Slohové útvary

• Dal jsem sem všechny práce dohromady, je to řazeno abecedně. Za případné chyby a překlepy se omlouvám, pokud jsem někoho přehlédl úplně, tak se také omlouvám 2011-04-20 00:53:23 Václav Fanfule
• !!!zpracovat do středy 20.4.
• zahrnout následující body:
  • funkční styl útvaru
  • slohový postup útvaru
  • charakteristika útvaru
  • co tam musí/nesmí být
  • jazyk
• Samostané soubory

—-

• Funkční styl: odborný
• Slohový postup: informační
• Jazykové prostředky: spisovná čeština, termíny
• Charakteristika:
  • Referát má za úkol informovat o aktuálním dění politickém, hospodářském, kulturním a jiném. Informuje též o knižní novince, o divadelním nebo filmovém představení, o výstavě apod.
  • Od zprávy se liší tím, že je podrobnější, více hodnotí, snaží se přesvědčit nebo získat k nějakému jednání.
  • Referát bývá nejčastěji písemný, ústní referáty bývají zpravidla delší. Pokud jsou o knihách, mohou být doplněny ukázkami.
• Osnova
  • 1. úvod - stručné seznámení s problematikou, zdůvodnění zájmu o problematiku
  • 2. vlastní referát
  • 3. závěr - shrnutí, výzva a doporučení

• Funkční styl: publicistický
• Slohový postup: vyprávěcí, informační, popisný
• Jazykové prostředky:
  • spisovná čeština, dlouhá souvětí, aktuální výrazy, zabarvená slova
• Charakteristika:
  • Používá se v žurnalistice, v tiskovinách.
  • Cílem je názorná zobrazení prostředí, problému, události.
  • Popisuje a zobrazuje skutečnost na základě konkrétních faktů, která jsou získána

pozorováním nebo přímou účastní reportéra.

• Reportér by měl být objektivní, jeho reportáž věcná, přesná, s důrazem na detail, ale

také zajímavá.

• Postoje autora ovlivňují kompozici reportáže.

• Funkční styl: umělecký
• Slohový postup: popisný
• Jazyk: používá se běžný spisovný jazyk s termíny a odbornými názvy, může se také objevit přirovnání apod.
• Jak napsat popis uměleckého díla: Nesmíme zapomenout zmínit autora. Na začátek můžeme říci, proč jsme si vybrali popis zrovna toho určitého díla. Poté bychom měli zmínit z jakého období je a v jakém stylu je vytvořeno. Vybereme si systém (např. od nejdůležitějšího k méně důležitému nebo od shora dolů) v samotném popisu např. u obrazu popis vzhledu, u knihy popis obsahu. Nakonec uvedeme osobní hodnocení (co se nám na díle líbí a co ne).

• Funkční styl: - publicistický
• Může být součástí různých novinářských útvarů a může být i samostatným článkem.
• musí být objektivní, musí vycházet z faktů, tato fakta hodnotí, oceňuje klady, záporně se vyjadřuje k nedostatkům, svoje názory podkládá argumenty a ukazuje i cestu k možné nápravě nedostatku. Kritika má být konstruktivní. Kritika nemá kritizovaného zničit, ale pomoci mu. Argumentace nesmí být povrchní, planá a čistě citová.
• Jazyková stránka: může využívat konkrétních hodnotících výrazů i uměleckých prostředků, řečnických otázek, slovního vtipu, ironie. Kritiku můžeme podat i satiricky.“
• má za úkol něco posoudit (dílo, činnost, lidi), vytýká chyby, ale má také uvádět přednosti a naznačit jak chyby odstranit; úkolem je pomoci k nápravě; musí být jasná a účinná; důležitá je nestrannost, objektivnost. Kritické projevy mají různý charakter.
• Druhy kritiky:
  • recenze – posudky vědeckých a uměleckých prací, recenze knihy, filmu…
  • glosy – krátké kritické poznámky k aktuálním událostem, někdy založené na ironii
• publicistický útvar analytický – je založena na rozboru podstaty hodnoceného jevu

