Filosofie
Dějiny filosofie
- - Pojem filosofie
  - Mýtus a filosofie
- Antická filosofie

Filosofie

Dějiny filosofie

Störing,H.J.: Malé dějiny filosofie. Karmelitánské nakl. Kostelní Vydří, 2000.
Fürst,M.: Filozofie. Fortuna Praha, 1984

Pojem filosofie

z řeckého slova „filein(milovat), sofia(moudrost)“
od 6. stol. př n.l. (Pythagoras)
v dnešním slova smyslu - Sokrates
filosofovat začínáme v okamžiku, kdy na důležité otázky nedokážeme odpovědět, kdy něčemu přestáváme rozumnět, kdy o něčem začínáme pochybovat
pomáhá nám orientovat se v každodenním životě
pomáhá nám hledat odpovědi na otázky každodenního života
několik disciplín
- ontologie
  - nauka o bytí(všechno co bylo je a bude), o jsoucnu(všechno co jest
- gnozeologie
  - zabývá se otázkou poznatelnosti světa

Mýtus a filosofie

mýtus - předstupeň filosofie
mythos - vyprávění, příběh
- vyprávění o bozích které vysvětluje život
mýtus
- předkládá jak se udály některé jevy jako samozřejmě přijatou pravdu
- nelze ho zkoumat, analyzovat, vysvětlovat, musíme ho přijímat jako fakt
během času pravdy předkládané mýty nevysvětlují veškeré jevy
svět přestává být vnímán jako vysvětlitelný, „temnota nevysvětlitelných jevů“
- nástup filosofie
- v tomto období, „co je pravda a kde ji hledat“
- pravda mýtu - sdělována vyprávěním příběhů, neodpovídá na veškeré otázky života ve společnosti
- mýtus nahrazen rozumovým zkoumáním
Řecko
- pravda - altheia - nezakrytost, odkrytost
- pro obnažování pravdy - předurčeni jedinci kteří se na tuto roli připravují pravidelným studiem, vybudováním vnitřní harmonie která umožňuje souznít s pravdou
- ústřední požadavek - sebezdokonalování
- kdo chce poznat pravdu musí poznat sám sebe
  - ústřední heslo každého filosofa

Antická filosofie

Milétská škola

7-6stol. př n. l. - filosofie - vyčlenění z mýtů - začíná hledat odpovědi na základní filosofické otázky
- téma - svět(cosmos) →kosmologičtí filosofové
- otázka - problém pralátky
  - odlišné názory
  - shodovali se v názoru, že pralátka je živá hmota, nadána vnitřním pohybem, vývojem
    - Hýlozoisté
Milét - bohaté město na Maloasijském pobřeží
Thalés
- 625-545 př. n. l.
- obchodník, politik, matematik, astronom, filosof
- změřil výšku pyramid
- 585 - vypočítal zatmění slunce
- pralátka - voda
- zemi si představoval jako desku plovoucí na hladině světového oceánu
Anaxinandros
- 610 - 545
- Thaletův žák
- 1. sluneční hodiny
- gnomon - astronomická pomůcka na určování času
- vývoj z mořských živočichů na souš - z nižších živočechů - člověk
- proměnlivost věcí - vznik a zánik
- základ všeho - apeirón - nekonečná nesmrtelná látka
  - 2 protikladné principy - sucho a vlhko
  - různými kombinacemi vzniká vše
Anaximenés
- pralátka - vzduch - „Boží dech“
- svět - deska která se vznáší ve vzduchu

