Obsah
Větný rozbor
- predikace - vazba podmětu s přísudkem
- determinace
- shoda(obílené zdi)
- řízennost
- ptáme se na ní pádovými otázkami
- př. obklopovala dům
- přimykání
- jiné než pádové otázky
Odvozování slov
- každý ohebný tvar - 2 části - kmen + koncovka
- mladý - mlad=kmen, ý=koncovka
- muž - muž = kmen, {} = koncovka
- koncovka - část slova která se mění při ohýbání
- kmen - zbytek
- kmen který je dále nedělitelný = kořen
- nepředvídatelný - ne, před - předpony; víd - kořen; a, tel, n - přípony; ý - koncovka; nepředvídateln - kmen
Slovní čeleď
- slova se stejným kořenem
- příbuzná slova
Slovotvorný základ
- =část základového slova která je základem slova nového
- nazelenalý → zelený, slovotvorný základ = zelen
- lesník →lesní sl. z. - lesní
- nádoba→nádobí
- dobro → dobrý, dobře
- změnou koncovky je možné změnit slovo
- při změně je možná změna kmene
- produktivní přípony -tel, ič
- neporduktivní -ež, da
- přechylování - tvoření ženských názvů povolání(nejde vždy)
- příslovečná zpřežka- spojení předložky s příslovcem
- př. dohromady, doprava (|→)
Obohacování slovní zásoby
- 1. odvozování slov
- Motivovaná slova - odvozená slova(dřevěný)
- Nemotivovaná slova- základová(dům,ruka)
- 2. skládání slov
- složeniny
- motivační vztah k 2 slovům
- význam se nemusí krýt s původními slovy (lesostep, velkoměsto)
- a) složeniny pravé
- 2. část připojíme ke kmeni pomocí o (ropovod, slunovrat, stejnokroj)
- b) složeniny nepravé
- beze změny složíme 2 slovy (pivovar, obranyschopnost)
- 3. zkracování slov
- zkratky(MHD), zkratková slova(čedok)
- 4. přejímaní slov
- středověk - latina
- součastnost - Aj, Nj,(kamarád, plech, cimra, fabrika, prubnout), Fj(impresionismus, róba, dekolt, furie, bujón, Ruština (soustava),Italština(tenor)
Základní větné členy
Přísudek (predikát)
- jednočlenné věty - pouze jeden člen
- valence sloves = schopnost slovesa vázat na sebe další větné členy
- bezvalenční slovesa - např. pršet
- jednovalenční slovesa - např. spát
- dvojvalenční slovesa - např. spát, pozorovat
- trojvalenční slovesa - např. darovat
- přísudek:
- jednoduchý
- složený
- přísudek:
- slovesný
- jmenný
- slovesný složený
- způsobové sloveso + infinitiv
- fázové sloveso + inifinitiv
- způsobová slovesa - smět, muset, moci, chtít, mít (povinnost)
- fázová slovesa - začít, přestat, pokračovat
- přísudky jmenné:
- jmenný se sponou
- jmenný beze spony
- sponová slovesa - být, bývat, stát, stávat se; např. je lékařem, stal se učitelem
- jmenný beze spony - např. Mladost radost.
Podmět (subjekt)
- vyjádřený, nevyjádřený, všeobecný (např. Co dneska hrají v divadle?)
- existují bezpodmětová (neosobní) slovesa - např. pršet, „bolí ho v krku“
Rozvíjející větné členy
Předmět
- závisí na slovese, vyplývá z valence slovesa
- vyplývá z valence slovesa
- vyjádřen podstatným jménem, zájmenem nebo slovesem v infinitivu- př. Umí hrát tenis.
Příslovečná určení
- závisí na slovese
- vyjádřen podstatným jménem nebo příslovcem
- místa-př.Seděl v křesle.
- času-př. Někdy tě navštívím.
- způsobu-př.Piš lépe.
- míry-př.Je o rok starší než já.
- účelu-př.Půjdeme nakoupit.
- příčiny-př.
- přípustky-př.Přes zákaz tam šel.
- podmínky-př.Bez razítka je žádost neplatná.
Doplněk
- rozvíjí sloveso, podstatné jméno
- př. Vrátí se unavení. (unavení-doplněk)
- doplňkem jsou vždy slova: rád, sám, přechodníky
- jako + post.j. bývá také často doplňkem-př. Jako chlapec jsem hrál tenis.
Přívlastek
- rozvíjí podstatné jméno
- druhy:
- shodný-shoduje se s podst.jménem v pádě, rodě a čísle
- neshodný-neshoduje…
- volný-oddělujeme čárkami, lze vypustit
- těsný
- několikanásobný-oddělujume čárkami, můžeme měnit pořadí
- postupně rozvíjející
Druhy vět podle postoje mluvčího
- oznamovací
- tázací
- zjištovací(ano/ne)
- doplňovací
- vylučovací(a,b,c)
- žádací
- přímý rozkaz
- zákaz
- žádost, přání(věty přecí)
- zvolací
- píšeme !