• Funkční styly: administrativní
• Slohové postupy: informační
• Životopis je slohový útvar, který má za cíl efektivně zachytit život jednotlivce.
• využívá prostředků popisu a charakteristiky
• v praxi se využívá pouze strukturovaný životopis (v bodech), je možné ho psát i jako celistvý text
• obsah závisí na tom, k čemu životopis přikládáme (přihláška na školu, pohovor…)
• jazyk
  • spisovný
  • správně formátovaný
  • odborné termíny
• Zpravidla obsah:
• 1. datum a místo narození
• 2. školní vzdělání
• 3. prospěch, zvláštní vědomosti, dovednosti a zájmy
• 4. sociální poměry (povolání rodičů, počet a zaměstnání sourozenců)
• 5. dosavadní místa zaměstnání
• 6. veřejná činnost
• 7. zdravotní stav
• 8. směrování k žádosti
• 9. vlastnoruční podpis, místo a datum

• Funkční styl: odborný (řečnický)
• Slohový postup: výkladový
• Jazyk: Používáme spisovný jazyk, slova stylově neutrální, je vhodné použít vtipné metafory, které je možné dále rozvíjet, můžeme použít i oslovení, 1. a 2. osoby sloves a hovorové prostředky, pro udržení pozornosti posluchačů je vhodné použít řečnické otázky

Základem obou útvarů je přímý kontakt autora (řečníka) s posluchačem. Proslov lze charakterizovat jako projev menšího rozsahu. Zatímco projev je řečí oficiální, pronášenou při mimořádných (politických nebo slavnostních) příležitostech, proslov představuje řeč veřejnou s jednodušší kompozicí. Projev by měl vyjadřovat myšlenky autora. Větná stavba by měla být přesná, zajímavá a ne moc složitá (není vhodné používat dlouhá souvětí).

• Funkční styly: prostě sdělovací, umělecký
• Slohové postupy: vyprávěcí
• převyprávění příběhu, musí mít zápletku
• Kompozice
  • úvod(uvedení do děje)
  • stať(hlavní události)
  • závěr(dokončení příběhu, shrnutí textu)
• jazyk
  • jazyk volí vypravěč

• Funkční styl: publicistický, umělecký
• Slohový postup: popisný
• Jazyk: spisovný, zabarvená slova
• Charakteristika: Obsahem cestopisu je popis autorovy cesty do cizích zemí a krajin se záznamem jejich geografických, národopisných, kulturních, sociálních a jiných zvláštností. Nejčastěji formou deníku. Snažíme se, co nejvíce shrnout naše osobní pocity a zážitky z cestování a přiblížit je tak čtenářům. K názorným ukázkám můžeme text doplnit například o fotografie.
• Jakožto cestopis bývají někdy nesprávně označována i některá díla audiovizuální povahy (dokumentární film), jež mívají obvykle převážně dokumentární či publicistický obsah.

• fuknční styl: odborný
• slohový postup: úvahový
• zamyšlení nad nějakým tématem – docházíme k nějakému závěru
• snažíme se dané téma pouze rozebírat, dívat se na něj z různých úhlů, zabývat se faktama – má vést k zamyšlení
• podobá se výkladu ( výklad hovoří o faktech, úvaha je subjektivní)
• tématem jsou obecné otázky, aktuální situace..
• jazyk: řečnické otázky, přirovnání, hyperbola
• myšlenky navazují na sebe

• úvaha na určité téma (filozofické, společenské, etické, kulturní, literární…)
• spojuje odbornost a uměleckost
• psána živým jazykem
• neplatí přísná pravidla výstavby textu

• Funkční styly: odborný nebo prostě sdělovací
• Slohové postupy: popisný
• Jazyk:
  • spisovný
  • přesné a výstižné vyjadřování
  • přehledná výstavba textu
  • jednotlivé činnosti zachyceny v časové posloupnosti
  • termíny
    • odborná pojmenování
    • jednovýznamová, citově nezabarvená slova, jejichž význam je ustálen a přesně vymezen
  • soubor termínů jednoho oboru tvoří jeho odborné názvosloví (terminologii), např. lékařské, právnické, chemické,… ¹⁾

