší filosofie podporují ateismus
• syn v prestižní rodině, v 15 letech - studuje Trinity colleague(studuje teologii) →magistr→učí hebrejštinu, řečtinu
• ve 20 letech - publikuje 1. spis
• v 25 - Pojednání o základech lidského poznání
• 1724 - děkan ve městě Derri
• +manželka - odjezd na Bermudy - Rhode Island - zakládá misionářské centrum - neúspěch, vrací se zpět
• 1734 - biskup, věnuje se teologické činnosti
• 1753 - umírá v Oxfordu
• zpočátku vychází z Johna Locka
  • později opouští jeho koncepci
• „Existovat znamená být vnímán“
  • jediná jistota je obsah našeho vědění
  • (pokud něco existuje - tak to máme vě svém vědomí)
• koncepce společnosti
  • společnost by měla fungovat jako mechanismus
    • dvojice sil - odstředivé, dostředivé
    • tu a tam je třeba něco upravit, utáhnout…
  • naivní