Pýthagoras a jeho škola

581 - 497
v Řecku na ostrově Samos
věnoval se filosofii, matematice, vědeckým pokusům
zakladatelem náboženského spolku - ovlivněn učením Orfiků
- věřil v převtělování duší
- tělo - hrob lidské duše
- naivní pověrčivost
to co nemá tvar - neexistuje protože se nedá vymezit
každá věc - rozměr který je měřitelný - lze vyjádřit číslem
základ světa - číslo(Arithmos)
naivní číselná koncepce - z ní je všechno složené
- 1 - bod
- 2 - čára
- 3 - plocha
- 4 - těleso
- 10 - součet
přichází s kvantitativní stránkou světa
poznat svět - poznat čísla která ho řídí
přesvědčen - veškerá nebeská tělesa
- vyzařují zvuky
- tvoří harmonii
- slyší to pouze ten, kdo se na to celoživotně připravuje
hlavním cílem života - studium matematiky a filosofie
založil filosofickou školu
- přijímány i ženy
  - považovány za ideál ženské dokonalosti
- autos efá - On(Pýthagorás) to řekl
- citát: nejez své srdce
  - netrap sám sebe
- hlídej svůj jazyk jako bohové
  - málo mluvit
Platon - vychází z něj

Elejská škola

popírá pohyb
řecká osada Elea
Xenofanés
- 565-477
- kritika antropomorfního charakteru náboženství(náboženství kde bohové mají lidskou podobu)
- Bůh aby mohl být pouze jeden skutečný a opravdový, všemohoucí - musí být všeprostupující a nehybný(kdyby se mohl hýbat, musel by vedle něho být nějaký volný prostor ve kterém by se pohyboval
Parmenidés
- 540 - 470
- Jen jsoucno jest, nejsoucno není a nemůže být myšleno
- Jsoucno aby bylo plně jsoucí, tak musí být jedno a musí být všeobsáhlé
- Kdybychom připustili existenci nejsoucna tak bychom připustili existenci prázdného prostoru kam by mohlo jsoucno vstupovat a tudíž by se mohlo pohybovat
- přesvědčen o neexistenci pohybu, je si vědom toho, že smysly nám pohyb ukazují
- vedle skutečného světa - svět jevů - vnímáme smysly - nedokonalý a klamný
  - pravdivé pouze to, co vnímáme rozumem
  - Noetický dualismus
Zenon z Eleje
- 490-430
- Zenonovy aporie
  - rozumové zdůvodnění Parmenidova učení
  - Achileus a želva
  - letící šíp
  - stadion
  - půlení

Herakleitos z Efesu

540-480
„temný filosof“
samotář
odpůrce demokracie
asketa
hledá pralátku - oheň
všímá si neustálé proměnlivosti věcí
boj protikladů - zdroj vývoje
řízen světovým zákonem, rozumem - „logos“
- člověk ho musí poznat a řídit se jím
dialektické chápání světa
- chápání světa v neustálém vývoji
- pantha rhei = vše plyne
- dvakrát nelze vstoupit do stejné řeky
úkol člověka - poznat světový rozum a podrobit se mu
- duše každého člověka - součástí světového loga
- poznámím harmonie světa se stáváme moudrými
svět není výtvorem boha ani výtvorem člověka
svět je, byl a vždy bude věčně živým ohněm

Předchůdci atomismu

Empedoklés (483-423 př.n.l.)

vědec, politik, lékař,filosof
autor básní: 'Očištění' , 'O přírodě'
zaobírá se myšlenkou, z čeho svět vznikl
říká, že existují čtyři kořeny světa: oheň, vzduch, voda, země (na rozdíl od Mileťanů – pouze jedna pralátka)
spojováním a rozpojováním nejmenších částic těchto kořenů vznikají všechny věci, které nás obklopují
'kořeny' považoval za věčné, nezničitelné, navzájem kvalitativně různé (oheň je horký, vzduch je suchý, voda vlhká, země studená)
jednotlivé barvy chápal jako kvality těchto kořenů: bílá-oheň, žlutá-země, červená-vzduch, černá-voda
nejdůležitější novinkou je, že tyto čtyři kořeny jsou pasivní, nejsou obdařeny životem, podléhají vnějšímu působení dvou protikladných aktivních principů: láska-spojující princip, svár/nenávist-rozdělující princip
věřil v reinkarnaci=převtělování duší
aby se provinilá hříšná lidská duše očistila, musí projít řadou smrtelných tvarů-rostlinných i živočišných, aby se takto očištěná zpět vrátila do člověka
sám sebe považoval za člověka, který již těmi stupni očištění prošel, představuje božskou bytost, aby to doložil, tak se vrhl do jícnu sopky Etny,ale ta ho zklamala, vyvrhla pouze jeden z jeho střevíců-takže to byl pouze člověk