• Funkční styl: prostě sdělovací
• Slohový postup: vyprávěcí
• Charakteristika útvaru:
  • písemně zpracované životopisné vzpomínky určité osobnosti na konkrétní události, zážitky a setkání s různými významnými nebo zajímavými lidmi

jako literární útvar stojí na rozhraní literatury věcné a umělecké

• Co mohou memoáry obsahovat:
  • mohou mít různý rozsah, jsou většinou psané ve stáří, také se mohou soustřeďovat pouze na určité období autorova života
• Rozdíl mezi memoárem a autobiografií (životopisem):
  • Je těžké určit kdy je text spíše „memoárový“ a kdy „autobiografický“. Autobiografie většinou pojednává o celém autorově životě, zato při psaní memoárů si autor-vypravěč často vybírá určité události, které nějak ovlivnily jeho život. Obsah memoárů není zpravidla úzce vázán k jednomu ústřednímu tématu jako u autobiografie.

• Funkční styl: především publicistický
• Slohový postup: vyprávěcí
• Je to krátký slohový útvar (ještě o něco málo kratší než povídka). Jedná se o popisný útvar nemající téměř žádný nebo žádný děj. Popisuje místa nebo dojmy lidí. Může se zaměřovat na konkrétní momenty a přitom nechávat čtenáře domyslet si co k těmto momentům vedlo a co může následovat. Je v ní popsán přímo zážitek autora, většinou je psána ich-formou – tudíž se poměrně přibližuje reportáži, taková její jednodušší forma.

• Funkční styl: Odborný
• Slohový postup: Výkladový
• Charakteristika: Pojednání je žánr odborné literatury, formulující novou hypotézu nebo teorii. Pro pojednání je typický věcný sloh, maximální terminologická přesnost a využití odborného aparátu (citace, bibliografické odkazy). Pojednání je formální a systematický text na nějaké téma, obvykle delší a braný do větší hloubky než esej. Více se zajímá o vyšetřování nebo odhalování principů předmětu.
• Osnova:
  • Úvod – uvedení do tématu, do problematiky, proč
  • Vlastní výklad - použité metody, cíle výkladu
  • Závěr – shrnutí, vyvození závěrů, poučení, zdůraznění stěžejních bodů výkladu, význam pro praxi, využití, popř. výzva.
• Jazyk: Odborný, obsahující jemné vyjadřování, těsné vazby. Musí být srozumitelný a zcela jasný.

pozn.: Nepokrácený text o pojednání v souborech.

• Funkční styl: publicistický
• Slohový postup: informační
• Charakteristika: krátký rozsah; stručně, jasně, přesně, uceleně, objektivně a přehledně informuje o tom, že se konala nějaká akce či událost; psána heslovitě; je třeba dbát na grafickou úpravu
• Musí obsahovat: co se konalo, kdy, kde a zhodnocení, (kým byla akce pořádána)
• Jazyk: spisovná čeština, bez citově zabarvených slov
• (vyskytuje se v novinách časopisech, na internetu…)

• Funkční styl: publicistický
• Slohový postup: informační
• Charakteristika: krátký rozsah; stručně, jasně, přesně, uceleně, objektivně a přehledně informuje o tom, že se bude konat nějaká akce či událost; psána heslovitě; je třeba dbát na grafickou úpravu
• Musí obsahovat: co se bude konat, kdy, kde a pozvání, (kým je akce pořádána, program akce)
• Jazyk: spisovná čeština, bez citově zabarvených slov
• (vyskytuje se v novinách časopisech, na internetu, ve formě plakátů a pozvánek)

• Základy tvorby dotazníku
  • Dotazník by měl na první pohled upoutat pozornost, nesmí respondenta hned na začátku odradit. Je potřeba se zaměřit především na:
    • srozumitelnost,
    • přehlednost a snadnou orientaci,
    • jednoduchost vyplňování,
    • jazykovou korektnost,
    • typografickou úpravu,
    • grafickou úpravu.
• Stanovení cíle
  • Na počátku tvorby dotazníku je důležité si stanovit cíl průzkumu, na který se zaměříme. Pokud není přesně definován, může se stát, že průzkum nesplní očekávání. Cíl musí být především zjistitelný a srozumitelný.
• Řazení otázek
  • Na začátku dotazníku by měly být zařazeny zajímavé otázky, které upoutají pozornost respondenta. uprostřed by se měly nacházet stěžejní otázky, jejichž vyplnění vyžaduje soustředění, a na konci otázky méně závažné.