- vyjadřují citový stav
Aktuální členění výpovědi
- východisko sdělení - bývá známé z předchozí věty
- jádro sdělení - nová informace
- příklad: Jak se má její otec? Odpověd: Její otec už dávno nežije. - už dávno nežije - jádro
- může být i opačně řazené hlavně při subjektivní výpovědi
Zvuková stránka jazyka
- celek i po stránce zvukové
- delší věta je dělane na kratší zvukové úseky které k sobě smyslem patří
- větný přízvuk - nějaké slovo má větší přízvuk
- stálý přízvuk na 1. slabice a na každé další liché - vedlejší přízvuk
- přízvuk větný je na jádru
- příklonky, předklonky - nepřízvučná slova
- A ať tě tu už nevidím
- jednoslabičná slova, spojky
Odchylky od větné stavby
- vsuvka
- např. „Měl bys, myslím, nosit tyto šaty.“ - jednoslovnou můžeme ale nemusíme oddělovat čárkami
- část věty, která s větou významově souvisí, ale není mluvnicky začleněna
- elipsa = výpustka
- např. „Umí (hrát) na kytaru“, „Já už musím (jít)“, „Dám si jedno velký“
- část věty (většinou jedno slovo), která se vypustí a patří do větné stavby; vynechaná část je jasná z kontextu
- samostatný větný člen
- např. “Hudba, ta léčí“, „Je tam opravdu krásně, u moře“
- oddělujeme čárkami a ukazujeme na něj ukazovacím zájmenem nebo příslovcem
- oslovení
- oddělujeme čárkou, v 5. pádě, nerozvíjí žádný větný člen a mluvnicky nesouvisí s větou
- např. „Kdy se vrátíš, Jirko?“
- v hovorové češtině se někdy nesprávně používá 1.pád místo 5.pádu : „Pane Novák, přijdete ….“ x „Pane Nováku, …“
- citoslovce
- oddělujeme čárkami, mluvnicky s větou nesouvisí, pokud není ve funkci větného členu
- např. „Au, to bolí“
- např. „Dítě bác na zem“ - ve funkci přísudku
- např. „Hlasité hurá zaznělo sálem“ - ve funkci podmětu
- osamostatněný větný člen
- větný člen dodatečně připojený za větu a je oddělený tečkou
- mluvčí dokončí svojí výpověď, ale následně ji ještě doplní
- např. „Musíš k lékaři. Do Prahy.“
- nedokončená věta
- věta, která není úplná, není dokončená a označuje se třemi tečkami
- např. „Běž nebo tě …“, „Já tě …“
Koordinace a determinace souvětí
- parataxe = koordinace - vztah mezi dvěma hlavními větami nebo mezi dvěma vedlejšími větami
- hypotaxe = determinace - vztah mezi závislou a řídící větou
- poměry mezi větami hlavními (parataxe)
- slučovací - a, i, ani
- stupňovací - dokonce, ba i, a ještě
- odporovací - ale, nýbrž, jenže, a, avšak
- vylučovací - nebo, buď … nebo
- příčinný - neboť, vždyť
- důsledkový - a proto, a tedy
- druhy vedlejších vět
- podmětná, přísudková, předmětná, přívlastková, doplňková
- příslovečná časová, místní, způsobová, přípustková, podmínková, důvodová, účelová
- „Kdo se bojí, nesmí do lesa.“ - podmětná
- „Venku je, jako by se čerti ženili.“ - přísudková (přísudek jmenný se sponou např. „Venku je zima.“)
- „Slyším sestru, jak šramotí v kuchyni.“ - doplňková (závisí na slovese smyslového vnímání, uvozena spojkou „jak“)
- „Jsem rád, že se ti u nás líbilo.“ - příslovečná důvodová(=příčinná)
- „Udělá všechno, aby vyhrál.“ - příslovečná účelová (Za jakým účelem?)
- „Sluší ti to, i když se mračíš.“ - příslovečná přípustková (většinou dvě protikladné věty)
- „Rád bych věděl, proč se to nenaučila.“ - předmětná
- „Šla, kam ji nohy nesly.“ - příslovečná místní
- „Nanosil toho, že by to stačilo pro regiment.“ - příslovečná měrová (součást způsobové)
Chyby ve větné stavbě
- anakolut (vyšinuti z větné stavby)
- k začátku výpovědi se mluvnicky nenáležitě připojí zbytek textu
- př: „Děti, když přišly, bylo jim smutno.“ Správně: „Děti, když přišly, byly smutné.“
- př: „Každý, kdo se chce akce zúčastnit, je třeba, aby se přihlásil ve sborovně.“ Správně: “…se musí přihlásit…“
- zeugma (zanedbáni dvojí vazby): dva větné členy, které vyžadují odlišnou vazbu, jsou rozvity jedním členem.