Anaxágorás (500-428 př.n.l.)

pocházel z Glazoné???
jako první přenesl filosofii do Athén roku 464 př.n.l.
hledá neměnné základní látky, ze kterých se skládá svět
dochází k závěru, že existuje nekonečné množství kvalitativně odlišných pralátek, pralátky=semena věcí-pasivní, nejsou nadány vlastním životem, jsou pohybována vnější silou=světový rozum/světový duch=nús - existuje sám ze sebe, není ničím ovlivňován, vytváří krásný a harmonicky uspořádaný svět
přírodovědec-hledal příčinu vzniku vzduchu, proč vzniká duha, ozvěna…
slunce=žhavá kamenná koule
měsíc obsahuje prolákliny, existují tam lidské příbytky-dostal se do rozporu s náboženskými dogmaty-obviněn z bezbožnosti, hrozila mu smrt-zachraňuje se útěkem z Atén-údajně mu pomohl přítel Periklés (nejvlivnější muž tehdejších Atén), umírá v městečku Lampasaku-maloasijská strana Dardanel

Antický atomismus

základem světa-atomy
Leukippos
první formulace kauzulity
Démokritos
jeho žák, značný majetek, studijní cesty
oslepl→jen rozum
vyvracení učení eleatů
nic nevzniká bez příčiny
důraz na rozum a poznání

základní ideou bylo popření nekonečné dělitelnosti hmoty a stanovení, že základní podstatou světa jsou malé elementární částice=atomy (athomos=nedělitelný)

Leukipos(500-440 př.n.l.)

pocházel z Míletu/Abdery
v Abdeře vyučoval
ani jedna věc nevzniká bez příčiny, ale vše vzniká z nějakého důvodu, nutnosti
tento fragment je první jasně formulovaný zákon kauzality (příčiny)

Démokritos(460-380př.n.l.)

žák Leukippa
pocházel z Abdery
nabyl značný majetek, využil ho na studijní cesty (Egypt, Indie)
vypráví se, že na konci života oslepl (možná i sám sebe oslepil proto, aby nebyl zrakem rozptylována mohl se plně věnovat filosofii)
vyvrací učení eleatů o neexistenci pohybu
předpokládá existenci prázdného prostoru
veškerá tělesa se skládají z atomů, kteé jsou trvalé a neničitelné
vesmír je kombinace těchto atomů, ve kterých se mění 3 věci: forma, spojení a poloha
pohyb atomů se děje podle určitých zákonů, které lze poznat lidským rozumem-jednotícím principem pohybu je světový rozum (logos)
všechny atomy neustále víří v prostoru a jakými si háčky se neustálým spojováním a rozpojováním tvoří vše co nás obklopuje
žádná věc nevzniká bez příčiny
vše se děje podle určitého řádu, z určité nutnosti

Tři velikáni

Sokratés

469 - 399 př.n.l.
žil v Athénách
jeden ze tří nejvýznamnějších řeckých filosofů
syn sochaře Sofronika a porodní báby Fainarety
původně se vyučil také jako sochař, ale postupně se zcela oddává filosofii
vzory — sofisté (Anaxágorás)
nic nenapsal, o jeho životě a filosofii se dovídáme díky Platónovi
žena Xantipa; nevěnoval pozornost rodině, žili z milodarů