• funkční styly – zejména odborný
• slohové postupy – výkladový,popisný
• má za úkol čtenáře poučit, je základem učebnic, odborných časopisů a přednášek.
• forma mluvená nebo písemná
• na základě vědeckého poznání objasňuje dosavadní i nové poznatky
• poznávací metody: srov. analýza, syntéza, abstrakce, zobecnění
• používá
  • indukce: z jednotlivých konkrétních příkladů vyvozujeme obecný závěr
  • dedukce: od obecné poučky k objasnění konkrétních příkladů
• musí být:
  • věcně správný
  • přehledný
  • jasný a srozumitelný
• v závěru by měl obsahovat shrnutí a zopakování získaných poznatků

• Funkční styl: publicistický
• (Analytický žánr - analýza: rozbor zkoumaného jevu na jednodušší složky a vytyčení podstatných znaků)
• slohový postup: úvahový
• jazyk: spisovná čeština
• charakteristika:
  • vychází z událostí, které aktuálně referuje zpravodajství, a přidávají k nim nové informace
  • text vyjadřuje názor pisatele, redakce či vydavatele, vysvětluje a doplňuje o stanovisko
  • na titulní straně
• Editorial - forma úvodníku, kde většinou šéfredaktor seznamuje čtenáře s obsahem čísla

• Polemika plní nejčastěji funkci publicistickou, ale může obsahovat prvky řečnického nebo uměleckého stylu
• Prolínají se v ní postupy úvahový, výkladový a informační
• Úkolem polemiky je předhodit do diskuse postřehy, argumenty, proč by něco mělo být jinak, než se dosud předpokládalo. Zpochybňuje, nebo přímo vyvrací názor protivníka. Autor takové polemiky pracuje s určitým množstvím informací, na základě kterých argumentuje.
• Často se stává, že někdo napíše s velkou pompou polemiku, ve které vyvrací názor někoho jiného, ale pak se ukáže, že měl jen polovičaté znalosti a nebyl s danou problematikou dostatečně seznámen. (Václav Klaus píše rád polemiky na téma životního prostředí.)
• Narozdíl od debaty nebo diskuse, polemika nehledá styčné plochy dvou různých názorů na jednu věc, ale snaží se nadřadit jeden pohled na věc nad druhým!
• Každá polemika obsahuje:
  1. Předmět sporu
  2. Argumenty

• Funkční styly: publicistický
• Slohové postupy: úvahový
• Jedná se o publicistický útvar, který se nejvíce přibližuje zprávě, ale doplňuje ji o osobní hodnocení a pečlivě zdůvodněné závěry.
• Zasvěcený komentář vyžaduje dobrou znalost oboru a důkladnou práci s informačními zdroji.
• Projevují se v něm četné vlastnosti individuálního (autorského) stylu, proto se u nich uvádí jméno autora.

• Funkční styl: administrativní
• Slohový postup: informační
• Úřední dopis se používá pro formální komunikaci s jinou osobou/úřadem/organizací atd.
• Jazyk se používá vždy spisovný, obsah musí být věcně přesný
• Používají se zdvořilostní formule (S politováním Vám oznamujeme…)
• Struktura:
  • hlavička (odesílatel + adresát)
  • věc (předmět dopisu)
  • datum, místo, jednací číslo (pro potřeby pozdějšího odkazování na tento dopis)
  • oslovení
  • případné poděkování za dopis, na který odpovídáme
  • vlastní sdělení
  • pozdrav, vlastnoruční podpis
  • seznam příloh

• Funkční styly: prostě sdělovací
• Slohové postupy: informační,popisný, vzácně vyprávěcí
• klade důraz na výstižnost a jednoznačnost textu
• hlavním cílem je co nejkratší text, který zároveň obsahuje co nejvíce informací
• neměl by obsahovat souvětí ani složité a rozvíjející se popisy, tolerovaná je i absence formalit

• Funkční styl: informační
• Slohový postup: publicistický
• krátké textové sdělení s cílem nabídky pro koupi, prodej či výměnu (bytu), seznámení nebo s cílem předat důležitou informaci (náboru do spolku, úmrtí osoby)
• za poplatek zveřejněno v tisku (speciální inzertní noviny), na veřejné vývěsce, na internetu
• nevhodné inzeráty: osobní útoky, vulgarizmy, nabádání k trestným činům, podněcování nenávistí
• nutno uvést své jméno
• přesně formulovat věty (nesmí dojít k dvojímu výkladu: např. Pronajmu byt. Znamená to, že ho dám do pronájmu nebo že si chci pronajmout byt?)