- př: „Zajímali jsme se a také četli nové knihy.“
- př: „Každý člověk opovrhuje a nenávidí přetvářku.“
- př: „Miluji a věnuji se závodně lyžování.“
- kontaminace(směšování vazeb): správná vazba slov je zaměněna s jinou, převzatou od podobného slova
- př: „Mimo Jardu tam byli všichni.“
- atrakce(skladební zpodoba): tvary sousedních slov se sobě nenáležitě přizpůsobují
- př: „Článek pojednává o problému týkajicimu se umístění Národní knihovny v Praze.“ Správně: “…týkající se…“
Publicistický styl
- v tisku, ve zprávách, na internetu
- styl novin
- styl prostě sdělovací
- cíl:
- informovat čtenáře/posluchače o aktuálních problémech, událostech
- ovlivňovat názory a city posluchače
- získat čtenáře na svojí stranu
- psané - noviny, internet, teletex
- mluvené - televize, rádio
- deníky - určeny nejširším vrstvám
- týdeníky - spíše pro užší skupiny lidí
- noviny na internetu
- k upoutání pozornotsti čtenářů
- vhodná volba titulků - krátce a výstižně infromovat (aby tomu rozuměly všechny vrstvy obyvatelstva)
- srozumitelný a jednoznačný text
- přesvědčivě napsané, aby čtenáře získali na svoji stranu
- novinář by měl být nestranný a nezávislý
- mluvené - předem připravené, promyšlené, monologické (kromě debat)
- jazyková stránka - spisovná čeština(kromě fejetonu), gramaticky správě
- tendence v publicistickém stylu
- automatizace = využívání stále stejných, očekávaných a stereotypních prostředků, aby se adresát rychle orientoval
- v příliš velkém množství - klišé
- aktualizace = využití takových prostředků, které působí svojí novostí, nečekaností, neotřelostí a upoutají pozornost (př. nadpisy)
- jazyková stránka by měla být oživována novými spojeními, neotřelými výrazy; často v bulváru
- stavba publicistických projevů
- princip obrácené pyramidy - na začátku to nejpodstatnější a postupně se dostáváme k tomu méně podstatnému
- rozdělení do tří skupin:
- zpravodajské - zpráva, oznámení, inzerát, reklama
- analytické - přinášejí nějaká další fakta, rozebírají událost a uvažují nad ní; komentáře, recenze, debaty
- beletristické - pracují s prvky umělecké literatury; fejetony, reportáže, sloupky
- publicistické útvary:
- zpráva,oznámení,kritika = recenze,interview,komentář,reportáž,úvodník,článek
- slohové postupy
- informační
- výkladový
- úvahový
Noviny
- záhlaví
- úvodní strana: název novin, datum, den v týdnu, číslo, ročník vydání, cena
- dále: nadtitulky stran, rubriky
- reklamy, obrazový materiál (popisky fotek)
- inzerce - plošná nebo řádková
- poslední strana: tiráž = technické údaje
Zpráva a oznámení
- zpráva - o něčem, co se stalo
- oznámení - informace o tom, že se bude něco dít
Recenze
- na člověka nebo jeho dílo
- posuzování, hodnocení
- vytýkání záporných a vyzdvihování kladných stránek
- publicistický útvar
- měla by být objektivní
- může být obsažená ve zprávě nebo samostatně
Reportáž
- smíšený útvar - prvky odborné, prvky umělecké
- popisný slohový postup
- statický - bez děje
- dynamický - autor popisuje, jako kdybychom tím místem procházeli
- usiluje o zajímavost, přitažlivost
- termíny typické pro dané prostředí
- může obsahovat i intreview - rozhovo s lidmi v prostředí kde se nachází
Interview
- živější než reportéž
- rozšírené rozhovory s osobnostmi, kde novinář klade stručné otázky a např. umělec odpovídá; otázky by měly být kladeny, tak aby dotyčný byl schopen odpověď
- během interview je třeba měnit pořadí otázek a otázky podle situace
- v novinách by měla být osoba nejprve nějakým způsobem představena
Fejeton
- snaží se vtipně, zajímavě a neotřele zpracovat drobné aktuální téma všedního života
- objevují se prvky umělecké lit.
- cíl je pobavit čtenáře, kritizovat veřejné nešvary a donutit čtenáře, aby se zamyslel nad aktuálním problémem
- slohové postupy: úvahový, popisný, vyprávěcí, výkladový
- jazyk: spisovný, ale mohou se objevit i prvky hovorového jazyka, někdy i knižního jazyka
- satirické fejetony
- vzpomínkové fejetony
- fejetony psali: Jan Neruda,K. Poláček,L. Vaculík, R. Křesťan, T. Hanák, K. Čapek