zapřádal řeč s obyvateli Athén — tvářil se nevědomě, vyptával se je na jejich názory, ale snažil se je přitom rafinovanými fintami zahnat do úzkých, aby sami přišli na to, že jejich názor třeba není správný (porodní metoda dialogu — snaží se, aby druhý „porodil“ sám novou myšlenku)
první filosof zabývající se problematikou morálky, závěr: vědění vede ke ctnosti (etický intelektualismus)
“Vím, že nic nevím“
přesvědčen, že ho celým životem provází vnitřní/boží hlas (daimonión), který mu pomáhá překonat složité situace
zastánce aristokracie
obviněn, že kazí athénskou mládež, přesvědčen o nevině — odmítl si navrhnout trest nebo utéct → odsouzen k smrti vypitím číše bolehlavu

Sokratovké školy

k Sokratovi vzhlíželo mnoho jeho pokračovatelů
4 různé školy
z pohledu učení a místa zrodu
Megarská škola
- Megara - místo nedaleko Atén
- Euklidés z Megary
  - 441-369
  - Sokratův žák
  - ústřední myšlenka - ctnost = jediné dobro, životní cíl - poznání tohoto dobra
- Eubulidés z Miletu
  - tvůrce jazykových hříček
    - Lhář
      - Řekne li o sobě někdo, že lže, pak lže nebo mluví pravdu?
Elidská
- Elids - na Peloponésu
- neměla tak velký význam
- zakladatel - Feidon z Elidy - SOkratův oblíbený žák
Kyrénská(Hedonistická)
- na S Afriky
- zakladatel - Aristippos - smysl života - v rozkoši, požitku, oddávání se radovátkám
- Hedoné - řecky rozkoš
- k slasti má člověk dospět vzděláváním
Kynická
- v Aténách
- kyón - pes
- Diogenes ze Sinoty
  - 412-323
  - vzpoura proti zažitým pořádkům, odmítal přepych
  - poustevnický život (údajně měl jen misku na vodu, ale když viděl, jak pes pije z kaluže, i tu odvrhl)
  - legenda: když ho navštívil Alexandr Veliký, Diogénes ho zaujal a ptal se, zdali by pro něho mohl něco udělat - odpověď: “Ustup mi ze slunce“

Platón

považován za jednoho z nejvýznamnějších filosofů vůbec
z významné aristokratické rodiny
údajně se původně jmenoval Aristoklés, jméno Platón později (z řec. platys = rovný, široký), různá vysvětlení:
- mohutná postava
- široké, rovné čelo
- široké znalosti
původně se věnoval malířství a básnictví
ve 25 letech se poprvé setkává se Sokratem → začíná se věnovat filosofii
vrací se do Athén a 399 př. n. l.[!] na místě zasvěceném Heronovi Akadémovi zakládá vlastní filosfickou školu - Akademii
zanechal rozsáhlé dílo, většina ve formě dialogu

Ústava, Zákony — představa ideálního státu

stát přirovnává k lidskému tělu

                             duše          ctnost
                             -----         -------
hlava  - vládci              rozum         moudrost
hruď   - strážci             vůle          odvaha
břicho - výrobci, zemědělci  žádostivost   uměřenost

v čele státu by měl stát moudrý filosof starší 60 let
racionalistická teorie — pro správné fungování státu je důležité, aby byl řízen rozumem

teorie idejí
- okolní svět je jen jakýsi odlesk skutečného světa věčných idejí (rozumový svět)
- každá věc je nedokonalým obrazem své předlohy ze světa idejí
- obraz světa vnímaný smysly je nedokonalý, klamný
- skutečné jsou pouze ideje, které existují nezávisle na svých hmotných obrazech
- z této koncepce vychází i jeho teorie poznávání jako rozpomínání se duše na to, co prožila ve světě idejí, než vstoupila do našeho těla
- demonstruje v tzv. Podobenství o jeskyni (součást Ústavy): Představte si, že sedíte v jeskyni, zády ke vchodu, někde za vámi hoří oheň. Jste svázaní, nemůžete se hýbat ani otáčet. Jediné, co vidíte, je hra stínů na stěně před vámi. Po celý život. A pak najednou se vám podaří uvolnit, vyjdete ven, spatříte světlo a jas věcí, o jakých se vám ani nesnilo. Myslíte, že vám někdo z ostatních uvěří?