• Často se tyto dva slohové útvary prolínají, za prvně začneme popisovat, jak člověk vypadá, poté se dostáváme k jeho povahové stránce.

• Funkční styl: umělecký
• Slohový postup: charakterizační, (popisný)
• zachycuje povahové vlastnosti člověka
• všímá si jeho vztahu k lidem, schopností, vlastností, vztahu k práci a zájmům
• Přímá: vlastnosti jsou vyjádřeny přímo, nemusíme si nic domýšlet
  • Př.: Tereza je citlivá dívka.
• Nepřímá: je uvedeno jednání (chování) ze kterých vlastnosti nepřímo vyplívají
  • Př.: Každému do očí řekl, co si o něm myslí.
• Jazyk:
  • je používán zcela běžný jazyk
• Co by tam mohlo být:
  • měla by se vyskytnout přirovnání, rčení k vystižení povahových rysů a hodnotící prvky

• Funkční styl: umělecký
• Slohový postup: popisný
• snaží se popsat (v našem případě) osobu, aby si čtenář mohl udělat vlastní představu o popisované osobě
• věnuje se zevnějšku člověka (barva vlasů, očí, postava, výška atd.)
• důležité je postupovat od nejdůležitějšího k méně podstatnému
• Jazyk:
  • je používán zcela běžný jazyk
• Co by tam mohlo být:
  • opět nějaké přirovnání

• Funkční styl: prostě sdělovací
• Slohový postup: smíšený útvar
• Dopis osobní se vždy píše vlastnoručně, dopis psaný strojově je neosobní.
• Osobní korespondence může být psána neformálně, hovorově či nespisovně.
• Používá se post skriptum (zkratka P.S.:), nebo-li samostatný dodatek k dopisu (zde uvedeme vše co jsme zapomněli napsat v dopise).
• Struktura:
  • hlavička (odesilatel, adresát) - možno vynechat
  • datum a místo
  • oslovení (možno formou pozdravu)
  • poděkování za předchozí dopisy,odpověď
  • vlastní sdělení (VELKÝ důraz na obsažnost,nepodléhá žádný formálním pravidlům)
  • pozdrav, vlastnoruční podpis (povinný)
  • post scriptum

• Nejčastější funkční styl je prostě sdělovací, ale může být i jiný.
• Může obsahovat všechny slohové postupy, nejčaštější je asi informační.
• Charakteristika: Většinou vyjadřuje názor autora, ale také může mít podobu návodu, zprávy, atd. Většinou je dané téma, jsou např. diskuze o filmech, kníhách, hrách, ale může být jakékoliv téma.
• Mělo/nemělo by tam být: Příspěvek by měl být napsán, aby byl srozumitelný. Příspěvek by měl být k tématu a měl by respektovat zásady slušného chování.
• Jazyk:
  • Může obsahovat slangové výrazy a makaronštiny.
  • Je běžné, že se nepoužívá diakritika, velká písmena na začátku a tečka na konci věty.
  • Příspěvky mohou být dlouhou od jednoho slova/obrázku po dlouhé slohy v řádu tisíců slov.

• Funkční styl: odborný
• Slohový postup: výkladový
• Jazyk: spisovný s vhodným využitím odborných termínů
• Charakteristika: Většinou patří mezi mluvené projevy. Úkolem přednášky (popř. odborného referátu) je vhodně informovat o nějakém tématu. Podle znalostí posluchačů (čtenářů) je třeba vhodně volit odborné termíny, případně vysvětlit jejich význam. Je možní též pokládat řečnické otázky, popř. se tázat posluchače (čtenáře), aby se posluchač (čtenář) sám nad danou problematikou zamyslel.

• kritický posudek uměleckého nebo vědeckého díla; publicistický žánr
• autor = recenzent
• může být určena k publikaci nebo jako podklad recenzního řízení, v němž se o publikaci rozhoduje
• funkční styl: publicistický
• Slohový postup: úvahový
• seznamuje veřejnost s literárním dílem, filmem, hudebním albem, divadelní hrou, výstavou, koncertem atd. a toto dílo / událost hodnotí
• existují i recenze na vědecké publikace nebo objevy, které věcně hodnotí a popularizuje hlavní myšlenky
• recenzent vyjadřuje svůj názor na dané dílo; objasňuje, jak na něj působilo
• říká, jaké jsou podle něj silné stránky a slabiny hodnoceného díla
• titulek by měl být poutavý, ne ve stylu Recenze na film XY
• v úvodu by mělo být pár vět vystihujících, zda se jedná o filmovou, hudební nebo jinou recenzi; měl by být nápaditý a nepříliš dlouhý; opět ne ve stylu: Včera se uskutečnil koncert kapely XY..
• nejdůležitější částí je tělo recenze; mělo by být strukturované, aby se čtenář dobře orientoval
• nemělo by to být shrnutí děje, ale vyzdvihnutí silných a slabých stránek díla (např. u filmu se mohou hodnotit výkony jednotlivých herců); autor by měl vyjádřit svůj subjektivní názor, který ale musí být opodstatněný nebo odůvodněný fakty vycházející z pozadí filmu, hudební události, knihy atd.
• věty by neměly být strohé, ale rozvitější, aby bylo čtení recenze poutavější; recenze může obsahovat různé vtipné glosy či narážky, které čtenáře pobaví
• závěr by měl obsahovat jakési shrnutí a doporučení; autor by se měl podepsat jménem

• vtipný a většinou krátký komentář na aktuální společenské/kulturní/politické/… téma
• Slohový postup: smíšený - může obsahovat jeden nebo více různých útvarů
• Funkční styl: publicistický, umělecký
• obsahuje vlastní názor a stanoviska autora
• originální a vtipné myšlenky a komentáře
• zaměřen na nějaké aktuální společenské/kulturní/politické/… téma
• Jazyk: často obsahuje hyperboly, satirickou kritiku, ironii nebo sarkasmus
• vede k pointě, obsahuje nový úhel pohledu na věc

• Funkční styl: umělecký
• Slohové postupy
  • převážně popisný
  • místy se mohou v určité podobě objevit další, např.
    • charakterizační (ten je definován jako popis vnitřních znaků dané věci, což se nemusí vztahovat jen na osoby)
    • vyprávěcí (nějaký krátký, dějově třeba nevýrazný příběh nám může přiblížit jemné detaily atmosféry)
    • úvahový (vnímáme pocity a dojmy trochu víc do hloubky a současně se nad nimi nebo jejich významem zamýšlíme)
• též subjektivně zabarvený popis, patří do popisu uměleckého
• vyjadřuje osobní pocity a dojmy autora
• nemá žádnou pevnou formu ani pravidla, víceméně volná kompozice
• převažuje dynamický popis — užití dějových sloves
• zachycuje dojmy smyslů (spíš než: „je tam tohle“, „vidím/slyším/cítím/cítím/cítím tohle“²⁾)
• Jazyk
  • snaží se zapůsobit, přenést alespoň částečně pocity na čtenáře
  • bohatá slovní zásoba i umělecké prostředky
  • básnické a knižní výrazivo, neobvyklé a originální slovní obraty
  • přirovnání, obrazná pojmenování (metafora a metonymie), personifikace, apostrofy (oslovení neživého)
  • eufemismy a disfemismy
  • kontrasty; netradiční uspořádání popisu (např. střídání pohledů na celek a detail)