Platónský trojúhelník

ústřední téma filosofie — pochopení rozdílu mezi smyslovostí a duchem

                 _______________
                |               |
                |   ABSOLUTNO   |  (Bůh, idea)
                |_______________|
                 /             \
      anamnésis /               \ methéxis
               /                 \
          ____/____           ____\_____
         |         |zkušenost|          |
         |   JÁ    |---------|   BYTÍ   |
         |_________|         |__________|
         (subjekt,           (svět, hmota)
          duše)

pomocí nauky o ideích(vzor) se nedokonalým způsobem vytváří vše co nás obklopuje
mýtus anamnésis
- lidská duše je svou esencí spřízněna s idejemi, je jim podobná
- před vstupem do pomíjivé schránky žila ve světě idejí a nazírala na ně
- co zde viděla bylo vstupem do tělesné schránky zastíněno smyslovostí
- v procesu rozpomínání se (anamnésis) se lidská duše vrací k tomu, co poznala ve světě idejí → opravdové poznaní
mýtus methéxis
- veškerý svět vznikl působením absolutna, Boha
- veškeré přírodní látky byly vytvořeny z nějaké pralátky na základě idejí

Aristotelés

384 - př.n.l.
otec — významný lékař (osobní lékař makedonského krále Aminty III.)
v 17 letech začíná navštěvovat Platónovu Akademii
zde setrvává 20 let až do Platónovy smrti
343 př.n.l. povolán jako vychovatel budoucího následníka makedonského trůnu Alexandra
po sedmi letech se vrací do Athén a 335 př.n.l. zakládá na místě zasvěcenému Apollónovi Lykeiovi školu Lykeión
obviněn, že kazí mládež, opouští Athény → Chalkidiké
rok poté umírá

nazýván polyhistorem — všesstranným vzdělancem
považován za největšího myslitele starověku
usiloval o shromáždění moudra a vědomí jeho doby
mnoho spisů, v období helénismu Androikem Rhodským roztříděny na:
- spisy logické
- spisy fyzické (přírodovědné)
- spisy filosofické
- spisy etické
- spisy politické (např. Politika — 8 knih)
- spisy rétorské
- uměnovědné (teorie umění)

narozdíl od Platóna je přesvědčen, že každá idea je přítomna v každém jejím obrazu, není od něj oddělena
jakožto forma tvoří idea s látkou nerozlučitelný celek
látka představuje možnost, ale skutečností se stává, když nabyde tvar
hýlomorfistický filosof (hýlé=látka, morfé=tvar)
proces, v němž látka nabývá tvaru, označuje termínem pohyb
zavádí pojem Prvního hybatele

zakladatel logiky
klasický aristotelovský sylogismus
- 1. premisa — obecná věta, 2. premisa — speciální věta, závěr
- př.: 1. Člověk je smrtelný. 2. Sokratés byl člověk. ⇒ Sokratés byl smrtelný.

Státoprávní názory

člověk = tvor společenský (zoón politikon)
se svými žáky provedl analýzu 158 ústav
dospěl k závěru, že pro člověka jsou dobrá společenská uspořádání, která
1. usilují o všeobecný prospěch
2. uznávají soukromé vlastnictví

dobré	špatné
monarchie — vláda jednotlivce usilující o všeobecné blaho	tyranie — vláda krutovládce, hájí vlastní zájmy
aristokracie — vláda urozených	oligarchie — vláda bohatých
políteiá — vláda většiny usilující o obecný prospěch (dnešní demokracie — nebo alespoň její model)	demokracie (v tehdejším smyslu) — hají jen práva nemajetných

neodsuzoval otroctví, považoval za samozřejmost