• je velmi důležitá, ale zároveň bohužel velmi opomíjená součást komunikace zájemce o zaměstnání. Zkušený personalista pozná právě z těchto několika řádků, jak „kvalitní“ je ten který kandidát. V dopise je třeba shrnout o jakou pozici máte zájem a hlavně, proč by si měla dotyčná firma vybrat právě Vás. Když posíláte životopis, vždy přiložte i průvodní dopis(motivační dopis), při komunikaci přes e-mail jej napište do těla zprávy.
• Jak napsat průvodní dopis
  • průvodní dopis musí být krátký a výstižný (optimálně oslovení, dva krátké odstavce, závěr)
  • stejně jako životopis i průvodní dopis musí být bezchybný, několikrát jej po sobě překontrolujte
  • neuvádějte mylné či zavádějící informace
• Průvodní/motivační dopis - osnova
  • představení
  • přesná identifikace pozice, o kterou máte zájem (např. referenční číslo, název pozice a kde jste se o ní dozvěděli)
  • vysvětlení, proč jste právě vy ten nejvhodnější kandidát (nepište proč je daná pozice vhodná pro Vás)
  • odkažte na kapitoly svého životopisu, které Váš výběr podpoří (související praxe, vzdělání, certifikáty, reference …)
  • jestliže píšete přímo zaměstnavateli, snažte se předvést, že znáte jeho firmu a že si jej ceníte
  • můžete uvést vhodné referenční osoby, nejsou-li součástí životopisu
  • požádejte o pohovor, napište vhodná data/časy, kdy by vám to vyhovovalo, případně kdy naopak nemůžete a napište kontakt, na kterém je možné domluvit si konkrétní termín.
  • přiložte kvalitně zpracovaný životopis
• Průvodní dopis obvykle zahrnuje tyto informace:
  1. Vaše jméno, adresu a kontakt
  2. Datum
  3. Jméno, adresu společnosti
  4. Oslovení „Vážený/á pane/í“ + příjmení nebo oslovení společnosti, pokud nepíšete konkrétní osobě.
  5. Název pozice, o kterou se ucházíte.
• Průvodní dopis by měl být tvořen třemi odstavci:
  • První odstavec by měl informovat o tom, za jakým účelem píšete ( reakce na inzerát, reakce na předešlou schůzku, nebo na doporučení jiné osoby, atd.) a o jakou pozici se ucházíte.
  • Druhý odstavec by měl obsahovat informaci o tom, proč chcete pracovat pro danou společnost a co můžete nabídnout z hlediska vzdělání, praxe a kvalifikace. Ty by měly být uvedeny ve třech krátkých větách tak, aby byly úzce spojeny s danou pracovní nabídkou. Zdůrazněte Vaše pracovní zkušenosti dle pracovní nabídky. Nezapomeňte odkázat na „více informací přikládám v životopisu“.
  • Poslední odstavec by měl obsahovat žádost o případnou schůzku nebo spolupráci. Dopis by měl být ukončen zdvořile s poděkováním. Nakonec se podepište a pod svůj podpis na pište čitelně Vaše jméno.
• průvodní dopis by měl být osobní, určen jednotlivcům, popř. adresován na úsek dané společnosti
• Funkční styl útvaru: administrativní, prostě sdělovací
• Slohový postup útvaru: popisný, informační
• Jazyk: spisovný

• slohový postup: úvahový
• funkční styl: odborný, vědecký
• věcný rozhovor několika osob nad určitým tématem, je to rozprava, výměna názorů.
• Cílem je věc pečlivě rozebrat z různých stránek, shromáždit argumenty a případně připravit půdu pro racionální rozhodnutí.
• Vyměňovat názory si můžeme nejenom ústně, ale i písemně – např. blogy.
• Pokud chceme diskutovat, musíme mít názor nebo argument, který chceme protistraně sdělit.
• Diskuse vyžaduje:
  • věcnost – věnovat se tématu a argumentovat, nikoli napadat nebo překřikovat
  • otevřenost – nevylučovat nikoho, kdo může k danému tématu přispět
  • poctivost – podstatné informace nesmějí účastníci zatajovat nebo tvrdit něco, čemu sami nevěří
  • trpělivost – pochopení argumentů druhého může vyžadovat čas
  • zdvořilost – vyžaduje společný zájem všech na každé věcné informaci
• Diskuse může být velmi užitečná pro hlubší poznání složitých jevů. Překonává přirozené jednostrannosti účastníků a zvyšuje pravděpodobnost, že se na nic důležitého nezapomnělo.
• Některé diskuse jsou méně náchylné k polemikám – např. diskuse řešení v matematice.
• Obtížnější je dodržet diskuse ve vědě, v právu, v politice.